Jan Hartl

Janu Hartlovi je vlastní vzácná schopnost zahrát různorodé typy a charaktery, jimiž již řadu let obohacuje český film, televizi a především samozřejmě i divadlo. Pochází z Prahy a k herectví směřoval již od dětství, kdy pod vedením Jiřiny Stránské navštěvoval dramatický kroužek, účinkoval ve školním divadle a pohostinsky hrál v Divadle Za branou (například ve hrách Zelený papoušek nebo Lorenzacio). Po gymnáziu zamířil ke studiím herectví na DAMU, již absolvoval v roce 1975, mezitím také debutoval před kamerou a jako nový zaměstnanec autoservisu se mihnul v komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE (1974), v další dodnes oblíbené komedii HOLKY Z PORCELÁNU (1974) vytvořil postavu nesmělého instalatéra Tomáška. Po dokončení DAMU se Jan Hartl stal oporou hereckého souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, kde strávil třináct let (1975-1988). Z bohatého výčtu postav, které zde odehrál, připomeňme hlavní role v představeních Strakonický dudák, Sluha dvou pánů nebo Měsíc nad řekou, často účinkoval v ruské klasice (Zločin a trest, Racek), další zajímavé kreace předvedl ve hrách Cyrano z Bergeracu nebo Život je sen. Jeho filmografie se ale rozšiřovala jen pozvolna, po menší roli v melodramatu DEN PRO MOU LÁSKU (1976) dostal jednu z hlavních rolí v komedii LVI SALÓNŮ (1978), objevoval se také v televizních seriálech a inscenacích. Výrazněji na sebe ale upozornil až velkými rolemi sympatických mladíků ve filmech určených dětským a mladým divákům (KOPRETINY PRO ZÁMECKOU PANÍ, 1981; PĚTKA S HVĚZDIČKOU, 1985), značnou popularitu mu přinesla i postava zootechnika Kašpara v legendární komedii VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (1985). V letech 1989-1990 byl Jan Hartl členem Divadla na Vinohradech, kde hrál například v Mistrovi a Markétce, následujících pět let působil na scéně obnoveného Divadla Za branou II. (1990-1995). V režii Otomara Krejči tady hrál ve Višňovém sadu, Nemožném člověku nebo Čekání na Godota. Z jeho dalších filmových rolí připomeňme lyrickou komedii KONEC STARÝCH ČASŮ (1989) nebo GOLET V ÚDOLÍ (1995), za nějž byl nominován na Českého lva pro herce ve vedlejší roli, více příležitostí mu ale v této době nabízela televize. Po zániku Divadla Za branou byl nějakou dobu bez stálého angažmá, pohostinsky vystupoval v Divadle v Řeznické, významná byla jeho recitační činnost na komorních scénách Viola a Lyra Pragensis. V televizi se v té době zviditelnil výraznými rolemi v seriálech O ZVÍŘATECH A LIDECH (1994), ŽIVOT NA ZÁMKU (1995) nebo KDYŽ SE SLUNCI NEDAŘÍ (1995), zajímavou postavu majitele obchodu Hubačky hrál v seriálu ZDIVOČELÁ ZEMĚ (1997). Od roku 1997 je Jan Hartl členem činohry Národního divadla, kde své herectví mohl znovu dokazovat velkými i menšími rolemi ve světovém i domácím repertoáru. Začínal tady hrou Doktor Fischer ze Ženevy, později to byly slavné klasické kusy (Othello, Richard III., Lakomec, Revizor), z české tvorby připomeňme Jiráskovu Lucernu nebo Tylovy Naše furianty, titulní úlohu hrál ve Faustovi. Zatím naposledy se Jan Hartl představil v Čekání na Godota. Nepříliš početnou filmografii rozšířil mezitím tituly jako DVOJROLE (1999) nebo OTESÁNEK (2000), poté hrál převážně v televizi, před filmovou kamerou stál po delší době v retrokomedii ZEMSKÝ RÁJ TO NAPOHLED (2009). Bohatou činnost rozvinul Jan Hartl před rozhlasovým mikrofonem, kde již řadu let účinkuje v různých formátech pořadů, věnuje se též recitaci, četba na pokračování různých autorů mu vynesla vítězství v posluchačské anketě Neviditelný herec (2007). Je zajímavé, že na rozdíl od většiny svých kolegů se Jan Hartl zcela vyhýbá dabingu. Jan Hartl žil v dlouholetém vztahu s lékařkou Olgou Škopkovou, která v roce 2007 podlehla rakovině. Mají spolu dvě děti, dceru Kláru a syna Prokopa.