Alfonso Cuarón

Alfonso Cuarón Orozco, přezdívaný Alfie, se narodil 28.listopadu 1961 v Mexico City. Vždy si přál být režisérem, krom krátkého období, kdy zatoužil po kariéře astronauta. Když byl ještě malý, namísto hraní chtěl filmy vytvářet, mělo to však háček – chyběla mu kamera. Ve svých dvanácti ji konečně dostal, a tak začal natáčet vše a všechny ve svém okolí, načež se svými uměleckými výtvory každému chlubil. V teenagerských letech využil každičké příležitosti k návštěvě kina, dokonce lhal i rodičům a říkal jim, že se jde bavit s kamarády. Smutnou pravdou však bylo, že kvůli svému časově náročnému koníčku příliš přátel neměl. Poblíž jeho domova tehdy stála dvě konkurenční filmová studia, Studios Churubusco a Studios 212, kam tajně chodíval a zajímal se o vše týkající se filmové tvorby. Ihned po dokončení školy se rozhodl přejít na studium kinematografie. Nejprve to zkoušel na Centro de Capacitación Cinematográfica, ale nebyl přijat kvůli příliš nízkému věku. A jelikož matka jeho touhy nepodporovala, zaměřil se raději na filozofii, mezitím však docházel na Centro Universitario de Estudios Cinematográficos. V té době poznal mnoho lidí, kteří se později stali jeho spolupracovníky nebo přáteli, patřil mezi ně například Luis Estrada, Carlos Marcovich nebo Emmanuel Lubezki. Luis Estrada tehdy natočil krátký snímek s názvem Vengance is Mine a Alfonso s Emmanuelem s ním spolupracovali. Toto dílo bylo namluveno anglicky a profesory na CUEC příliš nepotěšilo, obzvláště Marcelu Fernándeze Violanteho - popravdě se kolem něho strhnul takový povyk, že Alfonso byl roku 1985 doslova vyhnán z univerzity. Ještě v období studií potkal Marianu Elizondo, s níž se oženil a která mu dala syna Jonáse Cuaróna. (Bohužel, jejich manželství se roku 1993 rozpadlo.) Aby vůbec dokázal uživit rodinu, musel Alfonso přijmout práci v muzeu. Jednoho dne za ním přišli José Luis García Agraz a Fernando CáMara a nabídli mu místo technického pracovníka při snímku La Víspera (1982). Cuarónovi náhle svitla malá hvězdička naděje. V dalším počinu Nocaut (1984) povýšil na asistenta režie a vysněná budoucnost byla jako zázrakem opět na dosah ruky. Sám natočil několik scén do americko-mexického dramatu GABY: A TRUE STORY (1987) a podílel se na scénáři a režii několika epizod série A HORA MARCADA, pod níž je mimo jiné podepsán Guillermo del Toro. Společně s bratrem Carlosem začal pracovat na svém prvním vlastním a tím pádem také prozatím nejdůležitějším snímku LOVE IN THE TIME OF HYSTERIA (1991). Scénář byl zcela hotový, zbývalo jen sehnat peníze. IMCINE (Mexický kinematografický institut) byl již rozhodnut, mezi které projekty přerozdělí své finance, jeden film však kvůli jakýmsi problémům z pořadníku vypadnul a jeho místo zaujalo Cuarónovo nové dítko. Jeho první snímek znamenal nečekaný úspěch a na festivalu v Torontu nasbíral několik prestižních cen. Cuarónovy maličkosti si brzy všimnul i Hollywood, konkrétně Sydney Pollack, který jej pozval na natáčení do Los Angeles a nabídnul mu práci na samostatném projektu. Přípravy však neprobíhaly tak, jak si představovalo vedení, a proto byl projekt zrušen. Alfonso ale přesto zůstal ve městě a udělal dobře. Pollack se nedlouho poté vrátil s další nabídkou, tentokrát s epizodou k seriálu PADLÍ ANDĚLÉ (1993), která se stala Cuarónovou první hollywoodskou režijní prací, během níž se mimo jiné seznámil s Alanem Rickmanem. Čas plynul a Alfonso podepsal novou smlouvu s Warner Brothers – dostal „za úkol“ natočit romantický film pochybných kvalit jménem ADDICTED TO LOVE (1995). Jedné noci si ale přečetl scénář k rodinnému fantasy MALÁ PRINCEZNA (1995), do něhož se zamiloval. Proběhlo několik schůzek a Cuarónovi se povedlo přesvědčit studio k výměně filmů. Místo romance tak točil pohádku, která se sice nestala kasovním trhákem, zato však získala vyjma dvou nominací na Oscara mnoho domácích i zahraničních trofejí. Po neuskutečněném projektu, kde měl ztvárnit hlavní roli Richard Gere, přešel mexický režisér pod ochranná křídla Twentieth Century Fox, aby natočil moderní adaptaci klasického příběhu podle předlohy Charlese Dickense VELKÉ NADĚJE (1998). I přes nedokončený a místy nelogický scénář a prvotní nechuť k tvorbě dokázal vykouzlit perfektní atmosféru a potvrdil tak své nesporné kvality. Cuarón si spravil chuť eroticky laděnou road movie (pod producentskou hlavičkou přítele Jorgeho Vergary) MEXICKÁ JÍZDA (2001). To byl skutečný trhák. Během propagace snímku v Benátkách potkal Alfonso filmovou kritičku Annalisu Bugliani, s níž se nedlouho poté oženil, a jejich vztah stále funguje. Studio Warner Brothers jej brzy přizvalo k přípravám na třetí díl Harryho Pottera s názvem VĚZEŇ Z AZKABANU (2004). Cuarón nabídku neodmítnul a jal se režijní taktovky. Díky novátorskému pojetí a perfektní výpravě a kameře se stal nový Harry Potter kasovním hitem a přinesl Cuarónovi spoustu peněz i prestiže. V roce 2003 se šťastným manželům narodila dcerka jménem Tess Bu a v únoru 2005 syn Olmo Teodoro. Se studiem Warner Brothers nyní spolupracuje na několika projektech, připravovaných do kin na rok 2007, mezi něž patří THE HISTORY OF LOVE a THE MEMORY OF RUNNING. V roce 2006 režíroval pětiminutový úsek koprodukčního filmu PARIS, JE T'AIME a chopil se futuristického thrilleru POTOMCI LIDÍ s Clivem Owenem, Julianne Moore a Michaelem Cainem v hlavních rolích, který slavil úspěchy zejména v evropských zemích, přesto byl ve třech kategoriích nominován na Oscara.