Miloš Kopecký

Miloš Kopecký pocházel z pražské živnostnické rodiny, po matce byl židovského původu, což mu přivodilo problémy za druhé světové války. Díky matce ale také získal náklonnost k umění různých žánrů, což jej nakonec přivedlo na divadelní prkna, ačkoli neměl žádnou hereckou průpravu. Svou kariéru zahájil v divadle Větrník, poté během krátké doby vystřídal několik angažmá, krátce se mihnul i v Národním divadle. Jeho slavným obdobím byla 50. léta v Divadle ABC, kde hrál po boku Jana Wericha. Také se zde seznámil s Miroslavem Horníčkem, s nímž pak na počátku 60. let vytvořil slavné představení Tvrďák. Od roku 1964 hrál v Karlínském divadle, o rok později přešel do Vinohradského divadla, kde pak zakotvil natrvalo. Některá představení s Kopeckým v hlavní roli byla zaznamenána i pro televizní obrazovku a díky tomu si jeho divadelní herectví můžeme dodnes připomínat (Jindřich IV., 1967; Lakomec, 1972). Řadu svých rolí oživil novátorským pojetím a právem dnes patří mezi české herecké legendy. Ve filmu se Miloš Kopecký objevil hned po válce, kdy hrál epizodní role v historickém dramatu Jan Roháč z Dubé (1947) a v dnes již zapomenutém kriminálním dramatu Až se vrátíš (1947). Od té doby hrál pravidelně v několika filmech ročně, později se uplatnil i v televizi a při jeho vytížení v divadle a občasnými přestávkami díky psychické nemoci je jeho filmografie úctyhodná. Dramata a dobou vzniku poznamenané filmy z 50. let jsou dnes již pozapomenuté, takže z tohoto období si Miloše Kopeckého můžeme připomínat hlavně v pohádkách (Pyšná princezna, 1952; Byl jednou jeden král, 1954), zajímavé bylo také jeho ztvárnění feldkuráta Katze ve filmu Dobrý voják Švejk (1956). Z přelomu 50. a 60. let je nutno také připomenout komedie, které ve své době byly populární, dnes však působí vyčpěle (Konec jasnovidce, 1957; Muž z prvního století, 1961; Každá koruna dobrá, 1961). Svou fyziognomií byl Kopecký předurčen k rolím vypočítavých a zákeřných padouchů, obsazování do tohoto typu se časem jevilo až stereotypně (Král Králů, 1963; Bílá paní, 1965), některé jeho kreace v této podobě mu však zajistily slávu a popularitu trvající dodnes (Limonádový Joe, 1964; z pozdější doby pak například Adéla ještě nevečeřela, 1977, nebo Tajemství hradu v Karpatech, 1981). Postupem doby se Kopecký dostal k rolím životem protřelého glosátora a elegantně působícího svůdce žen (Baron Prášil, 1961; Já, truchlivý bůh, 1969; Slasti otce vlasti, 1969; Svatby pana Voka, 1970; v tomto směru byla také stěžejní jeho televizní role Alfonse Karáska přesahující několik desetiletí). Nezapomenutelné role ztvárnil také v nadčasových komediích 70. let (Pane, vy jste vdova, 1970; Slaměný klobouk, 1971; Noc na Karlštejně, 1973; Jak utopit doktora Mráčka, 1974). Diskutabilní byla Kopeckého participace na dílech jeho osobního přítele Petra Schulhoffa (Zítra to roztočíme, drahoušku, 1976; Já už budu hodný, dědečku, 1978). Kopecký sám nakonec odmítl hrát v dalším Schulhoffově filmu Co je doma, to se počítá, pánové (v tomto volném pokračování komedie Zítra to roztočíme, drahoušku, jej nahradil Jiří Sovák), nepřesvědčen o kvalitách scénáře odmítl i pokračování někdejších úspěšných Svateb pana Voka (ve filmu Pan Vok odchází z konce 70. let místo něj hrál Martin Růžek). Ve druhé polovině také vznikly úsměvně dojemné příběhy s Kopeckým v roli právníka (Causa králík, 1979; Jak napálit advokáta, 1980); těmto filmům k vyzvednutí z šedi dobového průměru nepomohla ani účast Miloše Kopeckého. Z filmografie 80. let je na místě připomenout veselohru Křtiny (1981) nebo dnes opomíjený a nedoceněný nostalgický příběh Prodloužený čas (1984). Ještě v 80. letech se Kopecký objevoval v několika filmech či televizních inscenacích ročně, ze zdravotních důvodů však své umělecké aktivity začal postupně omezovat. V rámci objektivity je nutno připomenout Kopeckého překvapivou účast v překombinované kriminální komedii Kanárská spojka (1993; v rámci udílení Českých lvů udělen Plyšový lev za nejhorší film roku). Poslední větší role ztvárnil Miloš Kopecký ve filmech Andělské oči (1993), Učitel tance (1994), jeho definitivně posledním vystoupením v českém filmu byla postava regenta v pohádce Kouzelný měšec (1996). V téže době měl ještě hrát v seriálu Hospoda TV Nova, ze zdravotních důvodů bylo nakonec jeho angažmá zrušeno. Na rozdíl od mnoha jiných herců hrál Kopecký podstatně méně v televizi než ve filmu. Již byl připomenut komediální cyklus o Alfonsu Karáskovi, jehož několik dilů vzniklo v 60. až 80. letech. Nakonec to ale byla televize, která postavila Kopeckému nehynoucí pomník slávy a popularity, a to sice postavou nonšalantního doktora Štrosmajera v seriálu Nemocnice na kraji města (1978, 1981). Počátkem 80. let však televize způsobila pokles hercovy popularity, když jej angažovala jako moderátora do publicistického pořadu o emigrantech Krok do neznáma. V návaznosti na tuto „roli“ obdržel Kopecký titul národního umělce (titul zasloužilý umělec získal již r. 1979). V roce 1987 se však očistil svým překvapivě odvážným projevem na sjezdu Svazu dramatických umělců. Kopecký spolupracoval také s rozhlasem, prosadil se i jako příležitostný zpěvák (připomeňme jeho televizní ztvárnění písně Mackie Messer z počátku 60. let). První manželkou Miloše Kopeckého byla herečka Stella Zázvorková; jejich svazek z těsně poválečné doby (seznámili se v divadle Větrník) však trval jen jeden rok, poté se Kopecký ještě dvakrát oženil a rozvedl, trvalou podobu mělo až jeho čtvrté manželství s baletkou Janou Křečkovou (od roku 1966). Z prvního manželství měl dceru Janu, která spáchala v patnácti letech sebevraždu, další dceru Barboru měl z posledního manželství. Miloš Kopecký zemřel v psychiatrické léčebně v Bohnicích 16. února 1996 v nedožitých 74 letech.