Josef Bek

Josef se narodil 21.prosince 1918 v Hradci Králové manželům Bekovým jako jejich třetí dítě. Měl dvě starší sestry, Marii Magdalenu a Růženku. Protože se narodil o dva měsíce dříve než se čekalo, byl nedonošený, venku zima, inkubátory tehdy ještě nebyly, takže rodiče "dopékali" Pepíčka v troubě. Jeho otec pocházel z bohaté velkostatkářské rodiny, ale protože se zamiloval do chudé kuchařky Kateřiny a odmítal se jí vzdát, byl vyděděn. Po zbytek života pak pracoval jako dělník u dráhy. Malý Josef byl veden přísně, ale talent projevoval už od malička. Od devíti let recitoval, v roce 1928 si zahrál dětskou roli v němém filmu Jménem Jeho Veličenstva, ochotničil a už za studii na královehradecké obchodní akademii mu bylo nabídnuto angažmá operetního tenora ve Východoslovenském divadle v Košicích. Rodiče ho však nepustili, údajně proto, že herečky by jej mohly zkazit a tak musel zůstat doma. Místo na prkna, která znamenají svět tak nastoupil do místní spořitelny, kde pracoval pět let. V roce 1942 měl být "nasazen do rajchu" a jediná možnost, jak se tomu vyhnout byla, že se stane profesionálním hercem, protože ti byli od nasazení uvolněni. V Olomouckém divadle, kam ho okamžitě angažoval ředitel Karel Nedbal, strávil dvanáct let. Tady také poznal tanečnici Evu, s níž se roku 1947 oženil. Tolerantnější ženu by těžko hledal, ale jinak jim osud nepřál - tři těhotenství skončila špatně. Roku 1954 nastoupil do Městských divadel pražských, kde zůstal až do svého důchodu. Jeho neslavnější éra byla v 50. a 60. letech, kdy točil jeden film za druhým a v mnohých měl hlavní role. Žánrově byly velmi různorodé, ať už se jednalo o dobové politické agitky, např. Anna proletářka (1952), Rudá záře nad Kladnem (1955), Občan Brych (1958), dramata jako Synové hor (1956), komedie z nichž připomeňme třeba Hudbu z Marsu (1955), Florenc 13.30 (1957) či Bílou paní (1965) a zapomenout nemůžeme ani na pohádky, z nichž tou nejslavnější zřejmě jsou Hrátky s čertem (1956), kde si zahrál vysloužilého válečného veterána Martina Kabáta. Ve dvojici s Karlem Högerem se coby kriminalista Líbal představil také v detektivní trilogii 105% alibi (1959), Kde alibi nestačí (1960) a Alibi na vodě (1965). Často také vystupoval jako zpěvák v estrádních pořadech a intenzivně pracoval i v rozhlase. Mimochodem, jako "vycpávka" silvestrovského pořadu v roce 1958 vznikla první televizní písnička „Dáme si do bytu...“, jež je považována za předchůdce dnešních klipů, kterou Josef Bek nazpíval s Irenou Kačírkovou. Nechyběl ani v řadě populárních televizních seriálů – Klapzubova jedenáctka (1967), Hříšní lidé města pražského (1968), Pan Tau (1969), 30 případů majora Zemana (1974), Chalupáři (1975), Nemocnice na kraji města (1977), ale zahrál si i v těch méně zdařilých jako byla Inženýrská odysea (1979) nebo Okres na severu (1981). I ta úplně poslední role byla seriálová - jeden z důchodců v Pomalých šípech (1993). Za svůj život natočil přibližně sedmdesát filmů, objevil se ve více jak dvou stovkách televizních pořadů, hrál v desítkách divadelních her, užíval si života, bavil. Nebylo divu, že před Vánoci roku 1993 zkolaboval z přepracování přímo na jevišti. Krátce nato sepsal ve spolupráci s Petrem Hořcem svou životopisnou knihu Každý den radost. O necelé dva roky později, 5.května 1995 zemřel v Praze ve věku 76 let.