Pierre Richard

Kdopak by neznal roztržitého nemotoru s rozevlátou hřívou blonďatých vlasů a dobrým srdcem, který nás už tolikrát rozesmál až k slzám??? Ano, řeč je výborném francouzském herci a komikovi Pierre Richardovi. Kdo z nás ale ví, že tato žijící legenda francouzského humoru, jejíž skutečné jméno zní Pierre Richard Maurice Charles Leopold Defays (původně de Fays) je šlechtického původu? Narodil se 16. srpna 1934 do rodiny bohatého texlního průmyslníka ze severofrancouzského města Valenciennes. Hlavou rodiny byl přísný, dědeček, aristokrat každým coulem, který s vnukovým snem o herecké kariéře ostře nesouhlasil. Protože podporu mladý Pierre nenašel ani u rodičů, částečně se podvolil a vystudoval nejdříve zdravotnickou školu (obor rehabilitační pracovník). Svého snu se ale nevzdal a hned poté odjel do Paříže, kde se zapsal do hereckých kurzů Jeana Vilara a Charlese Dullina. To vedlo k roztržce s rodinou, která jej načas dokonce odstavila od rodinného jmění. "Vůbec mě nechápali a navíc o mě měli strach. Mysleli si, že ze mě bude chudák a že budu celý život třít bídu s nouzí. Trvalo deset, patnáct let, než si moje jméno přečetli na plakátech. Teprve pak si přestali dělat starost...," vzpomíná dnes slavný komik s úsměvem. Ale Pierre se nedal - vystupoval v pařížských divadlech a kabaretech, psal své vlastní skeče a jeho hlavní hereckou inspirací se staly především staré americké grotesky. Už od klukovských let miloval hlavně Chaplina a Bustera Keatona, ale i výborného francouzského komika Jacquesa Tatiho: "Vždy jsem toužil oslovovat diváka především nonverbálně. Šel jsem proto úplně jinou cestou než třeba Fernandel, Bourvil, Louis de Funés..." vysvětluje Pierre. Se svými scénkami se počátken 60. let postupně propracoval až do několika televizních zábavných pořadů a krátce na to přišky i první filmové roličky. Doslova bombou se ale stala až crazy komedie "Roztržitý" (1970), v níž zazářil nejenom jako hlavní postava, ale také jako režisér - debutant. Postava naivního smolaře, rtuťovitého ztřeštěnce, který je svým jednáním nepřetržitou pohromou celého okolí a v dobré vůli působí jeden malér za druhým, mu dokonale sedla. Tato linie se P. Richardovi stala jakousi značkou a přinesla mu mnohé úspěchy i v další tvorbě - viz např. filmy "Život plný malérů" (1971), "Velký blondýn s černou botou" (1972), "Nevím nic, ale řeknu všechno" (1973), "Hořčice mi stoupá do nosu" (1974), "Návrat velkého blondýna" (1974), " Hračka" (1976), " Jsem nesmělý, ale léčím se" (1978), "Rána deštníkem" (1980), či " Kopyto" (1981). Valná část Richardovy tvorby je spojená s režisérem Francisem Veberem, jako úspěšný režisér a scénárista se ale v mnoha případech představil i sám Pierre Richard. Počátkem 80 let přichystal P. Richard svým fanouškům velké překvapení, když se vydal cestou spolupráce s G. Depardieuem. Ačkoliv oba jsou naprosto rozdílné herecké typy, "šlapalo" jim to spolu výborně a filmy jako "Otec a otec" (1983), nebo "Uprchlíci" (1986) jsou toho přímým důkazem. Později se Pierre Richard začíná orientovat také na dramatičtější polohu svého herectví a roku 2003 svým příznivcům doslova vyrážíí dech bravurně zvládnutou rolí Robinsona Crusoe ve stejnojmenné televizní adaptaci známého románu. Ještě předtím ale stihl navázat kontakt s gruzínskou režisérkou Nanou Džordžadze, jehož překvapivým výsledkem byly koprodukční snímky "Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře (1996) a "Léto ztracených polibků" (2000). Během jejich natáčení si Gruzie Pierra doslova podmanila a stala se zemí jeho srdce, diváci však oba snímky přijali poněkud rozpačitě. Přece jen to byl jiný Pierre Richard, než kterého znali...hodně jiný. Asi nemá cenu zde vyjmenovávat všechny role a postavy slavného herce, jsou jich spousty a stále přibývají nové a nové... Na svoji práci totiž Pierre Richard nezanevřel ani v současnosti a jeho filmy se už dají počítat doslova na desítky. Mimo to se věnuje i divadlu a čas od času si s chutí zazpívá - partnerem už mu v tomto oboru byl například jeho velký přítel Art Garfunkel a údajnou spolupráci prý populární komik navázal i s naší kytaristkou Lenkou Filipovou. Počátkem roku 2006 mu byla francouzskou Akademií filmového umění a techniky za celoživotní dílo a přínos kultuře udělena čestná cena Cézar. Kromě filmu se Pierre Richard zabývá i podnikáním - je majitelem rozlehlých vinic v jižní Francii (nedaleko města Narbonne) a jeho víno značky Chateau Bel Eveque si můžeme zakoupit i v Česku. Dokonce jej tu osobně představoval na různých vinařských akcích.