Libuše Šafránková

Životopisů Libuše Šafránkové bylo sepsáno už několik. Dokonce vyšla i nádherně zpracovaná kniha o jejím životě. Přesto jsem se rozhodla napsat ho i já. A tak tedy … Národem milovaná herečka se narodila 7. června 1953 ve Šlapanicích u Brna. Její tatínek byl místním učitelem a varhaníkem v kostele a maminka učitelkou na oděvní průmyslové škole. Už od dětství bylo jasné, že malá Libuška je něčím výjimečná. Do školky chodila nerada a nejlépe jí bylo u její babičky, která ji naučila spoustu oper a operet. Její nejoblíbenější písní je árie z Rusalky (Měsíčku na nebi). Když dnes někdo vysloví její jméno, všichni, kdo se s ní osobně setkali, mluví o tom, že má v sobě něco nadpozemského. Snad je to i proto, že si jako dítě hrávala v kruzích v obilí. Rok před tím, než Libuška usedla do školní lavice, přišla na svět její sestra Miroslava. To, že má naše nejkouzelnější herečka dar od Boha, se potvrdilo už ve škole, kdy začala chodit na recitační soutěže, které s přehledem vyhrávala. Vedle toho taky účinkovala v ochotnickém souboru, což byla její první zastávka při cestě na prkna, která znamenají svět. Po škole si drobná dívenka splnila svůj sen a přihlásila se na dramatické oddělení brněnské konzervatoře, kam byla přijata. Svou první velkou příležitost dostala díky roli Julie (představení Romeo a Julie) v brněnském Mahenově divadle. Režisér Zdeněk Kaloč si spolupráci s ní nemohl vynachválit, a tak tato role nebyla zdaleka jedinou. A právě v době jejích studií Antonín Moskalyk hledal představitelku Barunky do dvoudílného filmu Babička. Díky tomu se Libuše Šafránková poprvé ocitla před kamerou. Její první záběr byl zároveň posledním záběrem celého filmu, kdy Barunka vyběhne k úlům a oznámí včeličkám, že babička zemřela. Tímto momentem se odstartovala celá herecká kariéra hvězdy našich srdcí. Po odvysílání filmu se Libušce otevřely nové možnosti a přestěhovala se do Prahy, kde hrála v divadle Za branou. Toto divadlo a s ním i jeho soubor neměli však komunisté v lásce. Jeho konci nemohlo nic zabránit. Přestože tehdy mladá avšak velmi talentovaná herečka byla vstřícná, milá a pokorná, dokázala v sobě najít odvahu a postavit se za správnou věc. Zájem o ni tehdy měla různá pražská divadla, ovšem podmínkou bylo, aby vstoupila do strany. Ona to však pokaždé odmítla. Naštěstí pro ni a jednoho z jejích kolegů jim bylo nabídnuto angažmá v Činoherním klubu, kde se seznámila se svým manželem, hercem Josefem Abrhámem. Zajímavostí je, že oba dva si poměrně dlouhou dobu vykali. A právě v té době přišla další filmová nabídka. Tentokrát na roli, která herečku proslavila nejen u nás, ale dá se říci, že po celém světě – na roli Popelky. O tomto filmu režiséra Václava Vorlíčka byla napsána samostatná kniha. A není snad jediné dítě, které by ho alespoň jednou nevidělo. Libuše Šafránková si však nebyla jistá, zda má nebo nemá přijmout. Měla totiž v divadle rozezkoušenou další inscenaci. Ke správnému rozhodnutí ji přiměl až Jan Kačer. Při natáčení pohádky mohla mladičká herečka zúročit své zkušenosti z jízdy na koni. Od mala totiž jezdila i bez sedla, což bylo znát. Ani práce s ostatními zvířaty jí problémy nedělala. Zvířata totiž dokážou rozpoznat charakter člověka, a proto ji holoubci, kočka, pes i sova Rozárka považovali za jejich přítelkyni. Traduje se, že během natáčení se do ní zamiloval nejen princ Pavel Trávníček, ale celý štáb. Libuška však tehdy měla jiné starosti. Nejen, že se natáčelo ve velkých mrazech, ale protože byla důsledná, létala z Německa do Československa, kde odehrála představení v Činoherním klubu, a pak se zase vracela zpátky. Na kvalitě jejích výkonů se to však nepodepsalo, a tak je po právu označována za nejkrásnější Popelku. Tato role ji vystřelila mezi herecké hvězdy, kam bezpochyby patří. Ona si to ovšem nikdy nepřipustila a ke každé své roli se stavěla stejně zodpovědně. Mezi nejznámější filmy, kde si zahrála, patří například: Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze, Malá mořská víla, kde si zahrála po boku své sestry Miroslavy, dále Princ a Večernice, Třetí princ, Vesničko má středisková, Báječná léta pod psa, či seriál Gympl s ručením omezeným. Se svým manželem pak ztvárnila nezapomenutelné role v komediích: Vrchní, prchni!, Svatební cesta do Jiljí, Dokonalý muž, dokonalá žena, Restaurace u prince atd. Ale také role emotivní např. ve filmech: Všichni moji blízcí nebo Play Strindberg. Na tomto místě je potřeba zmínit, že Libuše Šafránková v roce 1996 obdržela sošku Českého lva, za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Kolja. Dle mého názoru však pro ni bylo mnohem větší ocenění to, že se v roce 2008 stala Hvězdou našich srdcí. Dodávám, že zcela oprávněně. O jejím soukromí se toho moc neví. A to je právě jeden z důvodů, proč ji nejen Češi tak milují. Je jednou z mála hereček, které nepotřebují plnit titulní stránky bulvárních časopisů. To samé se týká i jejího manžela, se kterým příští rok oslaví už 40. výročí svatby. Spolu mají syna Josefa Abrháma ml., který se stal režisérem a o svých rodičích natočil krásné a zajímavé dokumenty. Radost manželům dělají i jejich vnoučata Toník a Josífek, kteří prý rádi poslouchají babičkou namluvené pohádky O zvědavém štěňátku (a nejsou sami). Libuše Šafránková a Josef Abrhám byli zvoleni nejoblíbenějším hereckým párem. Aby také ne, když k sobě i po letech chovají úctu a jeden je druhému oporou. A to i v těch nejtěžších chvílích. Myslím, že ze slov, které jsou napsány výše je jasné, že si paní Šafránkové i jejího muže velmi vážím. Patřím mezi jejich skalní fanoušky a dokonce jsme s kamarádkou založily její fanouškovskou stránku. Proč mě vlastně tato malá dáma s velkým srdcem tak okouzlila? Je to tím, že v její přítomnosti má člověk pocit, že se mu nic zlého nemůže stát. Ona je slavnou herečkou, a přesto úplně obyčejným laskavým a pokorným člověkem. A do dnešních dní neztratila vůbec nic na tom kouzlu, které měla jako Popelka. To, že nemá ráda novináře, je po útocích na její osobu, kdy byla neprávem obviněna z alkoholismu, pochopitelné. Na své fanoušky ovšem nezanevřela a dokáže jim dát pocit, že i obyčejní lidé jsou něčím výjimeční (tak jako nám 30.11.2013 na Staroměstském náměstí). A proto si ji vážím. A proto budu spolu s řadou dalších stát za ní, ať se stane cokoliv. Na své fanoušky se může vždycky spolehnout. Libuše Šafránková totiž byla, je a bude hvězdou našich srdcí.