Vladimír Brabec

Jestliže je u nás jméno herce spojeno s jednou postavou, jedním z nejvýraznějších se jeví spojení Vladimír Brabec – major Zeman. Jestliže ale není možno jednoznačně pojmout kontroverzní postavu Jana Zemana, stejně tak není možné zjednodušit kariéru významného herce, který jej hrál. Vladimír Brabec patřil dlouhodobě k předním osobnostem Národního divadla, výrazným způsobem se uplatnil v dabingu, zatímco jeho práce pro film – jak sám přiznává – není zdaleka tak významná. . Vladimír Brabec se narodil v Praze a vyrůstal na Žižkově, jeho otec byl malířem pokojů. Již jako dítě zpíval v Kühnově dětském sboru, po válce účinkoval také v Dětském divadle pro mládež (1946-1948). Nedlouho poté předstoupil poprvé i před filmovou kameru bezejmennou úlohou v detektivce KŘÍŽOVÁ TROJKA (1948). Vystudoval herectví na DAMU (1953) a jako profesionální herec začínal v Krušnohorském divadle v Mostě (1953-1954), i v této době sporadicky znovu filmoval. Již po jedné sezóně se ale vrátil do Prahy a na několik let zakotvil v Divadle E. F. Buriana (1954-1959), kde jej bylo možno vidět například v představeních Krysař nebo Máj. V několika filmech s vojenskou tématikou hrál mladé vojáky (ZTRACENÁ STOPA, 1953; ZÁŘIJOVÉ NOCI, 1957). Nejvýznamnější kapitola Brabcovy divadelní dráhy se začala psát v roce 1959, kdy byl angažován do Národního divadla a s krátkou přestávkou zde působil až do roku 1993. Na naší první scéně se uvedl několika menšími rolemi mladíků v klasickém světovém repertoáru (Romeo a Julie, Višňový sad), od svých počátků tady ale směřoval i ke komediálnímu repertoáru (Zdravý nemocný, Zkrocení zlé ženy), v šedesátých letech znovu předvedl několik výraznějších dramatických kreací (Othello, Hamlet, Macbeth). Vladimír Brabec jen zřídka dostával hlavní role, z ústředních postav stojí za zmínku Macháčkova režie hry Dáma není k pálení (1970) nebo Cyrano z Bergeracu (1974). Stejně jako v divadle, tak i ve filmu míjely Brabce velké herecké úkoly, z několika málo hlavních rolí můžeme připomenout hraběte Valdštejna v historické komedii POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY (1966) nebo tatínka Kordu z dobově populárního dětského filmu KAPITÁN KORDA (1970). Z narůstající práce pro televizi si diváci vzpomenou na jeho ztvárnění skladatele Antonína Dvořáka v seriálu SŇATKY Z ROZUMU (1968). V roce 1975 byl Vladimír Brabec přímo při představení Cyrana z Bergeracu postižen infarktem, což jej donutilo načas z divadla odejít. Jeho zdravotní dovolená nakonec trvala pět let, což bylo ale dáno především velkým závazkem v televizi. V letech 1974-1979 natáčel Vladimír Brabec seriál TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA. Pro hlavní roli kriminalisty Jana Zemana byl vybrán jako nepříliš okoukaná tvář, naopak poté byl řadou režisérů přehlížen jako až příliš známá osobnost z televize. Seriál o majoru Zemanovi je nepochybně normalizačním dílem, na druhou stranu z filmařského hlediska precizně zpracovaným a zcela apolitickým epizodám (i když jich nebylo mnoho) nelze upřít kvality. Sám Brabec je dodnes za tuto svou životní roli vděčný a koneckonců, seriál se díky neustálým sporům mezi jeho vášnivými příznivci a zarputilými odpůrci stále udržuje v širokém povědomí. Seriál se ve své době těšil i značné popularitě v sousedních zemích socialistického tábora a Vladimíru Brabcovi vynesl titul Zasloužilého umělce (1980). Několikaletá práce na majoru Zemanovi Brabce prakticky vyřadila ze všech dalších aktivit, ale v roce 1980 se vrátil do Národního divadla, kde do svého odchodu v roce 1993 nastudoval přes dvacet představení různých žánrů, opět převážně ve vedlejších rolích. Z filmu v té době prakticky zmizel, ale hrál často v televizi. Z dalších seriálů připomeňme rozvedeného otce Jokla v rodinném seriálu MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ (1984). Komediální polohu si připomněl v dodnes reprízované komedii JESTLI JEDNOU ODEJDU (1985), výraznou kreaci kolaboranta Neumanna předvedl po boku Luďka Munzara v okupačním dramatu HEREC (1988). Nespokojenost se směřováním Národního divadla i s vlastním herectvím vedla Brabce k definitivnímu odchodu v roce 1993. Nedlouho nato ale dostal nabídku na hostování v Hudebním divadle v Karlíně (My Fair Lady, Někdo to rád horké, Zvonokosy), později pohostinsky účinkoval i na dalších pražských scénách, například v Divadle na Broadwayi (Tři mušketýři). Práce před kamerou opět měla jen podružný význam, výrazněji se dětským i dospělým divákům připomněl postavou krále Lamprechta v pohádkách Z PEKLA ŠTĚSTÍ (1999) a Z PEKLA ŠTĚSTÍ 2 (2001). Zatím naposledy se Vladimír Brabec objevil ve filmech ANGLICKÉ JAHODY (2008) a PAMĚTNICE (2009). V návaznosti na zdravotní problémy po druhém infarktu v roce 2002 však v posledních letech Brabec všechny své aktivity výrazně omezil. Výraznou součástí práce Vladimíra Brabce je dabing, kterému se věnuje již od padesátých let. Jeho hlasem k divákům z plátna i televize promlouvaly světové hvězdy jako Marlon Brando, Marcello Mastroianni, Jack Lemmon nebo Gregory Peck, slyšet jej bylo možno také v řadě zahraničních seriálů, za všechny připomeňme legendární MASH. Za celoživotní mistrovství v dabingu získal Brabec v roce 1998 Cenu Františka Filipovského. Se svým hlasem našel bohaté uplatnění také v rozhlase, věnoval se i umělecké recitaci. Vladimír Brabec je ženatý, od roku 1955 je jeho manželkou bývalá operetní zpěvačka Naděžda Znamínková (*1931). Z jejich manželství pocházejí dvě děti, syn Pavel (*1957) se věnuje režii, dcera Helena (*1964) je herečkou.