Alexandr Rou

Velký ruský vypravěč a pohádkář Alexandr Arturovič Rou se narodil 24. 2. 1906 v městečku Sergiev Posad (od r. 1930 Zagorsk), nedaleko Moskvy. Jeho vyloženě neruské příjmení je dědictvím po otci, jímž byl irský inženýr Arthur Rowe, odborník na mlýnská zařízení. Ten působil na žádost ruské vlády jako expert při výstavbě a modernizaci mlýnů v moskevské oblasti a při té příležitosti tam založil i rodinu. Bohužel ne nadlouho - sotva roku 1914 padly první válečné salvy, vážený pan inženýr si spakoval svých pět švestek a vrátil se domů. Svoj ženu a malého synka nechal v Rusku bez jakýchkoliv prostředků a nikdy víc se jim už neozval. Nejhorší chvíle přišly, když bylo malému Sašovi 10 roků - maminka těžce onemocněla a o finance na její léky i jídlo pro oba se musel postarat sám. Posluhoval popovi při úklidu chrámu a prodával drobnou galanterii: kostěné hřebínky a vyřezávané dřevěné knoflíky. Později se na maminčinu žádost zapsal do průmyslové a hospodářské školy, odkud však přešel do Filmového institutu Borise Čajkovského, který ukončil v roce 1930 a pak studoval na Vysoké škole dramaturgické, kterou absolvoval roku 1934. Od roku 1921 působil v agitačním divadle "Modrá halenka" a ještě jako student pracoval (od r. 1930) ve filmovém ateliéru "Mežrabpomfilm" jako asistent režiséra Jakova Protazanova. K první samostatné práci se dostal až roku 1937, už jako zaměstnanec filmového studia GORKIJ - byla to pohádka "Po ščuščemu veselju". A právě pohádkám zůstal A. Rou, coby režisér a scénárista, věrný už napořád. Kolik dětí už pobavily jeho variace klasických ruských pohádek a pověstí, se snad ani nedá spočítat. Podmanil si publikum v mnoha zemích a jeho filmy mu umožnily dostat se i za hranice SSSR, čehož jako vášnivý cestovatel náležitě využíval. Jeho oblíbeným cílem byla hlavně Afrika, kde si pořídil svojí velkou chloubu: rozsáhlou sbírku tradičních vyřezávaných masek. Ale také u nás jsme bez dechu sledovali příběhy statečného Ivánka a překrásné Vasilisy, či jejich nepřítele, odporného Kostěje Nesmrtelného. Kdo z pamětníků by se v dětství nebál zlostné Baby Jagy a nefandil Kocourovi v botách? Filmy Alexandra Rou naplněny poezií, optimismem, humorem,někdy hraničícím až s uličnictvím, plné hudby a neobvyklých efektů. Mezi jeho vyhlášená díla patří pohádky jako "Koníček Hrbáček" (1941), "Večery na samotě u Dikaňky" (1961), "Krásná Varvara" (1969) či " Zlaté parohy" (1972), dobrodružný příběh "Tajemství horského jezera" (1954), pohádkový balet "Křišťálový střevíček" (1960), anebo moderně pojaté "Království křivých zrcadel" (1963). Jeho nejúspěšnějším filmem, řadícím se už po několik generací mezi špičku ruské filmové tvorby ale bezesporu patří pohádka "Mrazík" z roku 1964. Ani u nás si už Vánoce bez této klasické podívané snad ani neumíme představit. Krásná a milá Nastěnka, trošku nafoukaný Ivánek, přihlouplá Marfuša, velebný Mrazík...kdopak by je neznal? A také povedená babice Baba Jaga, kterou tu (jako ostatně i v mnoha dalších dílech A. Rou) ztvárnil vynikající Georgij Milljar. Alexandr Rou měl zajisté připraveno ještě mnoho dalších kouzelných pohádkových příběhů, ale v jejich realizaci mu zabránila smrt. Režisér a scénárista, A. A. Rou, nositel titulů Zasloužilý (1961) a Národní umělec (1968), zemřel 28.prosince 1973 v Moskvě, kde je i pochován. Jednoho z jeho nedokončených scénářů se později ujal režisér Gennadij Vasiljev a natočil podle něj pohádku " Finist, jasný sokol" (1975).