Georgij Milljar

Vynikající ruský herec Georgij Francevič Milljar se narodil 7. listopadu 1903 v Moskvě jako syn francouzského inženýra Franze de Millieu. Jeho otec byl stavební expert se zaměřením na mostní konstrukce, který byl do Ruska povolán carskou vládou. Oženil se zde s dcerou sibiřského průmyslníka a majitele zlatých dolů, Elizavetou Žuravljevou, krásnou a bohatou dívkou. Jejich štěstí však mělo poměrně krátkého trvání, neboť Franz zemřel dříve, než jejich synek Georgij oslavil třetí narozeniny. Na otce si tedy G. Milljar nepamatoval, jeho dětství se ale i nadále neslo v duchu bohatství až přepychu. Rodina vlastnila velký byt v Moskvě, daču (chatu) na jejím předměstí a usedlost v Gelendžiku na Sibiři (Krasnojarská oblast). Právě tam se matka s malým Georgijem po manželově smrti přestěhovala. Chlapec tu měl domácího učitele a guvernantku, učil se cizím jazykům, hudbě, literatuře. Měl i výtvarný talent a teta, bývalá divadelní star, v něm roznítila zájem o dramatické umění. Bezstarostný život skončil rokem 1917, kdy i do odlehlého Gelendžiku dolehly ozvěny VŘSR. Dědovy zlaté doly byly znárodněny, veškeré ostatní jmění také a rodině byl k obývání vykázán jeden pokoj jejich bývalého moskevského bytu. Z obav o budoucnost si matka i syn de Millieu raději "vylepšili" i příjmení - začali používat poruštěný tvar "Milljar", z kterého zmizela i předpona "de". Také plynulou znalost němčiny a francouzštiny pak Georgij dlouho obezřetně tajil. Po absolvování školy v Gelendžiku nastoupil Georgij v místním divadle, víceméně jako kulisák, poskok a děvečka pro všechno. Pracoval pilně a spolehlivě, přitom ale snil o své vlastní herecké kariéře. Uměl zpaměti všechny role ostatních herců a každé představení v duchu prožíval s nimi na jevišti. Jeho chvíle přišla roku 1920, kdy náhle onemocněla představitelka hlavní role v pohádce Popelka. Hrozilo zrušení představení a tak se mladý Milljar nabídl jako záskok. Po ujištění, že štíhlý mládeneček s pohlednou zvářičkou opravdu ovládá text, si Georgij směl obléct Popelčin kostým a poprvé si dosyta vychutnat potlesk obecenstva. Pak už prkna, která znamenají svět neopustil... Roku 1924 přechází do Moskvy, kde nastupuje jako elév do nově vytvořeného Divadla Revoluce (dnes Majakovského divadlo) a zároveň se stává také studentem herecké školy. Nebyl příliš dobrým žákem, mnozí pedagogové nad ním lámali hůl a několikrát jen o vlásek unikl vyloučení. Po absolutoriu roku 1927 se stává kmenovým členem divadla, kde každý den hraje, sbírá zkušenosti a buduje si pozice pro další umělecký růst. Brzy se stává oblíbeným hercem, jeho jméno je zárukou kvality a magnetem pro diváky. Georgij Milljar má však před sebou vytyčený jiný cíl - film. Jeho sen se začíná plnit roku 1938, kdy se setkává se začínajícím režisérem Alexandrem Rou, v jehož debutu - pohádce " Po ščučemu veselju" - získává svou první velkou filmovou roli krále (cara) Hracha. Odchází z divadla a stává se zaměstnancem filmového studia Mosfilm. Tím zárověň začíná i jejich dlouhodobá a plodná spolupráce, kdy se Millijar stává "dvorním hercem" Alexandra Rou. Účinkoval pak prakticky v každém jeho filmu, přičemž v těch pohádkově laděných na sebe od začátku často bral podobu čertů a jiných pohádkových bytostí. Z jejich společných snímků jmenujme např. "Zakletá nevěsta" ( čili "Překrásná Vasilisa", trojrole Baby Jagy, houslisty a kněze -1939) "Jak voják přemohl vodníka" ( Kvak - 1959), "Večery na samotě u Dikaňky" ( čert- 1961), anebo "Krásná Varvara" (Čudo- Judo-1969). Vrcholným dílem však byla Milljarova Baba Jaga, zlá čarodějnice z legendárního "Mrazíka" (1964). Její kostým i podoba vznikly kompletně v licenci samotného herce - výtvarně nadaný Milljar si osobně nakreslil podobu, do níž jej pak vizážisté a kostyméři pracně líčili. Dalším z jeho famózních převleků byla role Kaščeje (Kostěje) Nesmrtelného, ve stejnojmenné pohádce (1944). Georgij Milljar pochopitelně točil i s dalšími režiséry, vytvořil velké množství civilních i pohádkových postav a postaviček (často v jenom snímku hrál dvoj - i trojrole) - objevil se v "Odvážné školačce" (1948), "Osudech bubeníkových "( 1955), "Království křivých zrcadel" (1963), " Finistu - Jasném sokolovi" (1975) a mnoha dalších. Celkový počet Milljarových filmových rolí se pohybuje okolo stovky a tou poslední je zřejmě jeho postava advokáta ve snímku "Ka-ka-du" z roku 1993. K soukromému životu G. Millijara lze dodat, že jej prakticky celý prožil v bytě svého dětství - dlouho bydlel v jednom pokoji komunálního bytu, který mu byl vyměřen po revoluci a soukromí vlastního bydlení získal až někdy po roce 1980. Byl to údajně velice přátelský a skromný muž, potrpící si ale i ve vysokém věku na eleganci a dobré vystupování. Ačkoliv se nevyhýbal alkoholu (měl rád hlavně vodku a portské víno), nikdy jej nikdo neviděl opilého. Až do roku roku 1971 žil s matkou a jediná žena, která údajně prošla jeho životem, byla jeho manželka Marija, se kterou se oženil ve svých 65 letech. Jí bylo rovných 60, měla tři, v té době už dospělé děti a svatební hostina se konala během natáčení jakési pohádky, takže všichni hosté byli oblečeni do kostýmů. Sám Milljar vždy o svém manželství žertoval: "Já nejsem manžel. Jsem Baba Yaga! " Existenci jakéhokoliv jiného vztahu k ženě, či vlastních potomků slavný umělec rozhodně popíral, k homosexuální orientaci se však také nepřiznal. Roku 1988 (k výročí jeho 85. narozenin) se stal laureátem titulu Národní umělec, chystaných oslav devadesátky se bohužel už nedožil, protože skonal 4. 6. 1993. Jeho nesmrtelné dílo však i nadále rozdává radost a pohodu...