Miroslav Donutil

Jeden z nejpopulárnějších herců současnosti, Miroslav Donutil, pochází z Třebíče, ale vyrůstal v Brně. Oba rodiče hráli ochotnické divadlo, sám Donutil za středoškolských studií účinkoval v amatérském divadelním souboru Debakl. Tyto první herecké zkušenosti spolu s nevalným prospěchem na jazykovém gymnáziu jej přinutily rezignovat na zamýšlené studium žurnalistiky a lesního inženýrství, načež nastoupil na brněnskou JAMU a v roce 1973 zde dokončil studium herectví. Již v době studií spolupracoval s brněnským divadlem Husa na provázku, kam po absolutoriu nastoupil do stálého angažmá, v němž setrval do roku 1990. Tato progresívní a dnes již legendární scéna umožnila Miroslavu Donutilovi vyzrát ve specifickou hereckou osobnost se schopností obsáhnout široký žánrový a charakterový rejstřík. Pod vedením významných režisérů (Petr Scherhaufer, Eva Tálská) pracoval na svém hereckém profilu a na „provázkovém“ jevišti vytvořil okolo pěti desítek velkých rolí (Pohádka máje, Richard III., Bratři Karamazovi a především Balada pro banditu). Poslední zmíněné představení dalo vzniknout stejnojmennému filmu BALADA PRO BANDITU (1978), který ve formě muzikálu na motivy příběhu Nikoly Šuhaje poskytl Donutilovi první a hned hlavní roli. Tomuto filmu se dnes nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužil, sám Donutil jej ale udržuje v obecném povědomí díky vyprávění četných historek. Vedle několika domácích ocenění si film přivezl také trofej z filmového festivalu v italském Avellinu. Slibný vstup Miroslava Donutila na filmové plátno zůstal však bez odezvy a v následujících letech se musel nadále spokojovat s nevelkými a nijak častými hereckými úkoly, zaznamenat jej můžeme například ve slavných POSTŘIŽINÁCH (1980), v malých rolích se uplatnil také ve filmech Juraje Herze (ČAROVNÉ DĚDICTVÍ, 1985). Více příležitosti mu začala poskytovat brněnská televize, kde účinkoval v inscenacích, dodnes jsou uváděny v televizních reprízách pohádky z 80. let s jeho účastí. Zásadním zlomem v životě Miroslava Donutila byl rok 1990. Jako herec sice slavného, ale stále jen mimopražského a nevelkého divadla dostal nabídku, která se neodmítá, a v roce 1990 byl angažován do Národního divadla, kde působí dodnes. Komplexy brněnského herce z naší první scény odboural Donutil záhy a na jevišti Národního divadla debutoval titulní rolí v představení Strýček Váňa. Po svém příchodu do Prahy začal být Donutil značně vytížen filmem a televizí, což zvláště v některých obdobích částečně omezovalo jeho jevištní práci, přesto v Národním divadle odehrál pětadvacet velkých rolí. Významnou položku ve výpisu jeho rolí tvoří shakespearovský repertoár (Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské, Hamlet, Mnoho povyku pro nic, Večer tříkrálový), hrál ale i v dalších dílech klasických i moderních autorů (Pronásledování a umučení dr. Šaldy). Zatím poslední nastudovanou premiérou byla titulní role v Molierově hře Don Juan z roku 2008. Divadelní herectví Miroslava Donutila reprezentuje ale především slavná Goldoniho komedie Sluha dvou pánů, kterou Národní divadlo uvádí přes patnáct let a počet repríz již dávno překonal rekord nesmrtelné Kočičí hry s Danou Medřickou. Zatímco řada jiných herců trpěla počátkem devadesátých let nedostatkem příležitostí na jevišti i před kamerou, Miroslav Donutil jako neokoukaná tvář a přitom kvalitní herecká osobnost vstoupil po svém příchodu do Prahy ve velkém stylu i na filmové plátno. Jeho herectví z té doby zastupují především velké role omezených důstojníků v retrokomediích z vojenského prostředí TANKOVÝ PRAPOR (1991) a ČERNÍ BARONI (1992), spolu s dalšími brněnskými herci v čele s Bolkem Polívkou se pak objevil jako advokát v komedii DĚDICTVÍ ANEB KURVAHOŠIGUTNTAG (1992). Hodnotnější herecké příležitosti dostal jako kostelník v oceněném melodramatu FANY (1995) nebo v černé komedii PASTI, PASTI, PASTIČKY (1998), v níž mu jeho kreace vykastrovaného náměstka Dohnala vynesla Českého lva za mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Postavu důstojníka, i když v trochu odlišné poloze, zopakoval v divácky vděčném Hřebejkově filmu PELÍŠKY (1998). Opětovnou nominaci na Českého lva za výkon ve vedlejší roli mu vynesl film NUDA V BRNĚ (2002), zaujal také rolí faráře ve filmu ŽELARY (2003) nominovaném na Oscara. Široké pole působnosti našel Miroslav Donutil také v televizi, kde od počátku devadesátých let hrál v řadě inscenací, pohádek i seriálů. Z jeho práce před televizní kamerou stojí za zmínku adaptace literárních nebo divadelních předloh (MISTR KAMPANUS, 1991; TŘI ALBERTI A SLEČNA MATYLDA, 1993; SPOLEČNICE, 2000; I VE SMRTI SAMI, 2003). Hrál také v několika seriálech, jediný větší úkol v tomto žánru však zůstal bez širší odezvy (HOTEL HERBICH, 1998). Posledních několik let dostává velké příležitosti od České televize v cyklu příběhů 3 PLUS 1 S MIROSLAVEM DONUTILEM (2005). Nedílnou součástí tvorby Miroslava Donutila jsou jeho one man show založené na humorných vyprávěních. Právě v této sféře dosáhl Donutil největší popularity a dokázal se prosadit jako vtipný vypravěč a glosátor s ironickým nadhledem a laskavým humorem. Historky ze studentských let, divadelních počátků i současnosti uváděl ve vlastních pořadech POŘÁD SE NĚCO DĚJE, FURT VE STŘEHU nebo PTEJTE SE MĚ, NA CO CHCETE, JÁ NA CO CHCI, ODPOVÍM. Přes prvoplánově humorné založení těchto představení je z Donutilova projevu cítit skromnost, pokora a úcta k lidem, kteří ovlivnili jeho život a v tomto směru do jisté míry navázal na Vladimíra Menšíka. Záznamy z jeho sólových vystoupení zaznamenala Česká televize a vyšly také na četných audionosičích, později i na DVD. Kromě všech uvedených aktivit se Miroslav Donutil uplatňuje také v rozhlase a v roce 1997 získal cenu Prix Bohemia Radio na festivalu v Poděbradech. Profil jeho osobnosti doplňuje také práce pro dabing, jeho hlasem k divákům promlouvali například Kevin Costner nebo Gérard Depardieu. Můžeme jej slyšet také jako průvodce cestopisného pořadu NA CESTĚ, který uvádí Česká televize. Široká popularita Miroslava Donutila se promítla také do hlasování v divácké anketě Týtý, v níž v letech 1996 a 1997 dvakrát zvítězil jako nejoblíbenější herec. Na svém kontě má Miroslav Donutil již i dvě vzpomínkové knihy (Uprostřed běhu, 1996; Miroslav Donutil o sobě..., 2000). Miroslav Donutil je ženatý, manželka Zuzana je spolumajitelkou kavárny Platýz na Národní třídě v Praze. Mají spolu dva syny, Tomáše a Martina.