Byli jednou – a bylo jich... Tak by mohlo začít vyprávění, docela podobné pohádkám a nebyli bychom ani daleko od pravdy. Protože oni skutečně byli jednou a byli v pohádce, kterou napsal ostravský autor
Josef Filgas. Ta pohádka byla napsána před mnoha lety, tenkrát dokonce i mnozí dnešní tátové capartů i malých školáků ještě ani nebyli na světě. Pohádka vyprávěla o paloučku v lese, na němž v malých chaloupkách žili mužíčkové ne větší než trs mateřídoušky, takoví, že se schovali klidně pod list pampelišky. Že jeden byl takový, jiný makový, že jeden zlobil, jiný byl vzorem ctností, to už tak docela i mezi lidmi bývá. Ti mužíčkové bavili děti, které v pohádkách nacházely kus světa přírody, kus krásy, kterou má každý z nás pod nohama, na krok od sebe, jen když se umí dívat. Přešla léta a nedávno dvě knížky povídání o těchto mužících vydalo ostravské nakladatelství Profil. Tentokrát v novém kabátě, neboť mužíčky, jejich domečky, palouček u řeky, myšku Kuňku, to všechno barevně do stránek vymaloval
Miloš Nesvadba. A jak se lidé s lidmi scházejí a povídají si, jednoho dne dal tu hezky vymalovanou knížku na památku scenáristovi Z. Malému. Knížka se jmenovala Bráška Lajdáček, protože ti malí mužíčkové si říkali Bráškové a ten Lajdáček byl jeden z nich. Jaký, to už napovídá jeho jméno. „Ať na vás, bráškové, strejda myslí,“ stálo v té knížce napsáno od malíře.
Stalo se, Koblížek, Bukáček, Mluvka, Kulička a Lajdáček, bráškové nedali pokoj. Našeptávali po večerech do ucha tak dlouho, až se jejich svět přestěhoval na čisté stránky papíru, kde začal vznikat scénář. V té době Z. Malý už ale vyprávěl o mužíčcích, kteří mu v noci šeptají do ucha samé hezké věci, skladateli
Jindřich Brabec. To proto, že se zdálo nemožné, aby palouček plný hezkých domečků nezpíval. Jak už v televizní práci ani jinak nemůže být, museli však přijít další. Režisérka, kameraman, výtvarník, choreograf. Pak přizvali herce ostravských divadel a nejednou palouček ožil. A když byl záznam všech čtyř dílů hotov, pozvala Redakce vysílání pro děti a mládež v Ostravě děti jedné blízké školy, samé malé špunty z prvních tříd, aby jim příběhy brášků promítla. A děti zpívaly s sebou! Na besedě se ptaly na řadu věcí, vyprávělo se o tom, co by ještě brášky a jejich kamarády mohlo potkat. A tohle všechno nezůstalo jen tak bez odezvy. Až budete na svých obrazovkách sledovat po čtyři odpoledne příběhy brášků z lesního paloučku, v ostravském studiu se už bude zase scházet štáb, který seriál připravoval, aby krůček po krůčku chystal další pokračování veselých příhod, plných písniček...
[ma]
Bráškové. Týdeník Československá televize. 1982.
