Comeback [TV seriál]

Iva: „My ti musíme něco říct... ale připrav se na nejhorší...”
Tomáš: „Ozzák našel vzduchovku!”
Ozzák: „My máme vzduchovku?”

Marcelka: „Ozzák se mnou dneska mluvil celé ráno, ale říkal prakticky pořád to samé.”
Ozzák: „Dvanáctka, ležáček, černý, kvasnicový. Ty slova přímo hladěj jazyk, brácha.”

Simona: „Proč ses tak zřídil proboha?”
Lexa: „Bhuaa-fajdejha.”
Simona: „Jo? Až Nováček skočí z okna, tak skočíš za nim?”
Lexa: „Pfeed-nhim.”
Simona: „Před nim?”
(Lexa přikývne.)
Simona: „Čí ty jseš, kluku?”
Saša: „Mami...”
Simona: „Klid, Sašenko. U tebe to vim.”

Iva: "Rodinná dovolená nebude, maximálně tak rodinná ostuda!"

Marcelka: „To zachrání jen Štefan Babinský, odborník přes média. Dělal ten výbuch v Temelíně.”
Tomáš: „Marcelko, prosím vás v Temelíně přece žádný výbuch nikdy nebyl.”
Marcelka: „Tak vidíte, jak je dobrej.”

Lexa: „No jo, v obchodech. Ale tam neberou každýho.”
Iva: „Každýho ne. I ty u nás můžeš pracovat. Jsi student? Nevíš, kolik je minimální mzda? Dokázal jsi přečíst tenhle inzerát? Supermarket Harold tě uvítá ve svém týmu. Nabízíme pozice - operátor hotovostní přepážky, kosmetik rychle se kazícího zboží, skladník.”
Lexa: „A co já?”
Iva: „Máš kliku, berou i postižený.”

Tomáš: „Marcelko, nebudu chodit kolem horké kaše, vemte si dovolenou.”
Marcelka: „Provedla jsem něco? Chcete mě propustit?”
Tomáš: „Jak vás to napadlo?”
Marcelka: „Můj manžel takhle posílá lidi na dovolenou a když se vrátí, tak už nemají místo... Ti, co se vrátí.”

Marcela: „Ozzáku, Ozzáčku, neusínejte. Zkuste to třeba vyzvracet.”
Ozzák: „Doneste dvanáct piv a osm rumů a můžu to zkusit.”

Ozzák: „Jakpak se jmenujou tyhle kytky?”
Marcelka: „Růže.”
Iva: „Marcelko, ke kytkám ho nepouštějte. Buď se z nich snaží něco ubalit, nebo je sní. Posledně mi takhle spořádal čtyři truhlíky tulipánů. Uvařil z nich cibulačku.”

Tomáš: „Jseš můj bratr, pracuješ tady a budeš makat, až zčernáš.”
Ozzák: „Mně to tu připadalo nějaký povědomý.”

Marcelka: „Neřikejte. Vy že jste vkročil do kostela?”
Ozzák: „Jasně, že vkročil! A hned zase vykročil. Dostal jsem tam takovej hnusnej pišingr. A když jsem si vzal víno na zapití, řvali na mě, že jsem husita. A vůbec, myslim si, že kdyby tam čepovali pivo, tak to lidi chytne víc.”

(Simona číta Ozzákov zoznam sľubov, ktoré Tomáš nesplnil.)
Simona: „Prásknul mámě, kdo chodí na vaječnej koňak. Nevyřídil Maruně, ať přijde večer do márnice. Nedal maturitní komisi omluvenku, že jsem nečekaně umřel. Nedal Ivě druhý křestní jméno Sepultura.”

(Lexa je v televízii. Má rozmazanú tvár.)
Redaktorka: „Dopadli jsme velitele gangu, který již několik dní krade dopravní značky. Slíbili jsme, že jeho totožnost bude utajena.”
Lexa: „Čau, já jsem Lexa.”

Tomáš: „Jsme v háji.”
Iva: „Lexa nás nejspíš půjde hledat.”
Tomáš: „Definitivně v háji.”

(Iva, Saša a Lexa sú sami doma.)
Lexa: „Tak co plánujete, když jsme sami doma?”
Saša: (né moc nadšeně) „Striptýz.”
Lexa: „Super.”
Iva: „Ale my jdeme na striptýz... na pánskej.”
Lexa: „Supééér.”
Iva: „My bysme tě tam rádi měli s sebou, ale smí tam jenom ženský.”
Lexa: „To nejde... JÁ TAM CHCI!”

(Tomáš vypráví, jak se roku 1988 setkal s Gustávem Husákem.)
Tomáš: „V osmaosmdesátym jsem byl na setkání prezidenta Husáka s mládeží. Jmenovalo se to ‚Socialismus, budoucnost lidstva’.”
Marcelka: „To musí bejt sláva!”
Tomáš: „Hm, pamatuju si to naprosto přesně. Všichni jsme si museli vzít přezůvky, poněvadž ve Španělském sále právě položili nové lino. Sagvan si je zapomněl, tak tam musel stát ve fuseklích. Pak zahráli Píseň práce, přišel prezident, všem nám podal ruku, řekl: Ako sa mátě a šli jsme domů.”

Tomáš: „Takže, holčičko, skočíš na nákup.”
Iva: „Už jsem byla.”
Tomáš: „Uklidíš doma.”
Iva: „To dělám vždycky.”
Tomáš: „Spočítáš tržbu.”
Iva: „A ty jsi něco prodal?”
Tomáš: „Ne.”
Iva: „Tak v tom případě tržba nebude problém.”

Ozzák: „Já si fakt myslím, že je úplně zbytečné chodit do restaurace, když mám doma navaříno !”

Iva: „To byli z autoškoly, Ozzák tam fakt dorazil.”
Tomáš: „Říkal mu někdo, že se za volantem nesmí pít.”
Iva: „Prej si holt dá panáka předem.”

Lexa: To byl ostrej týpek, ten Ježíš. Přibili ho na kříž, on přežil a vrátil se – jako terminátor.

(Lexa je v televizi. Má rozostřený obličej.)
Redaktorka: „Dopadli jsme velitele gangu, který již několik dní krade dopravní značky. Slíbili jsme, že jeho totožnost bude utajena.”
Lexa: „Čau, já jsem Lexa.”

(Iva chce zistiť niečo o Lexovej schránke na chcizenskou.cz.)
Lexa: „Ale moje heslo neuhodneš.”
Iva: „No až na druhej pokus. Myslela jsem si, že víš, že Lexa se píše s X.”

Hlas z televízie: „S hrdiny seriálu ,Bezpráví a bordel´ se setkáte zase za týden.”
Tomáš: „Proboha! Co to bylo?”
Iva: „Česká verze Práva a pořádku.”
Tomáš: „To bylo hrozný. To už je lepší ten Komisař Fík.”

Marcelka: „Tenhle telefon nefunguje, takže jsem musela dát zásobovačům číslo na mobil a teď mně píší oplzlé esemesky.”
Tomáš: „No, snad to nebude tak zlý...”
(Marcelka ukáže Tomášovi mobil.)
Marcelka: „Je k tomu obrázek.”
Tomáš: „Jé, ten má ale fousy.”
Marcelka: „To nejsou fousy.”
(Tomáš otočí mobil.)
Tomáš: „Tak to je zlý.”

Ozzák : Zákaz dechovky. To je moc dobrá značka

Tomáš: „Jseš můj bratr, pracuješ tady a budeš makat, až sčernáš.”
Ozzák: „Mně to tu připadalo nějaký povědomý.”

Marcelka: „Neřikejte. Vy že jste vkročil do kostela?”
Ozzák: „Jasně, že vkročil! A hned zase vykročil. Dostal jsem tam takovej hnusnej pišingr. A když jsem si vzal víno na zapití, řvali na mě, že jsem husita. A vůbec, myslim si, že kdyby tam čepovali pivo, tak to lidi chytne víc.”

Marcelka: „Tomáši, přece jako zpěvák jste se musel při zpěvu nějak pohybovat.”
Tomáš: „Já jsem si celou kariéru vystačil s pradlenou... máchání... věšení... motání šňůry a ještě je otočka, ale tu jsem zapomněl.”
Marcelka: „Přece musíte umět aspoň jeden standardní tanec.”
Tomáš: „No, nevim, jestli je standardní, ale kdysi jsem něco nacvičil se skupinou Berušky.”
(Tomáš predvedie slepačí tanec.)
Tomáš: „Vlastík Harapes k tomu měl výhrady, ale mně se to nezdá špatný.”

Milda: „Ty musíš bejt podle všeho hustej borec, protože klofnout tadyhle Pípu, to je jako potápět se ke žralokům s krvavým steakem v poklopci.”

(Lexa príde k Pacovským do ich bytu.)
Lexa: „Chtěl jste se mnou mluvit, pane Pacovský?”
Tomáš: „Posaď se, Lexo.”
Lexa: „Jé, už přišly ty dárky, super.”
Tomáš: „Ano, dárky přišly, Lexo. Ty dárky, které jsi objednával. Můžeš mi prosím tě ukázat, kde se na tom mém seznamu, vyskytuje parní sauna?”
Lexa: (ukáže na niečo v zozname) „Tady, hned pod vačicí, tu fakt neměli...”
Tomáš: „Já tady nevidím parní sauna, já tady vidím zimní bunda.”

Marcelka: (o účtovníckom systéme Helenka) „Jéžiš, to to trvá... Zoran má Alexis 2008, to byste viděl fofr. Zvládá i kreativní účetnictví, napíšete si, jakou chcete ztrátu a on už se o všechno postará.”

Ozzák: „Pravidla se musej dodržovat. Muzika je jako bouchačka, taky jí nedaj každýmu.”
Lexa: „Ale v Bontonlandu jo.”
Ozzák: „Taky to s nima jde od deseti k pěti.”

(Tomáš s Ozzákem se hádají, kdo lépe vychovával Ivu.)
Ozzák: „Naučil jsem ji chodit...”
Tomáš Pacovský: „To jsem ji naučil já!”
Ozzák: „Na fesťáky!”

(Lexa s Ozzákom robia vianočné sladkosti.)
Lexa: „Těšíte se na Vánoce, pane Ozzáku?”
Ozzák: „Kdo by se netěšil. Jenom mi vadí, jak strašně změkly. Za starejch časů to mělo jiný grády.”
Lexa: „Za jakejch časů?”
Ozzák: „Když chlapi byli chlapi a voňavka sprostý slovo. Dneska jsou to svátky pro měkejše.”
Lexa: „Mám tam dát i prášek do pečiva?”
Ozzák: „Prášek! To je vono, prášek! Samý zdrobněliny! Samý měkký slova! Prášek, stromeček, kuličky, rohlíčky, pohádky.”
Lexa: „Vanilka.”
Ozzák: „Jo! ... Dřív se prostě uřízl strom, udělaly se koule a rohlíky a pak se všichni vožrali. Jo, to byly časy, Lexo...”
Lexa: „Mám tam dát prach do pečáku?”
Ozzák: „Vraž ho tam, bejku!”

(Ozzák s Tomášem se hádají o to, kdo lépe vychovával Ivu.)
Ozzák: „Odvedl jsem ji první den do školy.”
Tomáš Pacovský: „Ale až v říjnu!”

Tomáš: Vždyť jsem udělal všechno dobře. Vzdal jsem se kariéry, vychovával dceru, zaměstnal bratra.
Simona: Udělal všechno dobře a zaměstnal Ozzáka. Už ti nenaleju!

(Tomáš čte dopis pro Ivu, který jí poslal zřejmě nějaký nadržený ctitel.)
Tomáš: „Kozy Ivy Pacovský, ty jsou vážně obrovský!”

Ozzák: "Takže Lexo, bejt správnej chlap je těžkej úděl!"
Lexa: "No, taky, že sem si na to přinesl knížku."
Ozzák: "Chyba číslo jedna, chlap nikdy nečte!"

(Lex ukradol dopravné značky a bol kvôli tomu aj v televízii.)
Simona: „Celej táta, pro jistotu ho zflákám, ale stejně to nepomůže.”

Iva: "Co jí dal Lexa?"
Saša: "Určitě zas něco z čeho bude nadšená."
Iva: "Fakt?"
Saša: "Loni měsíc neobědval."

(Ozzák predáva v obchode.)
Ozzák: „Tady máme toho Petra Muka, milostivá paní, prosím.” (druhý zákazník) „Á, jeden Martin Maxa pro začínajícího kulturistu, ták.” (třetí zákazník) „No to víš, že máme, podívej. Ták, to je tvoje Dáda.”

(Lexa vysype šroubky.)
Iva: „Výborně!”
(Holky se dají do sbírání a Lexa stojí nad nimy.)
Lexa: „Tady je ještě jeden... a tady taky...”

(Ozzák si myslí, že umírá.)
Ozzák: „Ne, Marcelko, nedávejte si to za vinu. Odpouštím vám.”
Marcela: „Děkuju.”
Ozzák: „Musíte mi slíbit, že budete poslouchat metal.”
Marcela: „Slibuju.”
Ozzák: „Brácha, přísahej. Přísahej, že od dneška budeš jíst jako normální člověk. Jedenáctkrát denně.”
Tomáš: „Přísahám.”

Iva: „Lexo, co tady děláš?”
Lexa: „Půjčil jsem si klíče od kámoše.”
Iva: „Ozzák by neměl mít vlastní klíče.”

Iva : To je, jako by jste chtěli hubnout pomocí týhle tužky. Ozzák : Mazaný, kam se to strká.

Lexa: „V sobotu je Reggae session v Liberci, pojedem tam zabalený v koberci. Saša tam chce, ty tam chceš a já tam chci.”

Ozzák: „Chybí nám tu spousta důležitejch věcí.”
Marcelka: „Třeba to nový CD Ewy Farný.”
Ozzák: „Říkal jsem důležitých.”

(Ozzákovi zemřel jeden z jeho nejlepších přátel, pan Prase.)
Ozzák: „Ještě před čtrnácti dny psal z Islandu, že se vrací domů.”
Tomáš: „Fakt? Tácek z Islandu si nepamatuju.”
Ozzák: „Protože ho listonoška odmítla dát do kabely... velrybí kůže holt trochu smrdí, nó. Tak jsem pro něj musel na poštu. Hm, tady, Líbal píše, že dorazil minutu po votvíračce, udělal svejch čtrnáct kousků. Pochválil pivo, že prej na Islandu čepujou chcánky, protože ledovce jsou možná ideální na chlazení, ale lišejníkem chmel nenahradíš. Dopil a bylo po něm. Krásná smrt. Jó Prase uměl žít... i umřít. Tak, na Prase.”

Lexa: „Teda vy tady máte zimu! Slušnej chill-out.”

Iva: „Chci s tebou mluvit o tý věci...”
Lexa: „Ty sis toho všimla?”
Iva: „Toho bych si nevšimla, leda kdybych byla v komatu.”
Lexa: „Když my jsme se při tom tanci o sebe tak třeli, a když se to tře, tak se to prostě zvětšuje.”
Iva: „A tos měl se všema?”
Lexa: „Jo. Kromě Krůtový! Takže je to pro tebe vlastně kompliment.”
Iva: „Kompliment je, když mi někdo pochválí účes a ne, když mě něčím šťouchá do břicha.”
(Přijde Tomáš Pacovský.)
Tomáš: „Tak co, děti, už jste to dořešili? A co ty, Lexo, pořád stojíš?”
Iva: „No, to jsem mu teď taky říkala...”

Marcelka: „Musel mi nasypat něco do pití.”
Tomáš: „Co jste pila?”
Marcelka: „Právě že nic.”

Saša: „Mami, já ti musím něco říct. Mami, já jsem zamilovaná.”
Simona: „Aha, sakra, já jsem se kdysi vsadila, že o to přijdeš až na vysoký. Strhnu ti to z kapesnýho.”

Ozzák: (do telefonu) „Já bych chtěl to vaše speciální pivo, poslyšte, opravdu je z bojovejch sobů? Jo ze syrovejch bobů, aha. Tak teda dvanáct. Né lahví, beden!”

Marcelka: (o CzechTecu) „Tomáši, nedělejte z toho takovou vědu, Iva prostě jela na hudební festival...”
Tomáš: „Vy tomu říkáte hudba?”

(Iva chodí na brigádu do supermarketu, je s Tomášem doma.)
Tomáš: „Nevíš, kde jsou kleště?”
Iva: „Oddělení domácích potřeb, třetí regál.”

Lexa: „Máma posílá Sašu, že vám má poděkovat za tu pohovku.”
Iva: „A nestačilo by, aby přišla jen Saša?”
Lexa: „Vona se styděla.”

Milda: „No jasně, už dorazily vzorky. Husťan, Zlatej bobr, Vorař, Topivo. Dokonce mezinárodní účast, nějaký Švédi od Pivsona.”

Tomáš: „Můj dům, můj hlad !”

Tomáš: „Kdo spí, ten jí.”

Ozzák: „Korouhev těžko tluče na dno.”

Tomáš: Kurvy zlodějský!!!

(Istý pán prišiel do obchodu U Dvou akordů a chce CD od skupiny Chinaski.)
Marcela: „Pán tady čeká na ty Chinaski.”
Ozzák: „Nasrat !”

Ozzák dá Zoranovu zlatou rybku do hrnečku, když v tom přijde Iva a nalije tam vroucí vodu.
Ozzák: Ivuško, ty seš taková...! Hodná.

Marcelka: „Jebem ti boga, puši mi kurac, popi govno na slamku ! Tomáši, já nevidim.”

(Tomáš poslouchá v rádiu vojenskou kuchařku. Občas se ozvou hvizdy píšťalky.)
Otakar Glad: „Jedu! Jedu! Jedu! Na drobno! Na drobno! Jedu! Jedu! Tomu říkáš na drobno, ty hovado? Jedu! Jedu! Jedu!” (chvíli přestávka a poté velice silně a rychle) „Jedu! Neflákám se, ty šmejde! Na frontě bys už dávno byl kaput! Na tý cibuli závisí životy. Jedu! Jedu! Jedu! Jedu! Jedu! Jedu!”

Ozzák na Marcelku: "Ten leknín, co tady útočí, mám utřít nebo počkáte, až bude válka koček?!?"

(Iva chce ísť tancovať v krátkych šatách.)
Saša: „Táta tě zabije !”
Iva: „Lepší být mrtvá než hnusná, ne ?”

(Simona priniesla Pacovským a Marcelke u Jezevce jedlo, Ozzákovi niečo s pivom.)
Ozzák: „Tak moment, já jsem si objednal lososa se zeleninou a neperlivou vodu !”

Marcelka: „Budete mi tam muset sáhnout vy.”
Ozzák: „Kam?”
Marcelka: „Do zadní kapsy pro ten pilník.”
Ozzák: „Já vám mám sahat na zadek?”
Marcelka: „Máte něco proti mému zadku?”
Ozzák: „Ne, ale pro něj nemám taky nic.”
Marcelka: „Hulváte!”
Tomáš: „Ozzáku, chovej se slušně a sáhni Marcelce na zadek.”

Ozzák: „Neříkejte mi Ozzáku! Jsem František!”
(Zmizne a treskne za sebou dverami.)
Iva: „Co že říkal? František?”
Tomáš: „No jo, vlastně, vždyť to je jeho křestní jméno!”

(Simona číta Ozzákov zoznam sľubov, ktoré Tomáš nesplnil.)
Simona: „Prásknul mámě, kdo chodí na vaječnej koňak. Nevyřídil Maruně, ať přijde večer do márnice. Nedal maturitní komisi omluvenku, že jsem nečekaně umřel. Nedal Ivě druhý křestní jméno Sepultura.”

Ozzák: „Stejně si myslim, že Indiáni mají pravdu. Fotky kradou duše. Nebo to bylo opačně? Fotky mají pravdu, Indiáni kradou duše... Indiáni kradou fotky.”

(Lexa sa učí rolu Ježiša.)
Lexa: „Jsem Ježíš. Má s tím někdo problém ?”

(Iva, Lex a Saša sledujú porno, ale Saša si zapcháva uši a začne si spievať, aby nepočula zvuk. V tom do izby vojde Tomáš.)
Tomáš: „No, Ivo ! Co to má znamenat ?!”
Iva: „Ale tati, to není vůbec, jak si myslíš !”
Tomáš: „Ano, to je úplně jinak, že? Moje vlastní dcera se tady s puberťákem od vedle dívá na porno! A Sašo? Ty jim k tomu ještě zpíváš?”

Iva: „Sašo, ty ses nepřezula? Ozzák tě zabije.”

Iva: „Přece se nemusíš koukat na kdejakou popovou vykopávku.”
Tomáš Pacovský: „To doufám nenarážíš na mě.”
Iva: „Ne, tvoje písničky už nikdo ani nepamatuje.”

Iva: „No tati! Měla jsem s ním jen jedno rande.”
Lexa: „Ou! To je o jedno víc než se mnou.”

Tomáš: „Kampak? Něco jsem snad řekl, ne.”
Iva: „Ale tati, jdou tam všichni.”
Tomáš: „Takovýdle demonstrace jsou nebezpečný.”
Iva: „Ale tohle je pokojná demonstrace proti fašizmu.”
Tomáš: „Jak pokojná?”
Iva: „No prostě dáme najevo svůj názor pokojně, v klidu.”
Tomáš: „No, to můžeš dát najevo v klidu tady v pokoji, ne?”
(Zazvoní zvonek a přijde Lexa.)
Lexa: „Anarchie! Anarchie! Kdo tu nácky kryje, je to policie! Dobrý den, pane Pacovský.”
Tomáš: „Ahoj Lexo. Co to máš v tom batohu?”
Lexa: „Dlažební kostky. Vzal jsem i pro tebe, Ivo.”
Tomáš: „Takže pokojně? Tady v pokoji, děvenko.”
(Iva se otočí na Lexu.)
Iva: „Debile.”

(Tomáš dostane od Marcelky nový účetnický program.)
Tomáš: „Jé! Alexis 2008. Doporučuje Islandské ministerstvo financí a Viktor Kožený.”

Saša: (udivene vyťahuje z kufra céčka) „Ňákej řetěz.”
Ozzák: „Céčka.”
Lexa: „Vitamíny?”
Ozzák: „Vitamíny. Tím se vysávaly dětský kasičky.”
Iva: (číta z visačky na céčkách) „Originál od Michala Davida. Schovat.”
Ozzák: „To jméno už nikdy nevyslovuj.”
Lexa: „(prehliada si Rubikovu kocku) „A co je tohle?”
Ozzák: „Blbost.”
Saša: „Tady je napsáno dvě malá křídla...”
Ozzák: „Jsou tam?”
Saša: „Nejsou.”
Ozzák: „Tak vidíš.”

Ozzák: „Chlebíček, to není pořádný jídlo pro chlapa.”
Iva: „Strejdo, pro tebe mám chlebák.”

(Ozzák zapol v obchode metal a vyplašil Sašu.)
Lexa: „Vyplašil jste mi ségru.”
Ozzák: „Ty máš ségru? Tak ji někdy přiveď.”
Lexa: „Vodím ji furt, ale vy si jí nikdy nevšimnete.”
Ozzák: „No jo, měl jsem včera těžkej večer, asi mi vypadla.”
Lexa: „No jo, ona je taková nenápadná, třídní nám ji už třikrát představovala jako novou žačku.”
Ozzák: „Já vůbec nevím, o kom se bavíme?”

Ozzák: „Ohňostroj je připravenej na střeše, garantovanej dostřel 8 kilometrů.”

Tomáš Pacovský: „Co to máš?”
Simona: „Ozzoměr.”

Ozzák: „Ten, kdo vymyslel značky, ten to neměl v hlavě v pořádku.”
Lexa: „Moje řeč. Možná to byl ten, co vymyslel pravou a levou.”

Saša: „Je tady Iva? Máme psát slohovku o jaru a já si s tím nevím rady.”
Ozzák: „Proč se nezeptáš strejdy Ozzáka? Ten ví o jaru všechno. Pojď, posaď se.”
Saša: „Posaď se. Něco tak hezkýho mi ještě nikdo nikdy neřek.”

(Iva príde s tibetskou vlajkou.)
Iva: „Tati, můžu to tady vyvěsit?”
Saša: „Zkoušeli jsme to ve škole, ale tam nám ředitel řekl, že na gymnáziu nemají lidská práva co dělat.”

Ozzák: „Hele, vaši rodiče mi dali tu... zodpovědnost. Musím bohužel zavíst přísnej režim. Přesně v šestnáct hodin nula nula mi přinesete horkou vodu na grog. Hrnek a rum tady mám... Přesně v osmnáct hodin nula nula zavírám, odcházím ke Krocanovi. Vy můžete se mnou, ale pozor! Přesně v deset hodin, teda ve 22:00 musíte bejt doma, protože bude volat brácha. Pak máte osobní volno, ale přesně v jedna hodina nula nula pro mě musíte přijít ke Krocanovi a vodnýst mě domu. Jasný?”
Lexa: „Páni, povedu pana Ozzáka z hospody. To je můj druhej největší sen. Ten první je...”
Iva: „Na ten rovnou zapomeň, Lexo.”

Lexa: „Policie páchá spousty zločinů.”
Psycholožka: „No to ne, policie ty zločiny přece vyšetřuje.”
Lexa: „Je to začarovanej kruh.”

(Tomáš spomína, ako sa roku 1988 stretol s Gustávom Husákom.)
Tomáš: „V osmaosmdesátym jsem byl na setkání prezidenta Husáka s mládeží. Jmenovalo se to ‚Socialismus, budoucnost lidstva’.”
Marcelka: „To musí bejt sláva!”
Tomáš: „Hm, pamatuju si to naprosto přesně. Všichni jsme si museli vzít přezůvky, poněvadž ve Španělském sále právě položili nové lino. Sagvan si je zapomněl, tak tam musel stát ve fuseklích. Pak zahráli Píseň práce, přišel prezident, všem nám podal ruku, řekl: Ako sa mátě a šli jsme domů.”

Tomáš: „Teda, Danieli, jak jste mluvil o té péči o umírající v hospicu a rozplakal se u toho. Přísahám, já jsem vám to normálně věřil.”
Daniel: „Použil jsem metodu Stanislavského. Vciťování. Nedávno mi zemřela želva.”
Tomáš: „Jo, tak proto jste mluvil o jejích posledních lístcích salátu. Jasně.”
Marcelka: „A jak slečna Eva mluvila o tom smutném pohledu pejska bez nožičky, tak to jsem zas málem plakala já.”
Tomáš: „Také vciťování?”
Eva: „Ano, brášku srazil autobus.”

(Ozzák a Lexa si vypočuli CD ‚Objevte své lepší já’ a následne spolu debatujú.)
Lexa: „Já bych zas rád zušlechtil interiér své duše, a proto jsem se rozhodl věnovat studiu klasické latiny a řečtiny.”

Milda: „Ty musíš bejt podle všeho hustej borec, protože klofnout tadyhle Pípu, to je jako potápět se ke žralokům s krvavým steakem v poklopci.”

Ozzák: „Neexistuje nemoc, kterou by nedokázal vyléčit půllitr Ferneta. Bolí mě noha, dám si Fernet. Je to v pohodě. Bolí mě hlava, dám si Fernet a je to zase v pohodě. Bolej mě játra, tak si ho nedám. Fernet léčí všechno.”

Marcelka: „Tenhle telefon nefunguje, takže jsem musela dát zásobovačům číslo na mobil a teď mně píší oplzlé esemesky.”
Tomáš: „No, snad to nebude tak zlý...”
(Marcelka ukáže Tomášovi mobil.)
Marcelka: „Je k tomu obrázek.”
Tomáš: „Jé, ten má ale fousy.”
Marcelka: „To nejsou fousy.”
(Tomáš otočí mobil.)
Tomáš: „Tak to je zlý.”

Ozzák: „Mouka teče do lednice jedině v Plzni a netopýři těžko přeperou líné šváby.”
Marcelka: „Netopýři těžko přeperou líné šváby ?”
Ozzák: „Ženská, co to blábolíte ?!”

Tomáš: „Včera mi Ozzák řekl, že jsem si definitivně zničil život, když jsem opustil svět pop music.”

Ozzák: „Karamel je betonovej pes.”

Ozzák: „Neexistuje nemoc, kterou by nedokázal vyléčit půllitr Ferneta. Bolí mě noha, dám si Fernet. Je to v pohodě. Bolí mě hlava, dám si Fernet a je to zase v pohodě. Bolej mě játra, tak si ho nedám. Fernet léčí všechno.”

(Iva přemlouvá Tomáše, aby si koupili novou pohovku.)
Iva: „Co ta pohovka?”
Tomáš: „No dobře, tak když najdeme něco, co je cenově přijatelné...”
Iva: „Tak do toho, nová prodejna nábytku.” (podá Tomášovi inzerát) „Levnějc to seženeš jedině na smeťáku.”
Tomáš: „Hele, sociální program... Naše speciální řada klade důraz na nízkou cenu při použití jen mírně toxických materiálů. Vyráběno v zemích třetího světa s použitím maximálně pěti procent dětské práce.”

(Po svete sa šíri klebeta, že zomrel Tomáš Pacovský. Saša preto priniesla Ive smútočné šaty.)
Saša: „Čau Ivo, nesu ti černý šaty, máma v nich chodí na sociálku, když předstírá, že je vdova. Asi bys je teďka měla nosit, když je tvůj táta mrtvej. Dobrý den, pane Pacovský.”

Marcelka: „Představa, že váš bratr cokoli organizuje, je sama o sobě absurdní.”
Tomáš: „Absurdní je, když se probudíte v Popradu a vedle vás leží medvěd.”

Lexa: (K Tomášovi) „Pane Pacovský, já s váma nutně potřebuju bejt v televizi. Beneš tam byl a Kvasničková se před ním svlíkla.”

(Tomáš s Ozzákom konzumujú poriadne veľkú klobásu.)
Iva: „A uvědomujete si, že z jedný takovýhle klobásy by se najedla jedna somálská vesnice.”
Tomáš: „Nenajedla, protože těm giganta nesvěřili...”

(Tomáš číta básničku, ktorú Lex kedysi poslal do Mateřídoušky.)
Tomáš: „Mami, mami, mami, proč jsme tu furt sami ? Je nám zima, máme hlad, přijď se o nás postarat !”

Ozzák: „To budou ty vaše ušní lampióny. Ono totiž v uších není tma jen tak pro nic za nic. A kdo tam rozsvítí, nemůže se divit, že odhalí sádlo zkázy. A plechová gondola rozbouří salámy!”

Ozzák: „Tolik jsem toho nestihl... dát dohromady Zeppeliny, zazpívat si s Nirvanou...”

Tomáš: (spievajúc) „Vsákneš se do mě jako déšť a já se vsáknu do tebe...”

(Tomáš ide s niekoľkými penzistami hľadať Ivu na CzechTec.)
Tomáš: „Nepodceňujte nás. Toník jednou zmlátil partu skinheadů, ani postavit se nemohli.”
Marcelka: „Opravdu?”
Tomáš: „Jo, narazil na ně v nemocnici a ještě měli tu drzost a tvrdili, že hledají onkologii.”

(Ozzák vysvetľuje Saši svoju teóriu o jare.)
Ozzák: „Svět je najednou úžasnej. Jako když je člověk vožralej. Ale ne z piva, z něčeho jinýho, nádhernýho. Jaro je, jako když v hospodě otevřou okna. Nebo vytřou hajzly a do mušlí daj takový ty barevný mejdlíčka, víš. Jaro je, jako když se ráno probereš po mejdanu, všichni spěj, ale pořád hraje hudba.”

Ozzák: „Ahoj Simono.”
Simona: „Ahoj.”
Ozzák: „Co že je tu tak prázdno.”
Simona: „Nechoděj lidi.”
Ozzák: „Já chodím furt.”
Simona: „Chodíš, ale neplatíš.”

(Saša a Iva nechápu, prečo nedokáže Antigona pochovať Oidipa. Vtom do toho príde Lexa.)
Lexa: „Já nechápu, proč má ta Antiguma takovej problém zahrabat bráchu ?”

(Iva čte z přípravku na čištění.)
Iva: „Odstraňuje i ty nejodolnější skvrny. Káva, čaj, čokoláda, krev, tráva, borůvky, mastnota, červené víno, mazut. Zdá se, že Ozzák vyvinul něco odolnějšího.”

Marcelka: „Víte, kolik posílá Zoran těm zemědělcům do Afghánistánu? Chudáci, pole plný máku a nemají co jíst.”

(Iva, Lexa a Saša připravují hru o Ježíšovi.)
Lexa: „Asi to nemám celý. Teď přece musí přijít ta pasáž, kdy pude nakopat zadek Jidášovi. Protože podle mě to byl on, kdo ho zradil.”

Tomáš: „A to by mě zajímalo, co Iva kupovala 23. března 2008 v prodejně obuvi.”
Marcelka: „Boty?”

Tomáš: „Ozzáku, my jsme tvoje rodina, a když na tebe přijde jaro, tak nám to musíš říct.”
Ozzák: „To vám mám hlásit, i když jdu na pívo?”
Tomáš: „Když jdeš na pivo, brácha, tak se nehroutí všechno kolem tebe.”
Ozzák: „Ale jo, hroutí. Tak jako vlní a vohejbá.”

Hlas z televize: „Jejich tempo je rozumné. Jejich revírem je přechod pro chodce. Jejich zbraní je pokutový blok. Jsou tady. Zebra 11.”

Tomáš: Brácha já taky nemám radost s toho že se tu budou prodávat hamburgery ale prostě s tím nemůžu nic dělat.
Ozzak: Protože seš srab
Tomáš: A co děláš teď, aby nezavřely tvoji oblíbenou hospodu.
Ozzak: Už jsem se přicvak.
Tomáš: Okamžitě se odvážeš a jdeme domů.
Ozzak: To nepujde,počítám že se ten klíč oběví nejdřív zítra po obědě.
Tomáš: Tys ho zase sežral ?
Ozzak: Šmoulovy se moc nechtělo a spolknul sem ze sírečkem.
Tomáš: Pane bože,to je můj řetež od kola.
Lexa:To je hustý.
Tomáš:Ne. to není hustý chlapěčku celou noc budu mít odemčený kolo a víte jak se tady krade.

Ozzák: (zasnene) „Voda, ječné slady, chmelové produkty, kyselina mléčná...”
Tomáš: „Ozzáku, víš, jak jsem ti jednou slíbil, že tě nikdy nepustím z práce dřív ? Dneska můžeš.”

(Lexa zbiera informácie o Ježišovi a prišiel k Ozzákovi.)
Ozzák: „Na, tady máš. Jesus Christ Superstar. Myslím, že nic jinýho zatím nevydal.”

(Tomáš skladá pohovku.)
Tomáš Pacovský: „Ivuško... co může znamenat finsky imbus?”

Iva: (o Ozzákovi) „Marcelko, ke kytkám ho nepouštějte. Buďto se z nich snaží něco ubalit, nebo je sní.”

(Iva vysvetľuje, prečo majú riaditeľské voľno.)
Iva: „No byl s rodičema v Tunisu a plivl na něj velbloud...”
Tomáš: „Aha.”
Iva: „Pak ho v hotelu umyli vodou a z tý to asi má.”

Tomáš: „Loni ten CzechTec byl u Mildovy chaty, takže o něm ví svý, tehdy přišel o sluch. A když se technaři dozvěděli, kdo na ně zavolal policii, tak i o zuby.”

(Muzikál Michala Davida.)
Emil Hácha: (spievajúc) „Hácha! Jsem Emil Hácha! Celej den špekuluju, co zas dneska spáchám. Diví, Beneš se diví! Z Londýna na mne jenom vyčítavě civí! Mnichovská dohoda, jo to je pohoda! Rád pravicí máchám! Jsem Emil Hácha!”

(O internetovom bankovníctve.)
Tomáš: „Marcelko, tady si prý můžu nastavit, aby mi při každém pohybu na kontě došla smska.”
Marcelka: „Ano.”
Tomáš: „A nastavuje se to kde? Příkaz k úhradě, trvalý příkaz, nebo nastavení?”

Tomáš: „Loni ten CzechTec byl u Mildovy chaty, takže o něm ví svý, tehdy přišel o sluch. A když se technaři dozvěděli, kdo na ně zavolal policii, tak i o zuby.”

Simona: „Musíš do nemocnice?”
Zákazník: „Oaaienauee.”
Simona: „Máš pacienta? Takhle večer? Že si neodpočineš.”
Zákazník: „Eeech.”
Simona: „No to je hrozný. A kde vůbec děláš?”
Zákazník: „Ooeee-ejj.”
Simona: „Co? Laryngologie?”
Zákazník: „Ooeee-ejj!”
Simona: „Jo otorynolaringologie. Jasně.”

Tomáš: Ahoj Lexo, tak co? Měli všechno z toho seznamu?
Lexa: Z jakýho seznamu? (Tomáš se zatváří zděšeně) To byl fór! Ten papír mám. Ale řeknu Vám, ten Váš rukopis to je teda hardcore!
Tomáš: No dovol! Já mám náhodou úhledné písmo!
Marcelka: Úhledné, ale nečitelné. Když jste naposledy objednal Leonu Machálkovou, dovezli Glenna Millera.

Blázon: „My máme počítače zakázaný, ale... šlohli jsme vrchní sestře 5110 a rozchodili jsme na ní Linux. Voni si myslej, že nás zavřou do Bohnic, vezmou nám počítače a my se na internet nedostanem.”

(Tomáš píše nápis "Křeček došel", ale jeho písmem to vypadá "Křeček pošel")
Lexa: Co mu bylo?
Tomáš: Komu?
Lexa: Tomu křečkovi?...Že pošel?
Tomáš: Došel! To je snad jasný D!
Lexa: Vypadá to jako P. A toho křečka jsem taky víceméně odhad.
Saša: Pane Pacovský nebylo by lepší napsat tam zesnul? To zní líp.

(Simona jde upéct k Pacovským hranolky, kde je ožralá Marcelka)
Iva: Potřebuješ friťák?
Simona: Ne, tyhle jsou na plech.
Iva: Nejsou samy...

Tomáš : Ty jedna zrzavá.......holko !

Ozzák: „Pivo, pivson, pivíčko. Já vůbec nechápu, jak jsem mohl bez těch slov vůbec vydržet.”

(Ozzák príde z izby so zmeneným pestrofarevným oblečením.)
Ozzák: „Kdo mi vyměnil moje věci za barevný?”
Marcelka: „Je sobota, prala jsem.”

Ozzak:Cannibal Corpse jedou na turné
Tomáš:Né
Ozzak:Kecám na turne jedou Jatka
Tomaš:Né
Ozzak:Dobře a co Napalm Death ?
Tomaš:Žadný napalm death ses zbláznil toto je obchod né matějská

Lexa: „Ty značky jsou fakt zlo.”
Ozzák: „Všechny ne. Třeba zákaz dechovky - moc dobrá značka.”

Marcelka: „Nějaké další suvenýry z dob Tomášovy umělecké kariéry byste neměl?”
Ozzák: „Třeba podprdy, co na něj házely ženský?”
Marcelka: „Na spodní prádlo nikoho nenalákáme.”
Ozzák: „To tvrdíte vy.”
Marcelka: „Tahleta je moje. No jasně, to byla Sušice. V osmdesátým sedmým.”

Ozzák: „Losos - vypadá to jako kráva s rohama a chutná jak ryba.”

(Marcelka rozpráva o Ivinej známosti, že je to striptér a má tetovanie na zadku.)
Tomáš: „Žádám vás jako otec tady Ivy. Sundejte si kalhoty, ať víme, na čem jsme.”

(Iva si prezerá vianoční stromček.)
Iva: „Letos si vybral správnej, strejdo.”
Ozzák: „Vzal jsem jen špičku, zbytek musel zůstat na Staromáku.”

(Tomáš s Marcelkou vykonávajú evidenciu predaja.)
Marcelka: „Osumkrát malá hydra.”
Tomáš: „Lucie Vondráčková osum.”
Marcelka: „Pětkrát hřib satan.”
Tomáš: „Honze Nedvěd pět.”
Marcelka: „Třicetkrát drátěnka.”
Tomáš: „Ewa Farna třicet.”
Marcelka: „To nechápu...”
Tomáš: „Rovnátka.”
Marcelka: „Patnáctkrát plešatá nuda.”
Tomáš: „Dan Landa patnáct.”

Tomáš: „Jsme na internetu 5 minut a už nám nějací Indové kradou peníze!”

Lexa: „Mám tam dát prach do pečáku?”
Ozzák: „Vraž ho tam, bejku!”

Ozzák: „Marcelko, ten leknín, co tady útočí, mám utřít nebo počkáte až bude válka koček?”
Marcelka: „Prosím?”
Ozzák: „Rusové mají jeleny a jeleni hlídají konev.”

Televize: „Zprávy z domova. Gang zlodějů značek řádí ve městě a zcela ochromil dopravu, městem vládne chaos, lidé mají strach.”
Tomáš: „Ivuško, jsem se chtěl zeptat, proč máme v koupelně zákaz vjezdu ?”

(Iva a Saša sedí dmutně na pohovce a přijde k ním Lexa)
Lexa:Co pak!Vám někdo umřel
Iva:Lexo chcípno!

Ozzák: „Vážně vypadám nebezpečně, Mambo?”
Marcelka: „Vypadáte jako pobuda.”
Ozzák: „Tak to jo. Neříkáte to jen tak?”
Marcelka: „Věřte mi, jste přímo ukázkový vagabund.”

Ozzák : „Já když jsem byl naposled v televizi, tak z toho byly samý problémy.”
Iva: „Se nediv, v přímým přenosu jsi napadl maskota český reprezentace.”
Ozzák : „Jak jsem mohl vědět, že ten chlap je maskot? Byl převlečenej za lva!”

Simona: I Ozzák zná tetu Martu
Mamba: i Ozzák
Simona: To si pište
Mamba: To si taky přečtu.Kdo to napsal ?
Simona: Otec posera.

(hraje audiokuchařka Armády ČR, mluví generál kuchař Ivan Glad: Jedu jedu, nadrobno, nadrobno.. tomu řákáš nadrobno ty hovado? Jedu jedu! Jeduuuu!)
Iva (přijde a vypne CD přehrávač) "Guláš?"
Tomáš (vyčerpaně): "Nevím... je to tajný"

Simona: "Cikády?"
Ozák: "Něco jako cvrčci, ale s reprákama.. spousty!"
Simona: "Tak řekni Tomášovi, ať koupí nějakej sprej."
Ozák: "Nesmrděj, řvou!"
Simona: "A co sehnat, co žere cvrčky?"
Ozák: "No to bysme museli potom shánět něco, co žere to, co žere cvrčky. Kamarád Peklo to tak skoušel u much a ty rorejsi se mu pak v záclonách motali ještě půl roku... než sehnal káně."

Ozzák: „Pochválen buď pan Ozzy Osbourne.”
Iva: „Až na věky, strejdo.”

Tomáš: (vyspevuje si) „Mám tě rád, můj milý Ozzáku, to pro tebe mám pivo v mrazáku...”

Tomáš Pacovský: „Ozzáku, jak to, že nejsi v krámě?”
Ozzák: „Mám polední pauzu.”
Tomáš Pacovský: „Vždyť je půl pátý !”

Marcelka: „A co osm jedniček? To byste si mohl zapamatovat.”
Ozzák: „Já na tohle nejsem. Zazmatkuju a osm dvojek.”

Lexa: Čau Ivo, přines jsem ti pomíky.
Iva: Jé, dík.
Lexa: Chceš je svlíknout?
Iva: Co?
Lexa: Svlíknout, oloupat.
Iva: Ven!

Iva: „No bezva, otec paranoik, strejda zloděj aut... Kdo nám tady ještě chybí?”
(Někdo klepe na dveře.)
Iva a Saša: (zároveň) „Je otevřeno, Lexo.”

Lexa: „No tak, pane Pacovský, jen mi řekněte, jestli vyšla ta Ewa Farná.”
Ozzák: „Nepřerušuj... Kolik měli členů Led Zeppelin v původní sestavě?”
Lexa: „A proč musím tohle všechno vědět?”
Ozzák: „Aby z tebe byl správnej chlap!”
Lexa: „A co ta Ewa Farná?!”
Ozzák: „Z tý chlap nikdy nebude.”

Tomáš: „Poslouchej, brácha, ten tvůj abecední systém není moc přehlednej.”
Ozzák: „Co je na něm nepřehlednýho?”
Tomáš: „No třeba to, že není vůbec podle abecedy.”

Tomáš: „Dobré odpoledne, Marcelko. Tak co, jak to dneska šlo?”
Marcelka: „Až na to Ozzákovo zpoždění dobře.”
Tomáš: „Tak znáte Ozzáka, půl hodinky sem, půl hodinky tam.”
Marcelka: „Teď je to 7 hodin a 34 minut.”
Tomáš: „Vida, nový rekord.”
Marcelka: „Zapomněl jste na těch 14 dní letos v březnu?”
Tomáš: „To měli u Jezevce dny prémiového ležáku.”

(Ozzák sestavuje bicí soupravu a do toho zní ‚We Will Rock You’ od Queen.)
Tomáš: „Ozzáku, kdes to vzal?”
Ozzák: „Od jednoho hodnýho pána před zastavárnou.”
Tomáš: „Snad né před tou, co vykradli?”
Ozzák: „Nó nononó!”

(Ozzák si dal skleničku bráchovice a omdlel.)
Simona: „Prostě přijal moc alkoholu a aby ho dokázal všechen zužitkovat, utlumil všechny ostatní funkce.”

(Pacovskí spomínajú na minulé Vianoce a Ozzákov netradiční výber vianočného stromčeka.)
Ozzák: „Já myslím, že se kvůli tomu loni nadělal zbytečnej poprask.”
Tomáš: „Brácha, pod tím stromem umřel František Palacký, přinesl jsi ho i s pamětní deskou a byl to dub !”

Ozzák: „Já nevim, proč když jsou ti Tibeťáci tak utlačovaný, proč se nedomluví s nějakou velkou zemí, aby je chránila. Třeba ta Čína je docela blízko.”

(Iva se chystá na rande.)
Ozzák: „Ty si vem gumu a on ať se před tím umeje.”
Tomáš: „Ty jsi se zbláznil. Víš, co jsi právě řekl?”
Ozzák: „No jo. On ať si veme gumu a umejte se oba.”

Tomáš:Brácha slepice nemůže řídit auto.
Ozzák:Diviš je machr
Tomáš:Jestli se to dozvědej božích mlínech tak o nás natočí dvojdíl

Ozzák: „Věděli jste, že s vámi musí v autoškole jezdit instruktor ? Já ne, to jen abyste věděli, proč mě honěj policajti.”

Lubo Žák:Člověče vy jste sólo kapr já lituju že jsem si pro vás nenaplánival dvojdíll

Ozzák: „To nejsou špeky, brácha. To je maxigigant telecí. Nechtěli mě s ním pustit do tramvaje, dokud mu neštípnu lístek.”
Iva: „To si to ani neohřeješ?”
Ozzák: „Prosím tě, víš, jak je ohřátej? V tramvaji bylo pěkně narváno.”
Iva: „Strejdo, jak můžeš? Zrovna když táta začíná žít zdravě. Co by udělal alkoholik, kdybys před něj postavil flašku vodky?”
Ozzák: „Poděkoval?”

Lexa: „Ahoj, tati.”
Ozzák: „Pojď sem, synu. Vzdej poctu tady Divišovi, mučedníkovi pravidel silničního provozu.”
Lexa: „Diviš... to je hezký jméno pro slepici.”
Ozzák: „Pojmenoval jsem ho podle výrazu, který měl, když jsme se seznámili.”

Ozzák: „Hygiena? To nevim, co je. Asi nějaká hnusná nemoc.”

Lexa: (k Ozzákovi) „Tu rybu máte přilepenou na tý lahvi schválně?”

Redaktor: „A tady už je bratr Franta, ano, říká se vám tak ?”
Ozzák: „Neé.”
Redaktor: „A vy máte, jak se lidově říká, pořádnou rýbu. Co jste dělal? Řeknete nám?”
Ozzák: „Likbidobal jsem cikády.”

(Lexa u Pacovských právě viděl upoutávku na seriál Zebra 11.)
Lexa: „Konečně se i u nás začaly dělat pořádný seriály.”

Iva: „Sašo? Půjdem na striptýz?”
Saša: „Néé, tam by mohli být nazí chlapi.”

(Tomáš přichází z banky a nějak podezřele se směje.)
Iva: „Co ti v tý bance spravilo tak náladu? Zase jsi dostal kalendář a bonbón?”

Tomáš: „Ivuško. Byla bys tak prosím tě hodná, neuvařila bys mi ten čaj, co mi vždycky vařívala babička?”
Iva: „Když ses v zimě nastudil? Horkost máš-li, tělo v křeči, navař sobě čaj, co léčí? Rumu kapka, medu lžička, nepustí tě do nebíčka?”
(Po chvíli.)
Tomáš: „Aha, ale zázvor jsi do něj nedala. Nezapomeň vždycky nový přidat kořen zázvorový.”
(Opäť po chvíli.)
Tomáš: „Ty jsi ten zázvor nenakrájela?”
Iva: „Krájenej, nastrouhanej. Zázvor jako zázvor.”
Tomáš: „Ne aby tě napadlo, brát na zázvor struhadlo.”

(Zoran přišel prosit Marcelku o odpuštění.)
Zoran: (silný chorvatský přízvuk) „Láska! Já špinachlap, ale to všechno ten jižansky muj natural! Ten chorkij hrvatskij leb! Ty vješ muj táto to byl taky a Župan” (myslí svého bratra) „ještě goršije. Ja kleju sebe, kleju jich, kleju svýho zobáka. Marcela, vrat se k mně!”
Marcelka: „Zorane, já, já vím, že jsi vznětlivý a nemyslíš to zle, ale já už na tebe nemám někdy energii.”
Zoran: „Já snážim, snažim, porno prisáham. A ta, ktorů ty tam viděla, tá už priš. Tá už pro mě neni. Ale kdyš pryš ty, já tak sam! My pláče, pláče, kako mály jarabáče.”
Sdílet s přáteli na Facebooku

Lexa: „Zazpíváme si Ježicha panáka!”

Marcelka: „Hubnutí je moje vášeň. Kdybych celý život nedržela diety, víte, jak bych vypadala?”
Ozzák: „Dobře?”

(Marcelka zůstala s Ivou, protože Tomáš, Ozzák a Lexa šli na Rolling Stones, aby nebyla sama doma a taky proto, že si s ní chtěla zahrát scrabble. Během hry Ivu napadne, že ji od Stounů něco naučí.)
Marcelka a Iva: (zpívají) „I can’t get no satisfaction, I can’t get no satisfaction. Ta tá tadadá tadadadadada dá.”
Marcelka: „Ježiš, to je dobrý, to odněkud znám, co to je?”

Iva: „Lexo, můžeš dát tu ruku z mojí nohy?”
Lexa: „Promiň, já si to splet.”
Iva: „Jo? A s čím jako?”
Lexa: „No se svou.”