Hra na oliheň [TV seriál]

Velmi zajímavá sonda do lidské psýché. Potoky   krve mohou slabší a citlivé díváky odradit,   ale já dopručuji vydržet. Ta krev není   prvoplánová ani samoúčelná.
Pečlivě   zvolené hlavní i vedlejší typy, které vůbec   nevzbuzují sympatie, takže je nám jich vůbec   líto? Myslím, že po shlédnutí všech dílů   se něco dozvíme především sami o sobě.
Můj   obdiv patří všem, kteří se na této korejské   záležitosti podíleli a musím uznat, že   Korejci umí hrát.

Takže co tu máme. Na šestidenní soutěžní   turnaj je pozváno 465 lidí, z nichž všichni   mají nějaké finanční problémy a pro   řešení situace již nemají žádné možnosti.   Každý den jedno soutěžní kolo, ve kterých   jsou sázky vysoké. Kdo prohraje, zemře.   Finanční výhra je ale tak nepředstavitelně   vysoká, že risk v zájmu bezstarostného života   je neodolatelný. I přesto dá psychologie   hráčům tak zabrat, že se neustále musí ptát   sami sebe, jestli hru dokončit a nebo se ji   rozhodnou opustit. Co je však lepší? Je jejich   každodenní život lepší než nabízená   šance? Pokud si vezmeme na paškál koncept dané   soutěže, není to nic výjimečného či   odlišného od toho, co lze v dnešní době   vidět v televizi. Nejrůznější soutěžní   náměty na reality show jakoby také neměli v   extrémnosti stopku. Jsou tu soutěžící a   diváci. V tomto případě jsme diváci   především my. Prožíváme to úplně stejně,   jako u skutečné reality show a stejně tak si   postupně získáváme oblíbené soutěžící.   Ke konci se v ději skuteční diváci objevují,   dokonce anglicky mluvící, ale bohužel je to ke   kvalitě seriálu spíše na škodu. Hry jsou ve   svém smyslu bizarní, neboť se jedná pouze o   dětské hry. Proto jsou také všude jasné a   křiklavé barvy. Surrealistická atmosféra tak   vše patřičně vyzdvihuje. Každé soutěžní   kolo je pro každého těžkou zkouškou svého   charakteru. Jak se kdo v nejrůznější situaci   vůči druhému zachová? Tady i po psychologické   stránce a lidského přístupu není o emoce   nouze. Lidská přirozenost v přístupu k   problému a jednoho k druhému je na cele   soutěži to nejdůležitější. Soutěžní kola   jsou setsakramentsky drsná, čímž během   soutěžního klání nejeden divák ani   nedýchá. Velmi často dochází k šokujícím   událostem, čímž o silné emoce není nouze.   Máme tady sice hlavní postavu, kterou příběh   sleduje, ale za pozornost stojí ještě jedna   další, která svou důležitost projeví na   samém konci toho všeho. Vývoj člověka v   takové hře je neodvratitelný. Peníze obnovují   a posilují lidskou laskavost a umocňují se   pokusit čelit zlu, což je hlavní myšlenka hry.   Bohatý nebo chudý? Smrti je to jedno.   Málokterý divák dokáže uchopit dojemnou   scénu v posledním díle, ve které umírá   bohatý člověk na smrtelné posteli a současně   chudý bezdomovec venku na ulici v mrazivém   počasí. Je na tom někdo z nich lépe? Nebo snad   hůře? Celé je to o smyslu života v celé své   obraznosti. Jak se chováme k sobě a k ostatním   v nejrůznějších situacích. Vždy je to jiné   bez ohledu na charakter. Seriál je brutální,   jako život sám. Má strhující akci a hluboké   ponaučení o lidské povaze. Svět není   spravedlivý. Nevítězí ten nejsilnější, jak   se často uvádí. Vše má na svědomí   horlivost, nezájem, krutost či naprostá   bezohlednost. Každý má v sobě vnitřní touhu   cokoliv získat i za cenu ublížení druhým.   Tento seriál má hodně vzácný námětový   koncept. Ať se děje, co se děje, všechno   souvisí se vším a tak je nejvíce důležité   právě správné rozhodnutí. Něco dokážeme   ovlivnit, něco ne, neboť je život plný   nepředpokládaných nástrah. Špatné   rozhodnutí a dotyčného čeká smrt. Napětí se   dá krájet a to za každých okolností. Je jedno   jestli se soutěží nebo se jedná jen o pouhý   dialog. Vzniklá atmosféra v obou případech je   nepřekonatelná. Seriál uvádí Netflix, který   na svou rasovou a LGBT propagandu ani u tohoto   počinu nezapomněl. Mezi Korejcema však není   žádný africký typ černocha, ale snědý   Pákistánec. A z LGBT je tu tradiční   homosexualita. Seriál je ohromným překvapením.   Bohužel u toho diváci zapomínají přemýšlet.   Spousta odkazů, spousta myšlenek, spousta   nejednoduché filosofie. A to v poměru se   šokující brutalitou. Jedná se o absolutní   seriálovou pecku, která obsahuje tolik, co   žádný jiný takovýto počin.

PROCESOR!
Tak jsem byl na ten seriálový hit zvědavý a po   prvním díle jsem si říkal, že je to s námi   lidmi už opravdu špatný, když tohle má být   nějaký kult. To šílenství kolem toho   absolutně nechápu. Nicméně jsem to   samozřejmě dokoukal a rozumím, že tam jsou   monety, kdy stupňující se tlak na soutěžící   rozvíjí jejich opravdový charakter, ale   celkově to bylo pro mě spíše zklamání.   Ohromná zábava, vážně k popukání, sledovat,   jak se lidi navzájem zabíjejí.