Sedmnáct zastavení jara [TV seriál]

Když jsem seriál viděl před lety, v premieře,   fandil jsem mu a velice jsem mu fandil a jak jsem   nabíral rozum, tak to jaro přestalo mě   imponovat, snad jen jeden díl byl na slzyčku,   když špionka s dítětem prchá a nad hlavou jí   lítají kulky...

Nedávno jsem si tenhle sovětský seriál znovu   přehrála na DVD - a na rozdíl od podobného   dílka o Hansi Klossovi mne "17 zastavení   jara" opět vtáhlo do děje. Velký podíl   na tom určitě má i herecký výkon hlavního   hrdiny,až neskutečně charismatického V.   Tichonova. (Jeho podepsanou fotku i vzpomínku na   hezký úsměv,se kterým mi ji na rušné   pražké ulici tenkrát, před nějakými 30 lety   podal, mám schovanou dodnes - heč,heč...) :-))

Malá chybička v obsahu.Počas vojny sa tajná   polícia v Sovietskom Zvaze nevolala KGB, ale   NKVD. Až 13. marca 1954 bol vytvorený Výbor pre   štátnu bezpečnosť (KGB)

I když je to film z "totality" je velmi   dobře zpracován,
byl přirovnáván k polskému   seriálu Kapitán Klos, kdo se zajímá o druhou   světovou válku, měl by tento seriál mít
ve   své filmotéce.

…. „ Budeme vám vyprávět o některých   událostech posledního válečného jara.   Posledního jara války. Za tři měsíce bude   fašismus poražen, ale teď probíhají   nelítostné boje na Odře, pod Budapeští, v   Pomořansku. Budeme vám vyprávět jen o 17 dnech   tohoto jara.“ Tak začíná seriál, který jsem   jako dítě sledovala s očima navrch hlavy. Otto   von Stirlitz, obratný řečník a stratég ve   službách sovětské tajné služby, byl můj   milovaný hrdina a v německé uniformě mi   připadal neodolatelný. Rusky zpívanou píseň   jsem měla (přes velké protesty mámy) nahranou   na kotoučáku a to hned za úvodní klavírní   skladbou. Teď s odstupem času, mohu jen potvrdit   své hodnocení, které si seriál u mě udrží i   nadále. A přiznávám, že všech 12 dílů   vysoké špionážní hry jsem si s velkou chutí   zopakovala. Před lety na mě nejvíc zapůsobila   emotivní scéna výslechu ženy za přítomnosti   jejího nedávno narozeného dítěte a jako   další, beznadějná situace ženy na útěku   před gestapem, která je schovaná v kanálu se   dvěma kojenci v náručí. A dnes k nim přibylo   i rozloučení Stirlitze s vlastní ženou, kdy se   na sebe mohli pouze dívat, a to každý od svého   stolu vzdáleni od sebe přes celou kavárnu,   přitom to bych si bez připomenutí už   nepamatovala. Abych to nějak uzavřela, ne vše   co mělo nálepku CCCP bylo nutně špatné a   „Sedmnáct zastavení jara“ určitě stojí za   vidění i přes stáří 33 let.