İstanbullu Gelin [TV seriál]

Během čtrnácti dnů jsem shlédl toto   rozsáhlé 301-dílné turecké drama. Velikým   záporem je neskutečné množství zpívaných   pasáží a též zdlouhavé, zcela zbytečné a   pro vývoj děje nepodstatné plkací scény   záporáka Adema s psycholožkou Idil (naštěstí   jsem měl možnost všechny tyto zbytečnosti   přeskakovat). Jinak má ale děj poměrně   svižné tempo a stále se tam něco děje, často   dochází k různým konfrontacím. Výjimkou   tohoto seriálu oproti většině tureckých   dramat je, že žádná z postav nebyla   zavražděna, pouze pár postav postupně zemře   na různé choroby či stáří. Další   zvláštností je, že pár epizod se dokonce   odehrává v Praze. Ojedinělým unikátem mezi   dramaty je též fakt, že zde nefiguruje žádná   dlouhodobá intrikánka, která by se snažila   rozvrátit vztah ústřední dvojice Faruka a   Süreyy. Přestože zprvu to vypadá, že jim bude   klacky pod nohy házet Ipek, která se původně   měla provdat za Faruka a nakonec ji provdali za   Fikreta, časem se i z rozmazlené a panovačné   Ipek stane kladná postava. Ani Emirovu matku   Begum nelze považovat za vychcanou intrikánku a   Süreyinu konkurentku. Milá je po čtyřiceti   letech znovu propuknutá láska mezi Esmou a   Garipem. Moje oblíbená postava je Süreyina teta   Senem, ta ženská má neskutečnou energii a   vyřídilku. Scény s ní přinášejí do   dramatického seriálu notnou dávku humoru,   zvlášť poté, co se dá dohromady s Akifem,   jejich skříňové schovávačky nemají chybu,   stejně jako porodní poplach v zaseknutém   výtahu. A to nemluvím o Seneminých   organizačních schopnostech při různých   oslavách a rozlučkách se svobodou, které vždy   skončí fiaskem a návštěvou policie. Proto i   když je děj velice rozvláčný a vycpaný   zbytečnostmi, za výše jmenovaná pozitiva a   zvlášť Seneminy hlášky a eskapády musím   udělit alespoň průměrné hodnocení 5 * a 50%.