********** Film z jiného   světa ****. Představte si   tvůrce, který dokázal   maximální vrchol ve své   práci, kde dosahuje vrcholné   limity - tam si Stanley   Kubrick pohrává a přidává   další detaily do naprosté   dokonalosti (tam, kde Stanley   Kubrick ve své práci   skončil ho nemůže jiný   režisér jakkoliv   následovat). Dílo, které   pochází z jiného světa,   nebo dílo, které může být   odkazem naší civilizace pro   mimozemskou civilizaci (jak to   všechno kolem nás vzniklo?).   2001: A SPACE ODYSSEY mi   mluví z duše. Tohle dílo   mně zavedlo daleko za náš   svět, při prvním   zhlédnutí jsem se možná   dotknul hvězdy, to jsi   přesně nepamatuju, ale jedno   vím jistě, nikdy na ten   pocit nezapomenu. Vesmírná   představivost už není   minulostí, je nám odhalena,   můžeme sledovat její   krásu, tajemství a její   nekonečnost. Existuje konec?   Jiné světy? Nebo můžeme   proniknout do jiné galaxie,   jiné dimenze, nebo se vrátit   v čase? ******* Myšlenka,   která spadá do   nejpřitažlivějších snů -   ve snech, kterých se může   divák během sledování   dotknout a po skončení díla   i splnit.   ****************************

Během sledování AMERU se   emočně rozdělují diváci -   na náročnějšího diváka a   popcornového nadšence.   Náročnější divák hltá   všechny dokonalé detaily,   které AMER obsahuje a je   uchvácen - popcornový divák   je natolik zdrcen všech   detailů a precizních   hororových, surrealistických   a giallových postupů, že se   během filmu maximálně   dvakrát nadechne. Tak   precizní práci s detaily,   zvuky a kamerou - se vidí   maximálně dvakrát za   život. Všechny prvky zvuků   od štíplavého zvuku když   přejede břitva o zuby,   děsivé kroky v jiné   místnosti, temného nádechu   který zobrazuje zlo, oko v   klíčové dírce, hřeben   přejíždějící rty a   ženské tělo, děsivé   probuzení v taxíku, když   břitva právě rozřezává   kůži na tváři - naprostá   dokonalost. Tolik filmových   postupů, že nestíhám   všechny vstřebat a tvůrci   AMERU Hélène Cattet a Bruno   Forzani jsou filmový umělci.   Erotický, hororový,   surrealistický - giallovský   orgasmus.

Během filmu se mi těžko   dýchalo. Depresivní   atmosféra, pekelné obrazce,   úchvatné záběry, labyrint   myšlenek, temné zvuky a   objevení v sobě něco   démonického. Dech beroucí   zpomalené záběry jsou   ukázkou Trierova umění a   otevřel nám dvířka do jeho   démonické duše (do jeho   vnitra nahlédneme v plném   rozsahu, je to dlouhá temná   cesta, která v nás zanechá   následky). Willem Dafoe už   má tvář maniaka a Charlotte   Gainsbourgová zaslouží   velké ocenění za její   výkon (neuvěřitelné co   všechno herci dělali na   příkaz Triera). Film, který   nechce nikdo vidět podruhé.   Démonické, nadpozemské.

"Udělám mu nabídku,   kterou nebude moci   odmítnout". Kolosální   mimika, giganticky filmařské   dílo, které je vytvořené v   nejdokonalejší režii co kdy   byla na filmovém plátně   (jakoby divák padal na kolena   a klaněl se). Dokonalý ve   všech stránkách filmu.   KMOTR je monument, který   změnil krimi žánr (múza   Marlon Brando a Al Pacino).   Umělecké dílo pro který   bych "možná"   obětoval život. Dlouho   hledal skladatel Nino Rota   hudbu, která dokáže   zachytit mafiánské   podsvětí ve vyzařujícím   tónu, který vyvolá mrazení   a nepopsatelný pocit, bez   sebemenší destrukce filmu.   Epická Coppolovská krimi   lyrika, která ve mě bude   znít navždy. DOKONALÝ film,   který "nepředčil"   vůni stránek Maria Puza, ale   stal se nejlepším FILMEM   všech dob. Fenomenální   pocit, jako když jsem poprvé   viděl PULP FICTION.   „Neříkám, že nechci   umřít. Jen nechci být u   toho, bez puštěného KMOTRA,   nebo PULP FICTION až se to   stane“.

Hypnotické, nadpozemské….   Myšlenkový labyrint Davida   Lynche. Zdrcující dílo,   při kterém se mi těžko   dýchalo. Lars von Trier   vyzařuje své démony ve   filmech formou vizuálních   obrazců - David Lynch jde   hlouběji do divákova nitra,   dokáže ho přes celou svou   minutáž držet za ruku a   doprovázet ho peklem, kterým   si v nejtemnějších snech   nedokážeme představit.   Během téhle výpravy se nám   těžko dýchá při pohledu   na jeho kompozice, _______   jsou hypnotické, kulisy   surrealistické, zvuky   psychedelické a jeho   rafinovaný záměr má   těžký dopad na naší   psychickou stránku a lidské   chování. Otevře nám   temného pasažéra, který se   v nás nachází. *******   Část s tajuplnou modrou   kostkou v záběru při pádu   na zem mě David Lynch dostal   do hypnózy a mám chuť' se   už nikdy neprobudit *******   Do nejmenšího detailu   promyšlená s velkými   potížemi   "pochopitelná" hra   s divákem, na jejímž konci   sami nevíme, jestli nejsme   náhodou uprostřed jakéhosi   rafinovaného herního   systému, nebo nám udělal   David Lynch další díru do   hlavy.

Jsou příběhy, které nelze   zfilmovat. Tom Tykwer to   dokázal. Geniální dílo   jsem naposled psal u Stanley   Kubricka, Quentina Tarantina,   nebo Alfreda Hitchcocka.   Momentálně píši k   Tykwerovi, který mě zasáhl   přímo do srdce. PARFUME je   má filmová láska.   Geniální dílo Toma Tykwera,   který je perfektní ve všech   stránkách - dokonalá   výprava, režie, kamera,   scénář a námět za   miliardu dolarů. Už dlouho   mi nebylo během filmu tak   krásně. Herecké obsazení   diamantové: Whishaw / Hoffman   / Hurd-Wood. Tykwer má   perfektně zvládnuté herce a   dokonalou režii. Nadpozemský   závěr, kdy jsem sledoval v   kamenném výrazu   závěrečné titulky až do   konce. Hudebně podmanivé.   Filmařsky mistrovské.   Umělecky božské. Stanley   Kubrick by chtěl tohle   filmové zpracování určitě   vidět. Škoda, že to   přišlo až tak pozdě. Moc   bych mu to přál.

Nejoriginálnější film   jaký jsem kdy viděl, a taky   nejoblíbenější a   nejlepší, který vlastním v   originálním obale ve své   sbírce. Bez tohohle filmu a   Quentina Tarantina bych nebyl   registrovaný na CSFD.cz   ******** V roce 1994 se svět   filmových fanoušků   nenávratně změnil - po   Gaunerech, kteří už cosi   dávali tušit - na kina opět   zaútočil "šílený   maniak z videopůjčovny"   a pohled na to, co nazýváme   kultovním filmem, už bude   navždy poměřován s   Historkami z podsvětí.   Vypráví své hříšné   historky formou několika   nechronologický   uspořádaných, ale časově   dopředu sofistikovaně   promyšlených povídek, ve   kterých sám divák hledá   styčné body příběhu,   jenomže natočeného s   precizností a hlavně   způsobem, jenž by spíš   slušel "art filmu"   a ne akční grotesce. PULP   FICTION v podstatě takovou   groteskou je: lineární   krvavou a cynickou komedií s   dokonalou výtvarní i   hudební složkou a přesnými   akcenty v dějové linie a   filmovou řečí. PULP FICTION   vás dokonale pohltí krásně   absurdním dějem a   především brilantními   dialogy, které jsou z   dnešního pohledu,   nepřerušovaným sledem   kultovních hlášek a   filmové seanci (kufřík a   jeho obsah?). Druhý den po   rozložení v hlavě jsem si   řekl: neskutečný! Film mě   tak ohromil, že si ho   pouštím další dny   opakovaně (sleduji tvar   scén, soustředím se na   všechny detaily, kameru)   všechno možné a opět mě   dokáže ohromit jako   napoprvé, vše blahem   pozoruju v nekonečném transu   a v neopakovatelném pocitu.   PULP FICTION je naprosto   úžasně sestříhaný a   dějové linie jsou geniálně   propletené, Tarantino tak dal   tehdejšímu filmu   neuvěřitelný nový styl,   jaký nikdy nikdo před ním   nestvořil. Je až   neuvěřitelné s jakým   důvtipem, přesností a   hlavně pečlivostí dokázal   Tarantino film natočit. Celý   vtip je v tom, že i když se   divák na film divá   podesáté, stále se dobře   baví a přichází na stále   nové narážky, odhalují se   mu nové souvislosti a   popleteností děje. Z filmu   PULP FICTION přímo prýští   Tarantinova láska k filmům.   At' už jde o kameru, dialogy,   účesy, postavy nebo volbu   zbraní, je tenhle film nabit   odkazy na různé filmy z   celé historie kinematografie.   Inspiroval se vším možným   - teenegerskými filmy z 50.   let, filmy noir ze 40. a 50.   let, obdobím blaxploitation.   Kombinuje staré filmové   příběhy s moderním stylem   natáčení filmů. Quentin si   pojistil, že jeho film bude   naprosto unikátní. Jedna z   příjemných záležitostí   ohledně filmu je, že vám   připomene spoustu snímků.   Když se dozvíte o tom, jaké   odkazy PULP FICTION obsahuje,   možná vás to přiměje k   tomu, že budete chtít vidět   filmy, které Quentina   ovlivnily. PULP FICTION   skáče sem a tam mezi   jednotlivými příběhy, v   prostoru i v čase. Quentin se   nechal touto metodou   inspirovat spíš z knížek   než z filmů. Podle Quentina   by filmaři měli mít při   budování příběhu stejnou   svobodu jako spisovatelé.   Líbí se mu ta myšlenka, že   má stejné možnosti jako   spisovatelé při psaní   knížek, může vyprávět   víc příběhů, do kterých   navzájem promlouvají   postavy. Quentin říká:   "Je super, když   porušíte to pravidlo   lineárního vyprávění,   když pak koukáte na   publikum, vidíte, že jste   narušili jejich klid.   Najednou vidí, že musí   dávat pozor a všechno   ostražitě sledovat. Úplně   cítíte, jak jsou přikovaní   v sedačkách. Občas je   zábava, sledovat je, jak se   snaží "stíhat"   film. Popravdě, kdybych   napsal PULP FICTION jako   knížku, nikdo by tuhle   záležitost s odlišnou   strukturou neřešil. Ostatně   není proč, v knížkách je   tohle naprosto běžné".   Quentin zvýrazňuje   literární inspiraci i   dalšími prvky vyprávění.   Nejoriginálnější film   všech dob. Zahrát si v   tomhle filmu a umřít.

Ve 2001: A Space Odyssey jsem   se dotkl hvězdy a proplouval   v čase, v Planet of the Apes   jsem se ocitl v jiném světě   a nikdy jsem se nedostal   zpátky na zemský povrch a v   Aliens mě pronásledoval   slizký xenomorf ve   vražedném úmyslu s nulovou   šanci na přežití.   Dokonalá xenomorf sága,   která je nejdůmyslnější,   nejdynamičtější a   nejpropracovanější ze   všech. James Cameron se   nesoustředil pouze na   atmosféru jako Ridley Scott   (i když se k ní   nepřiblížil), ale dokonale   Aliena posunul do dalších   sfér a žádný základní   prvek Seance Fiction mu   neproklouzl mezi prsty. ALIENS   jsou dokonalé ve všech   stránkách filmu - geniální   vzhled Alienů v celé své   kráse (H. R. Giger má   nesmírnou představivost),   vesmírných lodí, akčních   scénách s mariňáky,   důmyslné atmosféře,   intenzivní práce se stíny a   světlem v temných chodbách,   skvělé kamery, humorem   posádky a napětí v   naprosté extázi. Film,   který v srdci nikdy nezemře,   a ve své podobě nebude   překonán. Director's cut je   nezapomenutelná must see   záležitost.

Vzácné dílo, které vzniklo   daleko před TERMINÁTOREM,   nebo MATRIXEM a Scottova   geniální režie se   přiblížila do dnešní   Sci-Fi doby, i když mu   chyběly velké peníze i   zkušenosti, přesto dokázal   vytvořit tísnivě mrazivý   strach zákrytu neviditelnosti   v geniálně sofistikované   imerzi s perfektními efekty.   VETŘELEC je důmyslně   propracovaný snímek do   nejmenšího detailu. V roce   1979 spadla mince na velmi   dobrou stranu pro Scotta -   VETŘELEC se stal   nesmazatelnou stopou v Sci-Fi   žánru, který nás bude   stále uchvacovat. Prvotina   dokonalé (xenoform) ságy a   taky nejdůmyslnější,   nejdynamičtější a   nejpropracovanější ze   všech. VETŘELEC má dokonale   vybudovanou ATMOSFÉRU v   šíleném vesmírném tichu s   tučně zapsaným písmem ve   světové kinematografii.   Navždy!

Jeden z nejlepších filmů   všech dob. Originální DVD   mám doma na poličce, nebo   víte co? Já ho schovám   radši do trezoru! Dech   beroucí dílo, které   nahlédne do lidského nitra a   navždy zůstane jeho   součástí. Famózní a   strhující finále, během   kterého jsem plakal. Jeden z   nejemocionálnějších konců   filmového plátna.