Profil uživatele: panHnědý

panHnědý
Napsat uživateli zprávu

Přidat uživatele do oblíbených
Martin Přikryl

56 bodů
Hodnocení (12) / Komentáře (10)
Filmotéka (0)
Popisky (0) / Životopisy (0)
Zajímavosti u filmů (0) / Zajímavosti u osobností (0)
Chyby ve filmech (0) / Hlášky z filmů (0)
Přidaných videí: 0 / Přidaných odkazů: 0

Filmový divák, který prochází snem a realitou.

Mám rád, když režisér pracuje se svou vnitřní představivostí a se svým vlastním světem jako malíři, spisovatelé, nebo skladatelé. Kteří mají vlastní formu ve své mysli a nehledí na peníze.

Malíř si stoupne k plátnu, skladatel ke svému nástroji a režisér k filmové optice - to, co následuje je jiný svět a diváci do něj vstupují - miluju film.

Nesmírně si vážím filmů, které mají osobní kouzlo a nezaměnitelný rozsah, podobně jako v oblíbené hudbě, která v nás rezonuje několik let a neztratí svůj význam.

Mám rád nekonvenční filmy, které mají filmový jazyk. Filmy ke kterým musí filmový divák jít pod povrch (pod kůži) a pochopit strukturu filmu. Hluboké kompozice, expozice, hypnoticky dlouhé záběry v dějových kličkách a posunem časových linií, které jsou prostřihány tak, aby divák musel zapnout mozek a soustředil se v plném rozsahu.

Na Vánoce nás čekají velkolepé snímky Nymfomanka a L'étrange couleur des larmes de ton corps, takže se pořádně připravte budou orgasmy.

____________________________________________________________________________________________________________

Jsem v očekávání:

____________________________________________________________________________________________________________

Poslední filmové zážitky:

_______________________________________________________________________________

Profil je věnovaný pro mé nejoblíbenější filmové tvůrce:

První část profilu je o Davidu Lynchovi - jak popisuje svá umělecká řemesla a jaký má pohled na svět a rozsah lidského vědomí.

Druhá část profilu je o Quentinu Tarantinovi, jak šel život kultovního tvůrce, který změnil Hollywood.

_______________________________________________________________________________

David Lynch: Člověk z jiného světa?

Film by měl fungovat sám o sobě. Je absurdní, když autor filmu musí vysvětlovat, co znamená. Svět ve filmu je vymyšlený a diváci do něj hrozně rádi vstupují. Pro ně je skutečný. A když zjistí, jak byly určité věci udělány a co znamenají, ovlivní to samozřejmě zážitek, který si z filmu odnesou, až jej uvidí přístě. Vnímání filmu měli chránit a neříkat věci, které mohou narušit divákův dojem. Film je určitý druh jazyka. S jeho pomocí můžete vyjádřit velké, abstraktní myšlenky. Některé příběhy jsou vymyšleny tak, aby byly vyprávěny černobíle a některé zase barevně. Černobílé filmy mohou divákovi umožnit odklonit se od reality. Prodej barevných snímků je ale z trhu vytlačil do pozadí, a to je škoda.

___________________________________________________________________________________

FILM

Film je určitý druh jazyka. S jeho pomocí můžete vyjádřit velké, abstraktní myšlenky. A to mě baví. Neumím nijak zvlášt' dobře pracovat se slovy. Někteří lidé jsou básníci a dokážou slovy sdělit moře krásných věcí. Jeho prostřednictvím toho můžete vyjádřit spoustu, protože pracujete s časem a záběrem. Pracujete s dialogem. S hudbou. Se zvukovými efekty. Máte prostě spoustu možností a způsobů, jak vyjádřit pocit nebo myšlenku, která je jiným způsobem nesdělitelná. Proto má tohle médium takové kouzlo. Strašně rád přemýšlím o obrazech a zvucích, vidím je plout časem bok po boku, vidím je jako záběr, společně zachycující to, co je sdělitelné jen filmem. Nejsou to jenom slova nebo hudba - je to celá škála prvků, které společně vytváří něco, co předtím neexistovalo. Mám rád příběhy, které obsahují něco hlubšího, a právě ty umí film dokonale vytvořit.

Atmosféra: Atmosféra pro film je zásadní věc, protože film vás má přenést do jiného světa. Každý příběh má svůj vlastní svět, vyvolává určitý dojem a náladu. Jde hodně o světlo a zvuk. Zvuky, které přicházejí k vám do pokoje, pomáhají dotvářet celkovou atmosféru. Mnoho scén je vhodných pro široký panoramatický záběr, ale mám dojem, že by měly obstát i při detailním pozorování. Všechny ty drobnosti vlastně ani nezachytíte, ale měli byste je cítit - měli byste mít dojem, že jde o skutečné místo, o skutečný svět.

Světlo filmu: Ve spoustě případů určuje náladu celé scény prostor a světlo. Takže i když ten prostor třeba není tak úplně dokonalý, se světlem se dá pracovat tak, aby se dokonalý zdál a aby se do záběru podařila dostat ona původní myšlenka. Světlo může změnit celý film, dokonce i postavu. Strašně rád pozoruji lidi vycházející ze tmy.

CELOVEČERNÍ SNÍMKY:

MULHOLLAND DRIVE (2001)

Představuji si to jako bílý pokoj, ve kterém jsou žluté, červené a modré závěsy. Ty závěsy představují tři stavy vědomí: bdělost, spánek a snění. Mezi nimi ale prosvítá bílá barva Absolutna - slasti čistého vědomí.

Meditace se normálně nepoužívá k tomu, abyste nápad dostali. Meditací zvětšujete onu nádobu s nápady, s její pomocí se osvěžujete a doplníte energii. V tomto případě to ale bylo jinak. Myslím, že to dokonce bylo ten samý den, co jsem dostal nabídku na film - usedl jsem k meditaci a asi po deseti minutách, sssssst! Bylo to tam. Jako náhrdelník z perel, nápady přicházely jeden za druhým. A zásadně ovlivnily prostředek, kdy se mi něco takového při meditaci stalo.

Krabička a klíč: Nemám nejmenší tušení, co mají znamenat.

LOST HIGHWAY (1997)

Když jsme s Barrym Giffordem psali scénář k LOST HIGHWAY, hodně jsem se zajímal o soudní proces s O.J.Simpsonem. Co mě na O.J.Simpsonem zaráželo nejvíc, bylo to, jak rozdával úsměvy, jak se dokázal smát. Lámal jsem si hlavu, jak člověk, který něco takového udělá, vůbec může žít. Dokonce na to existuje psychologický termín "únik", kterým bývá popisován stav, kdy mysl obelhává sama sebe, aby vytěsnila hrůzný zážitek. LOST HIGHWAY je tedy v jistém smyslu o tomhle. A rovněž o tom, že nic nezůstane skryto navždy.

První třetina filmu - "doma u Freda a Renee je jako ve zlém snu. Byl to záměr?

Ano. To je ten pocit z toho všeho. Je to o dvojici, která cítí, že někde, těsně na hranici vědomí, nebo na druhé straně té hranice jsou hodně zlé problémy. Oni je ale nedokáží přenést do realného světa a vypořádat se s nimi. A tak se tam ten zlý pocit prostě vznáší, a problémy se samy oddělují a mění v něco jiného. Je z toho pak něco jako zlý sen. Lidem se stávají neštěstí, a o tom ten příběh je. Líčí nešt'astnou událost a dává vám zažít pocit člověka v nesnázích. Uvažujícího člověka v nesnázích.

BLUE VELVET (1986)

Nápad je vlastně myšlenka. Myšlenka, která se vám drží v hlavě silněji, než si sami uvědomujeme ve chvíli, kdy vás napadne. Na počátku je záblesk. Ve filmu MODRÝ SAMET to byly rudé rty, zelené trávníky a titulní skladba v podání Bobbyho Vintona. A pak ucho, jak tam leží v poli.

Když jsem pracoval na MODRÉM SAMETU, hodně jsem bojoval se scénářem. Napsal jsem čtyři verze nanečisto, ale pořád jsem měl pocit, že to není ono. Pak jsem jednoho dne čekal před kanceláří, ve které jsem měl mít nějakou schůzku. Seděla tam sekretářka, kterou jsem honem poprosil o papír a tužku, protože jsem si zčistajasna vzpomněl na sen, který se mi tu noc zdál. A najednou to bylo tam. To bylo jedinkrát, kdy se mi něco takové stalo.

Rozhovor s Davidem Lynchem: Čtenář: "Potkáváte Dennise Hoppera často?". David Lynch: "Ano, velmi často Dennise potkávám a velmi rád, i když se ho bojím".

ERASERHEAD (1977)

MAZACÍ HLAVA je můj nejduchovnější film. Když to lidem vysvětluju, nikdo to nechápe. Přesto je to tak.

MAZACÍ HLAVA měla zajímavý vývoj, vlastně jsem si dlouho nevěděl rady, jak to celé uchopit. Hledal jsem klíč, který by význam jednotlivých záběrů nějak zpřístupnil. Samozřejmě, že mi spousta věcí bylo jasných, ale nějak jsem nevěděl, jak je poskládat dohromady. To byl problém. Takže jsem si vzal bibli a začal číst. A jednoho dne jsem se dostal k jedné větě, bibli zavřel a věděl jsem, že je to ono. Najednou jsem to celé viděl pohromadě, má vize se naplnila na sto procent.

Myslím, že už asi nikdy neprozradím, co to bylo za větu.

Když jsem pracoval na MAZACÍ HLAVĚ, jejíž natáčení nakonec trvalo, celých pět let, myslel jsem, že z toho vypustím duši. Domníval jsem se, že pokud ten film budu vůbec někdy schopen dokončit, celý svět se mezitím obrovsky změní. V jednu chvíli jsem dokonce promýšlel variantu, že bych vyrobil figurínu Henryho asi tak dvacet centimetrů vysokou a k tomu pár kulis z kartonu a zbytek filmu bych udělal jako animaci.

Při natáční filmu Sloní muž - jeden z producentů filmu Sloního muže přivedl sebou pár lidí, co pracovali s Georgem Lucasem. A oni, že mi musí vyprávět jednu historku. "No jasně" řekl jsem. Že potkali Stanleye Kubricka (můj nejoblíbenější režisér), který je pozval k sobě domů, že by jim rád pustil svůj nejoblíbenější film - byla to MAZACÍ HLAVA. V tu chvíli jsem mohl s klidným svědomím umřít.

TWIN PEAKS

Twin Peaks: Fire Walk with Me (1992) a Městečko Twin Peaks (1990) (tv seriál)

Nápady někdy přicházejí opravdu nevyzpytatelně, stačí dávat pozor. A věci, díky kterým se vám fantazie rozjede, se někdy stávají i při samotném natáčení.

Udělali jsme panoramatický záběr pokoje, dvakrát bez Franka a potom jednou s Frankem u čela postele. Nevěděl jsem na co nebo proč.

Takové věci se někdy stanou a vy díky nim začnete snít, představivost se vám rozjede na plné obrátky, jedna věc ústí do druhé a ta vám plynule otevírá další.

Seriál: Rád se nořím do jiných světů, miluji tajemství a záhady. Rád objevuji nové věci. Mám pocit, že to je zrovna jedna z těch dobrých věcí na seriálech: můžete se dostávat hlouběji a hlouběji do příběhu. A pronikat tak k jeho tajemství.

Jak to všechno začalo... SIX MEN GETTING SICK (1966)

Myslel jsem si tenkrát, že tímhle dílem končí moje filmová kariéra, protože jsem v tom projeku utopil majlant - celých dvě stě dolarů. "Nemůžu si prostě dovolit dát se tímhle směrem," řikal jsem si.

Pak ale tu práci viděl jeden starší student a chtěl ji mít za každou cenu doma. A tím to celé začalo. Od té doby jsem měl cestu volnou. A tak jsem si krok za krokem, nebo spíš skok za skokem, film zamiloval.