Naprosto zbytečná   splácanina, navíc s hodně   nesympatickými hlavními   hrdiny. Vezměte trochu   Kubrickova The Shining, Kruhu   a Vymítače a protřepejte.   Klišé se vrší na klišé,   bezradnost na bezradnost. Je   to naprosto bez atmosféry a   nepřináší to nic nového.   Pozitiva? Snad jedině   krásná Melissa George. Jen   kvůli ní dávám o bod   navíc.

Nejnovější Gibsonův   režijní spektákl   příjemně spojuje   netradiční s téměř   pozapomenutým. Překvapuje   jak exotické prostředí a   mayský jazyk, tak i   archaický osmdesátkový   model akčního filmu, kdy   jeden týpek vymlátí vše (a   jak je to po takové pomlce   pro diváka osvěžující).   Nechybí ani věci pro Gibsona   typické- snaha o co   největší výpravnost,   vzývání tradičních hodnot   a třeba i poučení o tom,   že ne vše co je cizí a   naší kultuře vzdálené   musí být zákonitě dobré   (zde vidím trochu paralelu s   islámem). Na Gibsonovi si   cením toho, že stále točí   po svém, nenechá si do toho   moc kecat a přitom dokáže   divákovi předložit   zábavně barevnou   podívanou, která skýtá i   nějaké to poučení.Vyrostl   nový režisérský mistr,ale   pozor je poněkud   kontroverzní,a proto se   nemusí úplně každému   líbit.

Nádherný epický   protiválečný příběh s   psychologickým a   filozofickým pozadím.   Nálady se mistrně   střídají, chvíli film   pomalu (ale nikoliv nudně)   plyne jako voda v té   vietnamské řece, aby Vás   pak šokoval svou brutalitou,   chvílemi zažíváte téměř   až humornou atmosféru, aby   na Vás jen o chvíli dál   byla puštěna hrůza,   čistokrevná hrůza. Vrcholem   je samožřejmě setkání s   plukovníkem Kurtzem, který   ani tak nezešílel ,jako   spíš odhodil všechny   přetvářky a lži, které   sobě a svým vojákům   namlouvají jejich vojenští   nadřízení a političtí   představitelé. Film má   velice zajímavě vybranou   hudbu, která přesně sedí   na místo, kam byla určena.   Rozhodně zajímavý film,   který se nejen oplatí   zhlédnout, ale hlavně se nad   ním zamyslet.

Hodnocena prodloužená   verze.

Jednou a dost
James Cameron, Sigourney   Weaver, na můj vkus až   příliš roztomilé modré   vesmírné potvůrky, které   se dokážou připojit k   ekosystému své rodné   planety pomocí konektoru ve   svém copu a spousta   krásných digitálních   triků a úchvatných   přírodních scenérií. To   je Avatar. Film, který na   přelomu let 2009-10 doslova   zamával světem stříbrného   plátna. Film způsobem   kontroverzní, protože mimo   zmíněných digitálních   orgií nedisponuje ničím   zajímavým a jeho příběh   je takovou vykrádačkou a   mišmašem mnoha daleko   originálnějších stories   (namátkou třeba Apocalypta   či Duny), že má mnoho   diváků pocit, že Cameron   silně podceňuje jejich   inteligenci, čemuž   napomáhá i schematičnost a   nevýraznost jednotlivých   charakterů, kteří jsou buď  
100 % klaďasové   ,nebo naopak záporáci,   kterým byste ani kůrku od   chleba nepodali. Také to   zelené poselství v Avatarovi   obsažené silně zapáchá   tunami fosilních paliv,   které byly v průběhu   vytváření tohoto   blockbusteru spáleny.
U Avatara jako u   málokterého filmu velmi   záleží na tom, co od něj   divák očekává. Kdo do kina   půjde s tím, že si užije   nádherné vizuální orgie,   ten zklamán nebude, ale děj   raději hlouběji nevnímejte.   Dávám za sedm, ale naposled.   Dalšímu podobnému filmu   bych už totální absenci   originality a jakéhokoliv   vývoje postav neodpustil.

Nikoli Big Lebowski, ale Big   Sobchak. Na tomto militantním   vietnamském veteránovi,   který po svatbě konvertoval   k zidovství, je postavena   většina vtipných scének.   Ty, kde se někdo pokouší   vystavět vtip bez něj, jsou   někdy spíše nudné az   trapné.

Jeden z nejlepších filmů   devadesátých let. Martin   Scorsese na ploše přes tři   hodiny rozehrává nádherné   nablyštěné divadlo, které   divákovi zprostředkovává   jak to asi kdysi vypadalo v   Las Vegas. Je to naprosto   důvěryhodné a dá se tomu   věřit, což je zcela   určitě zásluhou i   hereckých výkonů De Nira,   Pesciho i Stoneové   (pravděpodobně její   nejzásadnější role,   zapomeňte na nějaký   Základní instinkt).

Celé mi to hodně   připomíná Toy Story 2,   vlastně je to jako přes   kopírák. Hračky/zvířata,   kterým nikdo z lidského   světa nerozumí, se   vydávají zachránit svého   kamaráda, který uvízl ve   spárech prachůchtivého   magnáta. Vydají se poprvé   do města a finále je na   letišti/vlakovém nádraží.   Možná nějaké klišé   dětských filmů, které   jinak moc nesleduji. Ale   Garfield určitě dětským   filmem být neměl.   Naštěstí technicky to zlé   není a jednou podívat se na   to dá.

Že opakovaný vtip   přestává být vtipem?   Záleží asi na podání.   Tato svižná komedie je na   opakovaných vtipech   postavená vlastně úplně   celá a přesto je úžasně   zábavná.

Po dlouhé době jsem vyrazil   do kina na čerstvou novinku a   jsem vrcholně spokojen.   Nádherná režie Guillerma   Del Tora (musím konečně   vidět Pánův labyrint podle   trailerů vypadá též   skvěle) , špičkové efekty   a masky, přece jen trošku   hollywoodsky nestandardní   příběh a jako vrchol onen   červený sympaťák s   drtící pravačkou a ostře   sarkastickým humorem. O mnoho   víc vám ryze komerční   kinematografie nabídnout   nemůže. Dávám za deset a   vřele doporučuji.

Dnes už naprostá klasika.   Oldřichu Lipskému se zde   povedlo výborně obsadit   hlavní role a hlášky a gagy   z tohoto filmu jsou prostě   nesmrtelné.

Průměrná komedie s   několika dobrými vtípky,   ale želbohu i trapnými   momenty. Navazuje na tradici   komedií s ujetými komisaři   typu Růžový panter,   některé záběry mi přijdou   silně inspirované Taxi   sérií.

Podle mého názoru film není   ani zdaleka tak špatný jak   mnozí tvrdí. Animace je   zvláštní, ale rozhodně ne   vyslověně   nepodařená,ďábel je velmi   povedený a jde z něj   doslova strach. Také   zpracování pražských   památek (Karlův most, orloj)   se povedlo. Příběhová   stránka je sice všeljak   slepovaná a postavičky z   více staletí se stýkají   jakoby se nechumelilo, ale   pořád nic vysloveně   hrozného. A ty oplzlosti jako   čůrající chlapeček v   kostele,chlupatá koule, či   koza s neurčitým pohlavím   sexuálně orientovaná na   lidi? Mně osobně to nevadí.   Lepší průměr.

Další Scorseseho   nablýskaný kousek ze života   smetánky, tentokrát o   Howardu Hughesovi, leteckém   konstruktérovi, producentovi   filmů, byznysmenovi a   člověku, který po celý   svůj život balancoval na   hraně geniality a   šílenství. Některé scény   z filmu jsou velmi povedené a   budete si je pamatovat. Mě   nejvíce zaujalo natáčení   Pekelných andělů   podmalované hudbou J. S.   Bacha, návštěva rodiny Kate   a oběd u senátora. Bohužel   však takové grády nemá   celý film a je proto možná   moc dlouhý a chvílemi i   nudný. Takže celkově za   osm.

Skvělá rocková muzika,   Harvey Keitel jako naprosto   úžasnej Satan, další   dokonalý Tarantinův štěk.   Peklo ztvárněné tak, jak   jsem si ho vždy   představoval. Převaha   dobrých fórků nad těmi   trapnými. Je zde vlastně   vše, co si přeji od dobrého   filmu na oddech, tak proč   nedat vysoké hodnocení?

Kam vlastně tento film   zařadit? Je to lehounce   nadprůměrný akční   snímek, který kazí hlavně   přemíra digitálních   efektů použitých ve velmi   nevhodných okamžicích nebo   naopak mimořádně hrozný   romantický film, který si   zaslouží poslat do   horoucích pekel? V případě   přece jen příznivější   možnosti A nevím, co tam   dělají oba hlavní   představitelé, kteří mi do   takových rolí vůbec   nesedí. o možnosti B se mi   nechce vůbec hovořit.   Skouknout se to dá,ale když   už, měl tento film vzniknout   jako nějaké béčko, u   kterého bývá divák obvykle   shovívavější a odpustí i   nějáké ty logické nesmysly   (firmy ,místo aby Smithům   volavku nějak podstrčili ,   si nechají postřílet půlku   svého týmu) a fyzikální   nonsensy.

Jeden z nejlepších českých   filmů z doby, kdy ještě   Češi uměli točit dobré   komedie, které se divákovi   nepodbízely, citově ho   nevydíraly a zároveň mu   dokázaly sdělit i něco   hlubšího (konflikt mládí   vs. stáří). Triumvirát   Menzel,Svěrák, Smoljak je   opravdu těžký kalibr a   korunu všemu nasazuje doslova   úžasný výkon pana Kemra.

No upřímně řečeno, čekal   jsem o hodně větší bombu.   Víceméně zbytečná variace   na stokrát omleté téma   zaštítěná velkými   hvězdnými jmény. Místy   film sklouzává do nudy.

Většina kritiků posledního   Menzelova díla filmu   vyčítá, že režisér   zastydl někde v šedesátých   letech. Já mám názor   opačný. Podle mě naopak   snaha o přílišnou modernost   díla zcela pohřbila ducha   děl Bohumila Hrabala. Jedinou   hrabalovskou postavičkou je   tady sám Dítě, ovšem až v   podání Oldřícha Kaisera.   Jinak jakoby ostatní postavy   nepatřily nejen do   hrabalovských děl, ale i do   příslušné doby. Jeden   příklad za všechny.   Srovnejte autentické   nahotinky předhozené   Dítětovi při odebírání   spermatu s tím, co se v   průběhu filmu na plátně   neustále obnažuje. Samé   štíhlé, v podpaží   vyholené modelky od kterých   člověk každou chvíli   čeká, že odněkud vytáhnou   mobilní telefon.
Jinak   je Obsluhoval jsem anglického   krále celkem povedeným   filmem a Jiří Menzel je   osvědčený fachman. Má to   spád, děj skvěle graduje a   ani mírný komičtější   nádech, kdy se roznášení   podnosů někdy změní   bezmála v balet,mi   nevadí.
Kdyby z něho   neustále netrčelo   21.století a důraz na věci,   které jsou považovány za   důležité v něm (a které   jsou často v příkrém   rozporu s onou hrabalovskou   obyčejností a lidskostí) ,   byl by to velmi dobrý film.

Naprosto úchvatná   funésovská komedie s   hlavním představitelem v   jeho nejvrcholnější formě-   ten taneček po,   myslím,druhém otevření   kufříku se spodním prádlem   je prostě neodolatelný,   která navíc dokazuje, že k   tomu abyste stvořili   geniální film nepotřebujete   žádné velké rozpočty a   velkolepé scenérie, ale   někdy stačí povedený   nápad a jedna vilka. Bravo.

Louis de Funés tentokrát   jako despotický vedoucí   dívčího tanečního   souboru, který chrání své   ovečky před muži, kteří   je mají potenciál od   Evansova souboru odvést .   Dívky se však nechtějí   svých milostných a   rodinných plánů vzdát a   připraví Evansovi takový   kanadský žertík, že na to   do konce svého života   nezapomene. Začátek filmu je   na měřítka filmů s   Funésem hodně suchý a bez   humoru, je ovšem potřebný k   osvětlení věcí   následujících a od chvíle,   kdy se na scéně objeví   první mimino, je divákovi   vše vynahrazeno.

Je opravdu zajímavé, jak se   u některých filmů postupem   času mění žánrové   zařazení. V roce 1963 lidé   v kinech z Ptáků možná   opravdu kadili strachy, dnes   je to spíše drama s   komediálními prvky.   Zajímavý mi dnes na tomto   filmu přijde spíše vztah   mezi právníkem, jeho dvěma   milenkami a nepřející   matkou, za jejiž nedůvěrou   se skrývá obava ze ztráty   svého syna a následné   samoty, stejně tak se mi   líbí i vylíčení buranské   putyky plné primitivů v   čele s bigotní pověrčivou   matkou. Naopak nějaké   hororové napětí jsem ve   filmu zaznamenal jen dvakrát,   poprvé při shromažďování   vran před školou, podruhé   když hlavní hrdinka   odchází naprosto nelogicky a   nesmyslně sama na půdu.   Filmu též nesvědčí   nadužívání zadní   projekce- to na té   narozeninové party je ksakru   co, která je dnes snadno   prohlédnutelná a kazí   divákovi splynutí s náladou   onoho amerického vidlákova.   Závěrečnou výtku pak mám   k naprosto nelogicky   useknutému konci filmu, kdy   se o tom co se stalo   nedozvíme vůbec nic. Mám   rád hororové filmy s   otevřeným koncem, ale musí   v nich být alespoň   naznačeno co se děje, viz   třeba the Thing.

Naprostý kult a definice   devadesátých let. Plno cool   postav a hlášek (vlastně   celý film je jedna velká   hláška). Dosud   nejvydařenější Tarantinův   majstrštyk, který zaujme i   jakýmsi cyklickým   vyprávěním odprostřed,   které způsobí, že se na   film, jakmile skončí, budete   chtít dívat znovu a znovu.

Skvělý film, který toho   nabízí o mnoho víc, než se   na první pohled zdá. Zkuste   ho sledovat tím způsobem,   že si budete všímat doslova   každého těknutí očima   stranou , každého   protřepání prsty a hned   uvidíte, jaké vrcholně   emocionální drama je Vám   předkládáno. Dva   palestinští mladí týpci,   jeden obyčejný   ,pochybující a druhý   fanatik skinheadského typu,   jsou vybráni, aby spáchali   sebevražedný útok v   Izraeli. Zároveň se však ve   stejné době setkají se   Suhou, na Západě delší   dobu pobývající dcerou   bývalého teroristy, která   se jim jejich rozhodnutí   snaží rozmluvit. Byť jsou   tyto okamžiky ve filmu   vykresleny velmi povrchně a   pro Evropana je jednoduchost   Suhiných argumentů místy   až k zasmání, na   palestinské kluky zaberou.   Bohužel však jednomu   sebevražednému útoku ani   Suha nezabrání. Ukazuje se   totiž, že motivací toho na   první pohled   sympatičtějšího a   střízlivějšího muže   není ani tak víra v Alláha,   jako spíše snaha odčinit   zradu svého otce, který   kolaboroval s Izraelem. Zde   jsou všechny humanistické   argumenty liché a tak na   konci filmu dotyčný opravdu   nasedne do autobusu s cílem   jej vyhodit do vzduchu, což   je ve filmu zachyceno bílým   světlem na samotném konci   filmu.

Sofistikovanější a   propracovanější než první   díl, narozdíl od něj bez   logických nonsensů. Jednu   chybu však tento film přece   jen má. Musíte ho vidět   nejméně dvakrát. Teprve,   když už jste si jistí, kdo   je skládačkový vrah,   začnou vám některé věci   zpětně dávat smysl. A   vyznění té scény v jámě   se stříkačkami to změní   ÚPLNĚ. Skládačkový vrah   si dealera pěkně   vychutnává a protilátku   najde až tehdy, když už je   pozdě. Sehrála to dobře,   holka.

Tohle mě tak chytlo možná   právě proto, že je to   taková neskutečná a   nerealistická blbost. Ale   blbost plná napětí a   podmalovaná úžasnou hudbou.   Konec, kdy vrah ožívá je   jednoduše velkolepý a dá se   porovnat s onou slavnou   scénou z Terminátora .   Stejně emočně působivá je   i závěrečná scéna   zabouchnutí dveří.

Dnes už to tedy vypadá   hodně ošuntěle, ale ve své   době to musela být naprostá   bomba. Navíc to má dost   slušný epický příběh,   což někdy u novějších   adaptací antických dějin a   bájí postrádám, i když by   to v tomto ranku měl být   základ.

Klonové války jsou dalším   projektem z hvězdného   impéria George Lucase.   Tentokrát jde o animovaný   film zasazený časově někam   mezi 2. a 3. epizodu série a   tvořící pilot k celému   následujícímu stejně   nazvanému televiznímu   seriálu. Stejně jako kdysi   při vydání Epizody 1, jsou   reakce skalních fanoušků   rozpolcené až znechucené.   Snímku je vyčítána   přílišná dětinskost a   jednoduchost příběhu. S   tím druhým se dá vcelku   souhlasit, ovšem v prvním   případě skalní příznivce   nechápu. Překvapuje mě, že   někteří lidé epizodu 6   plnou nechutných   mončičáků kdysi sežrali i   s navijákem a v případě   jedničky nebo nového   projektu mluví cosi o   infantilnosti. Podle mého   Clone wars nedělají sérii   hvězdných válek ostudu. Je   to animovaná akční jízda,   která sice nemá žádný   komplikovaný děj, ale   určitě diváka popcornově   pobaví. Co chtít víc, nebo   si někdo opravdu myslí, že   Star Wars jsou bůhvíjaké   umění?

Na můj vkus moc dětské a   fantasmagorické. Mluvím   pouze o filmu, knihu jsem   zatím nečetl, ale chystám   se. Taková splácanina jako   tenhle film to snad být   nemůže.

Výtečný film   překvapující především   skvěle propleteným dějem,   hereckými výkony a   dokonalými charaktery postav.   Především na to, co   předvádí Heath Ledger v   roli Jokera nezbývá nic   jiného než nevěřícně   koukat. Je šílený, je   geniální, sympatický i   hnusácký. Ovšem ani Eckhart   v roli Two Face za ním moc   nezaostává. Především   zásluhou těchto dvou postav   a konce v němž se Batman   obětuje pro dobro Gothamu,   jde o jednoznačnou filmovou   perlu v oblasti fantasy/komiks   žánru roku 2008. Společně   s Hellboyem 2, který je o   něco víc poetičtější a   ne tak naturalistický. V obou   případech dle mého jasně   za deset.

Úvodem svého komentáře   předesílám, že western   rozhodně nepatří k mým   oblíbeným filmovým   žánrům, přesto se však i   v tomto filmovém směru   najdou výjímky,
které mě silně zaujaly.   Zatím jsou tři. Sedm   statečných, Butch Cassidy   and the Sundance Kid a právě   komentovaný snímek. Čím je   film Tenkrát na Západě tak   dobrý, že se právě jemu   podařilo rozbít mou vrozenou   nedůvěru k všem těm   hrdinským pistolníkům s   kolty tak nízko? Za zmínku   stojí především dvě   věci,práce s napětím a   skvělá kamera. Obojí   skvěle demonstrují první   okamžiky filmu. Nic moc se v   nich neděje,nikdo v nich moc   nemluví, pouze v nich cvaká   telegraf a jeden zarostlý   pistolník se snaží v   nádherně naturalisticky   zachyceném okamžiku odehnat   mouchu, která si jeho   zarostlou tvář mimořádně   oblíbila. Opravdu působilo   by to skutečně jako pohoda,   jenže divák již během   těchto chvílí tuší, že   se záhy něco závažného   semele. A taky že jo.   Podobně napínavě pak   působí třeba i scéna ,ve   které pan Harmonika sundavá   uprchlému trestanci, který   se záhy stane jeho   důležitým spojencem proti   chromému železničáři a   jeho vrahounské pravé ruce   Frankovi, pouta a mnohé   další. Také postavy jsou ve   filmu zajímavé. Vasdím se,   že nejen já jsem neměl   prvních třicet minut jasno,   kdo že je vlastně klaďas a   kdo záporák.