Grand restaurant pana Septima

ěží
Za první část filmu, odehrávající se v   restauraci a jiskřící de Funésovským humorem   dávám 8 muškátových oříšků, ale za ten   výrazně nudnější zbytek bohužel stěží   pouhých 6. Celkově mi tahle komedie přijde o   dost slabší, než třeba Velký flám, Rabín   Jákob anebo Fantomas, ale Louisovy brilantní   hlášky a jedinečné grimasy všechny ty menší   nedostatky bez problémů zahladí.

Funes zde opět v tomto jedinečném filmu   předvedl, co v něm je, nebo respektive bylo. To   se týká jak humoru, tak i vzteku. Jedinečně   dokonalá komedie, po které si budete potřebovat   dát kafe, protože něco tak silně vtipné a   kvalitně herecky obsazené snad ani neexistuje.

vynikající komedie. Nesmrtelný Louis je zde   ještě ve své vrcholné formě a navíc má   výborně partnery mezi nimiž ční můj   oblíbenec Bernard Blier a také italský herec   Venantino Venantini, který mnohem později   zanechal stopu i v české kinematografii coby   Vyhnal v česko-italském koprodukčním filmu   "Zkouška paměti". K tomu není   prakticky co dodat a nedá se tomu téměř nic   vytknout. Ta jedna hvězda dolů je jen za trochu   neumělé trikové scény s auty ale to drtivá   většina diváků ani nezachytí.

Louis de Funès opět famózní a excelentní   každou sekundou. Jako majitel luxusní   vyhlášené restaurace dbající na chod a   pořádek je jako obvykle nezapomenutelný. Vtip a   humorné situace jsou vygradovány do krajnosti a   v jeho podání se prostě nelze nezasmát.   Příběh je rozdělen na dvě poloviny a obě   části se tak značně liší. V té první se   jedná o události v restauraci a byť jsou   veškeré scénky takřka přirozené, jejich   komediálnost k pobavení je neoddiskutovatelná.   Druhá polovina už přesahuje do detektivního   thrilleru a byť i zde humor neustává, už je to   přeci jen dramatičtější, tudíž atmosférou   zcela na jiné rovině. Tady už je toho humoru   daleko méně, ale to by nebyl Louis, aby nám i   zde nevyvolával úsměv na tváři. Snímek tak   svým pojetím připomíná film ´Fantomas´, kde   se taktéž mísí drama s komedií.   Nezapomenutelná nestárnoucí klasika, která   pobaví za každých okolností.

Funès je opět ve formě, ale dost mi vadilo to   glorifikování jakéhosi diktátora z banánové   republiky. Po jeho "únosu" film ztratil   tempo. Ovšem scény s muškátovými oříšky,   nebo tancem číšníků jsou best of.

Mně osobně se zdá, že po zmizení presidenta   to nějak ztratilo šťávu, přišlo mi to tak   trochu na jedno brdo a hlavně s tím autem   trošku zbytečně zdlouhavé. Ale jinak se   kdykoli na tento snímeček rád podívám.

Hledal svoji hereckou polohu
Málo kdo ví, že Funes v tomto filmu bohatě   zužitkoval své vlastní zkušenosti z dob, kdy   sám hrál po kavárnách a to i na klavír. Proto   je tento film zejména ve své restauratérské   části tak trochu hořkou komedií. Postavena je   mimo jiné na Funésově preciznosti - v tomto   směru i tady hraje sám sebe.
A co víc, řada   scén byla improvizovaných - včetně proslulé   scény s Hilterovskou stínovou maskou.
Film by a   svým způsobem i je pro nás poněkud odtažitý   proto, že jsme svět opravdových grand   restaurantů v dobách u nás uváděného filmu   nezažili a stěží je najdeme u nás i dnes.

Grand restaurant pana Septima
Vydařená francouzská komedie, která srší   vtipem, je plná překvapení a nedorozumnění,   je sice pravda, že tento kousek podle mého   nepatří k té úplně top špičce Funésových   filmů, ale je pořád mnohem kvalitnější než   většina dnešní Hollywoodské produkce. Co   navíc potěší, tak je pozoruhodný scénář a   překvapivá pointa na konci.

Septim, majitel známé pařížské restaurace, v   ní vládne železnou rukou. Vše se změní v   okamžiku, kdy zmizí prezident Novales právě v   restaurantu pana Septima a renomé Francie a   Septimova podniku je ohrožena. výborná role   komisaře B.Bliera. Některé prvky známé z   funésovek, jiné prvky na Funése nestačí.   Nakonec prezident unesl sám sebe.

Jeden z prvních Funesových filmů, které se u   nás objevily a diváci v kinech stáli fronty na   lístky. První film zcela určitě nebyl namluven   hercem Františkem Filipovským, mám takový   matný dojem, že prvním dabérem byl Zlatomír   Vacek, ale mohu se mýlit, vždyť to je padesát   let. Co takový herec, postarší a malého   vzrůstu, ze sebe vydal je téměř nemožné a   Filipovský později tomu dodal to pravé   ořechové. Je mě líto, že to vše bylo a nyní   tomu není. Co bude s francouzkými komédiemi,   všichni vynikající herci již jsou v hrobě a   pro ty nové, je jiná doba a mají to velice   těžké. Funés nemá dodnes nějakého   následovníka a my můžeme každý rok vidět   četníky, můžeme si nabídnout křidýlko nebo   stehýnko. Pan Septima si zavařil, u něj v   podniku zmizela VIP osoba a není pro něj nic   neřešitelného, vydat se po stopách zmizelého   prezidenta a dopátrat se, kde je pravda...