Po pár minutách jsem měla   silné nutkání tenhle film   vypnout s tím, že je to   nesmysl. Rozhodla jsem se   ještě chvíli počkat a   nelituji toho. Rozhodně to   není film pro každého.   Abych mu porozuměla a   pochopila, který že to   záběr se odehrává dřív a   který pozděj, nechala jsem   ho, aby na mě působil. A   povedlo se. Po chvíli jsem   měla pocit, že se film   odehrává chronologicky a ne   hop sem hop tam. A musím   uznat, že všechny ty náhlé   posuny z minulosti do   budoucnosti a pak do   vzdálenější milunosti a   tak dále byly skvěle   zapasované do mozaiky filmu.   Se závěrečným Pennovým   monologem mi pak běhal mráz   po zádech.
Neviděla   jsem Amores Perros a neviděla   jsem ani Babel - zatím. Ale   můžu říct, že 21 gramů   je jeden z těch nejlepších   filmů, které jsem kdy   zhlédla.

Písnička je pěkná,   prostředí je malebné,   Tereza Voříšková je   kočka, Kryštof Hádek je   příjemný. Ale: prosté   řazení opakujících se   obdobných eskapád vám   ještě nezaručí fungující   děj. Nedotažené postavy   vám neukáží reálné   osoby. Nejpozději po   polovině film velmi   neúspěšně bojuje s nudou.   Zamýšlený mírně   meditativní film o víně,   přátelství a lásce tak   nabral poněkud špatný   směr.

Liam Neeson jako bývalý   špión, který nenechá jen   tak svou milovanou dcerušku   napospas kuplířům?   Chlápek, který se prostě   nezastaví dokud ji nebude   mít zpět ve Státech a   klidně kvůli svému cíli   zabije doslova a do písmene   všechny, kteří mu kladou   odpor? Proč ne... Akční   jízda, která sice místy   vyhodila ze scénáře mozek a   přibrala až moc   "náhod" šlape   hlavně díky hlavnímu   představiteli, kterému   uvěříte každý zlomený   vaz, každou vystřelenou   kulku i běsnění a   láskyplný strach o dceru.  
Hlavně kvůli Liamovi   palec nahoru!:)

Vážně nevím, co bych sem   psala, ale mám pořád   nutkavý pocit film   okomentovat. Zápletka a celý   děj může znít jako   ultrašílený béčkový   film, který chce vykrádat   původní seriál z   osmdesátek. Čtyři členové   elitního týmu jsou   nespravedlivě obviněni,   odsouzeni a posláni do   vězení, naštvou se, utečou   a ukážou těm ostatním zač   je toho loket. Jednoduché   jako facka. Už od začátku   se ale ukazuje, že tenhle   film se vůbec nebere   vážně, každý ze štábu   ví naprosto přesně, co   točí a podle toho se chová.   Úvodní titulkový nástup je   efektní, první akce   předznamenává všechny   další šílenosti čtveřice   elitních bláznů.
Filmu naprosto s   přehledem dominují hlavní   mužští představitelé a   všichni si náležitě své   role užívají. Liam Neeson   zapadl do své role Hannibala   Smithe se samozřejmostí   sobě vlastní, Bradley Cooper   trefil svou postavu Face s   klukovskou jistotou, 'Rampage'   Jackson a jeho BA je skvělý   jako pořízek, který se tak   trochu bojí létání a   sluší mu to i ve velmi   nenápadném přestrojení.   Svou šíleností ale všechny   přebíjí Sharlto Copley jako   pilot Murdoch - vidět tohohle   šílence jako pilota   vlastního letadla, pak   raději dobrovolně berete   padák, přitom ale všechny   sám přesvědčuje, že je   nejlepším pilotem na světě   - akorát má trošku ......   mno netradiční nápady. Pro   pány je zde přichystána   kapitánka(poté podporučice,   poručice...) s tváří   Jessicy Biel.
Takže   celý film je vlastně   smíchaná akce, šílená   akce, skvělí herci, hlášky   a jevilo by se to jako   nesourodý humbuk, ale jak   říkává plukovník Smith:   'I když může něco vypadat   jako náhoda, vždycky je to   součástí plánu.'
A   mě se tenhle plán líbil.

Což o to, kostýmy tvůrci   užili krásné, ale měli   také dávat pozor na   příběh, který se příliž   vleče. Bohužel v téhle   nastavované kaši je docela   nouze o pořádné zápletky,   zvraty nebo alespoň malinké   překvapení. Herecké   obsazení je velmi kvalitní,   ale bohužel ani to celý film   nezachrání, herci prakticky   nemají co hrát (neživotný   scénář nedává postavám   šanci projevit se jako   skuteční lidé). Umanutost   Hilary Swank se po takové   hodince přejedla a její   hrdinka se postupně stala pro   mě tak protivnou, že jsem   jí nedokázala fandit.

Proč? Proč, pane režisére?   Martin Lawrence už zase   dokazuje, že pokud nehraje   vedle Willa Smithe nebo Tima   Robbinse, tak prostě celý   film neutáhne. Jeho rádoby   vtipné epizodky pobaví   spíše mladší publikum, to   starší bude zklamáno jeho   místy až infantilním   fyzickým humorem, který sám   Lawrence častokrát dotáhne   až k nechutnosti.

No... Smála jsem se, smála.   Ale to asi tvůrci   nechtěli...
V Tv   nebylo nic k zhlédnutí, tak   jsem to riskla. Shrnula bych   to do jedné věty, protože   se mi nechce moc rozepisovat:   Když jediný opravdu dobrý   herec ve vašem filmu je malá   opička - máte problém. Nohy   vám navíc podráží předem   dobře odhadnutelný   scénář, nepomohou ani   nesmyslné a z prstu vycucané   charaktery postav a doráží   vás digitální anakonda.   Takže konečný verdikt: pro   příště se snažte víc,   nebo to alespoň zkuste. Tohle   přece neměla být parodie -   i tak by nebyla moc dobrá.

Bay rozděluje společnost do   dvou táborů: jedni ho   nesnáší za jeho   megalomanské filmy, druzí   jej za totéž milují.
Největší mínus filmu,   které je příznačné pro   valnou většinu amerických   katastrofických filmů, je   jeho nabubřelost.   Vystavování Ameriky jako   jediného správného státu,   který může zachránit celý   svět.
Pochválit ale   taky musím a to zejména   zajímavou hereckou skvadru,   kterou se podařilo   shromáždit. Malinkou   třešničkou je pro mě   ruský kosmonaut v podání   jednoho z mých oblíbenců -   Petera Stormarea.
Když   to ale všechno shrnu:   Armageddon je ucházející   film, jistě velmi pompézní,   ale upřímně řečeno: co   jiného čekáte od megalomana   jakým je Michael Bay?

Možná je to kýč, ale já   prostě nemůžu tenhle film   označit za špatný. Někdo   Bazu Luhrmannovi vyčítá   šťastný konec, ale   přiznejme si, nechceme   právě takový happy end   zažít i my? Luhrmann nás   společně s hrdiny nechává   projíždět rodnou zemí,   ukazuje nám ji vyprahlou i   radostně sající   osvěžující déšť, i   devastovanou jak lidskými   předsudky tak i zbraněmi   nepřátel. Vezme nás pryč   od všeho všedního, přidá   doprovod anglické lady v   podání Nicole Kidman (ten   přehrávající začátek   odpuštěn), drsného Honáka   Hugha Jackmana (pokochání   zejména pro ženy) a malého   chlapce Nullaha alias Brandona   Walterse, kouzelné dítě s   obrovskýma očima a velkým   srdcem. Baví nás scénou s   klokanem a zároveň i   dojímá v kině s   namaskovaným Nullahem nebo na   závěr, který nedopadl tak,   jak jsem předpokládala, ale   to vůbec nevadí, protože   kde jinde než ve filmu z   nešťastného období by měl   být konec tak, jak si ho   lidé zaslouží a po jakém   touží...

Tak co napsat? Když už bylo   téměř všechno vypsáno...   Dívám se na všechna ta   hodnocení (skoro všechny   vynášejí film hodně   vysoko). Řekla jsem si, že   se budu držet při země a   nebudu nějaká bláznivka,   která Avatara zase vynese až   do nebe, ale jinak to prostě   nejde. Viděla jsem ho už v   den premiéry a doteď ho   nemůžu vymazat z mysli.   Všichni kritici se tady   odvolávají na jednoduchý   děj, nerevoluční 3D,   omalovánkový film,   šablonovité postavy atd.
Pro mě ale Cameron   natočil film roku se   sympatickými a zajímavými   herci. Stačí se jen odpoutat   od reality kolem nás a nechat   se odnést na čarokrásnou   Pandoru. Alespoň na necelé   tři hodiny prožívat   romantickou akci tak, jak nám   ji vypráví Iron Jim.   Protože přesně o tohle mu   jde - vzít lidi na Pandoru,   okouzlit je divokou   přírodou, ukázat, jak   může vypadat špičková   animace herců a možná nás   nakopnout i tomu, abychom si   více všímali světa   kolem.
PS: O hercích   se zmíním jen krátce - Sam   Worthington - skvělé,   prožívá právě   "svůj" filmový rok   a ukazuje, že má dokonce i   talent. Zoe Saldana jako   Neytiri ukazuje jen svou   animovaně modrou podobu a jde   jí to (netuším, kde končí   její výkon a začíná   animace). Sigourney jako   vědkyně super, Michelle   Rodriguez správná holka s   vrtulníkem. No a postava   Stephena Langa je sice   učebnicový hajzlík, ale   zahraný tak jak to má být a   ještě navíc - ruku na   srdce, páni tvorstva, kdo se   ve vašem věku může   pochlubit takovou fyzičkou,   jakou má v Avatarovi Lang ve   svých 56 letech?

Smekám, Paul Newman byl herec   ne s velkým, ale s obrovským   H. Jeho Eddie na sebe zcela   zaslouženě strhává   všechnu pozornost. Cruise   jako naivní a posléze   protřelý hráč si také   zaslouží body k dobru, ač   ho vůbec nemusím. Celkově   je tohle velmi příjemný   snímek, který mě vtáhl do   děje a zaujal napětím tam,   kde bych to nečekala -   vždyť, kdo by řekl, že   film o kulečníku může být   tak strhující?

Při sledování nového   Batmana se mi pořád   vkrádala do mysli deset let   stará Nolanova trilogie. V   novém zpracování je nám   Batman představen jako pevná   součást Gothamu, jehož se   zločinci bojí, ale zároveň   jeho existence vyvolává v   dalších nutkání se dát na   kariéru na šikmé ploše.   Policejní sbor má netopýrka   rád asi jako sousedovic pes   kočku promenující se před   plotem. Jediný spravedlivý   polda Jim Gordon je s Batmanem   jedna ruka (až to vypadá,   že spolu chodí pravidelně v   pátek na jedno chlazené).   Celé to na mě působilo   nějak "strojeně" a   nedůvěřivě. Konec bohužel   až moc zavání papírovým   patosem. Uvěřit Robertu   Pattinsonovi neohroženého   samozvaného gothamského   mstitele je těžké, ještě   těžší pak uvěřit, že   Zoë Kravitz je Kočičí   ženou (ne že by jí to   neseklo). Bohužel jejich   vztah na plátně nejiskří a   ani bio človíček by zde   nenašel byť jen pidi   zrníčko vzájemné chemie.   Paul Dano zde doplňuje   škálu rolí různých   podivínů, ale jeho role   Hádankáře mi přijde ne   zcela vytěžená. Nakonec   nejlepší stránkou filmu   jsou "bad boys" -   Tučňák Colin Farrell,   kterého si maskérky pěkně   podaly, a padoušsky civilní   Carmine Falcone Johna   Turturra.

Batmana se ujal Nolan a   nezbývá než tleskat. Batman   začíná restartoval sérii o   netopýrovi ochraňující   Gotham a vzal to od píky. Jak   a proč se z milionářského   kluka stal ochránce města,   co ho k tomu žene, kde se   naučil bojovat a hlavně: kde   bere ty své hračky, které   mu skoro každý kluk co si   hraje s vojáčkama závidí?   Christopher Nolan se rozhodl   hledat odpovědi a předložit   je divákům. Upouští od   komiksové stylizace a ukazuje   nám Bruce jako reálnou   postavu a Gotham se všemi   občany jako reálné město.   Film nikam nespěchá, divák   si musí na Batmana chvíli   počkat, než si Bruce v   Himaláji uvědomí, co je   (možná) smyslem jeho   života.
Pokud se   podíváte na herecké   obsazení, málem nechcete   uvěřit, že tolik hereckých   es může hrát v jediném   filmu vedle sebe a že si ho   nekradou jen pro sebe. Každý   z herců předvádí skvělé   výkony, aniž by kradli film   hlavnímu hrdinovi - Batmanovi   alias Christianu Baleovi.

Nezapomenutelný film díky   skvělé režii Tima Burtona,   záhrobnímu neotřelému   humoru a také zejména   maniakálnímu Michaelu   Keatonovi. Mamka nemohla   uvěřit tomu, že toto   podivuhodné stvoření a   Batman můžou mít nějakou   spojitost. Keaton si   Beetlejuice evidentně   užívá a na celém filmu to   jde vidět. Prokurátorka   vyfukující kouř skrz   proříznutý krk. Morbidní?   Jasně. Efektivní?   Samozřejmě. Dva mladí   naivní manželé, pardon –   dva mladí mrtví naivní   manželé, kteří se snaží   strašit, ale nějak jim to   moc nejde, navíc v podání   sympatické Geeny Davis a   Aleca Baldwina. Možná je to   trochu ujeté, ale rozhodně   na to jen tak rychle   nezapomenete.

Vážené dámy, přistupte.   Tahle podívaná je hlavně   pro vás. Pro královny   večera. Pro vás dnes večer   tancují, zpívají a hrají   tihle muži. Jsou tu jen dnes.   A jen pro vás.
Když   striptéry opustí jejich MC   Dallas, po mnoha   vystoupeních, které jedou ve   stínu jeho nápadů se   rozhodují pro závěrečné   vystoupení na srazu   striptérů. Ve   zmrzlinářském autíčku   putují spolu s navrátivším   se parťákem přes Ameriku ke   svému cíli. Aby si   dokázali, že jsou stále v   plné síle. Cestou   potkávají nejen nové   přátele, ale hlavně se   snaží najít své místo v   životě poté, co nadobro   opustí jeviště. Nechybí   jim přitom humor (alespoň   občasný) a samozřejmě   chlapské přátelství,   které jim pomáhá ve víře   v sami sebe.
Film se   snaží o přesah, ale   primárně tady jde o   okamžik, o jeviště, o   chvíle pozlátka, kdy jsou   hvězdami, které svítí jen   pro své "královny"   (a pro dolary, které jim   jejich královny nahází pod   nohy).
Ač je v   titulku filmu postava   Channinga Tatuma (jehož   taneční kreace jsou   propracované a zvládnuté),   pozornost si pro sebe   "krade" Joe   Manganiello (ano, ano, ano -   scéna na benzínce prostě z   filmu ční a zůstane v mysli   hodně dlouho - ale i v   dalších záběrech je to on,   bez koho by film byl   poloviční). Vedle Joea je   výrazná Jada Pinkett Smith   coby nový MC. Film   samozřejmě nabízí   taneční (a tak trošku   striptérské) scény, na   které je pěkná podívaná.   Pro mě tak Magic Mike XXL i   splňuje svůj účel -   pobavit. Nic hloubavého v   něm nehledejte a nechte se na   pár minut nechat uctívat   jako....no jako královna -   jak říká divačkám Jada   coby Rome.

Milovat nebo nenávidět   hollywoodské pozlátko.   Milovat nebo nenávidět   umění. Milovat nebo   nenávidět hvězdy, které si   chtějí dokázat, že   dokáží být více než jen   převlečeným chlápkem v   oblečku z peří. Milovat   nebo nenávidět vnitřní   hlas, který nám říká, co   všechno je na našem životě   špané. Milovat nebo   nenávidět dítě, které se   cítí ublížené a metá   kolem sebe slovy jako vrhač   noži ostrými čepelemi.   Milovat nebo nenávidět   člověka, kterého milují   davy i kritici, ale který si   bude hrát podle svého a na   ostatní nebude brát ohled.   Milovat nebo nenávidět ty,   kterým je jedno, jak Vám   zničí život pouhým slovem   napsaným na papír. Milovat   nebo nenávidět Michaela   Keatona, který po letech, kdy   se ukrýval někde v   béčkových vodách vyšel na   světlo a porozhlédl se po   plátnech kin ve světě.   Milovat nebo nenávidět hudbu   jejíž dominantní stránkou   je jednoduchý (a účinný)   motiv omezen na bubny. Milovat   nebo nenávitě kameru, která   sleduje herce i okolí.   Milovat nebo nenávidět   imaginaci, kterou vidí   hlavní hrdina a která   je/není opravdová. Milovat   nebo nenávitě Alejadra G.   Inárritu za to, že jde   vlastní cestou.

Wesley už pomalu ani nehraje,   navíc se zdá jakoby unavený   vším tím pobíháním.   Jessica Biel a její vnady   situaci moc nezachrání (tedy   pokud nejste chlap a nemáte   její plákát pověšený na   zdi - pokud ano, větu před   touto závorkou nečtěte a   ihned si sežeňte tenhle   film). Ryan Reynold sem tam   utrousí nějakou vtipnou   poznámku a působí jako   zdaleka nejlepší ingredience   herecké skvadry ve filmu.   Nevyužitý záporák Dominica   Purcella je k pláči -   působí příliž měkce a   jemně na to, že by měl být   rovnocenným protivníkem   Bladea a postrachem lidí.   Zápletka celá je vlastně   dostatečně nevyužitá a ač   filmaři zdůrazňují Drakovu   (nebo Drákulovu - jak je vám   libo) hrůzostrašnost,   skutečný film se jí jen   letmo dotkne a nerozehraje   partii vhodnou pro oba   protivníky.

Leslie Nielsen na vrcholu. V   tomhle filmu uplatňuje svůj   přirozený komediální   talent. Jeden z opor filmové   parodie, která poslední   dobou značně zaostává. I   po dvaceti letech se projevuje   originální a ničím   nerušená bláznivá komedie,   která si nebere servítky.

Nevím, jak to pánové   udělali, ale i pokračování   Bláznivé střely vysoko   převažuje ostatní parodie.   Opět výborný Nielsen, ale i   ostatní herci.

I poslední díl série   potvrzuje, že tvůrci mají   plno nápadů. Sice je trojka   trošku slabší než   původní film, ale pořád   dokáže vytřít zrak   ostatním komediím-parodiím,   které se na ni musí dívat z   pohledu mravence, stojícího   u nohy Leslieho Nielsena.   Skvělý je flashback do 70.   let a hlavně Nordbergův   afroúčes, u téhle scény   prostě nekontrolovatelně   vyprsknete smíchy ani nevíte   jak.

Parodie, které se povedou   mám prostě ráda a tahle se   celkem povedla. Ve filmu jsou   sice slabší chvilky, ale   převažují nezapomenutelné   scény a hlášky.   Prolínání s realitou   natáčení jsou vtipná a   hlavně nejsou do filmu   vloženy násilně.

Film, ze kterého se divákovi   občas zvedá žaludek   (nedoporučuji slabším   povahám). Je celý   koncipován jako malá   výpověď o nelehkém údělu   ženy (Joanny/Liz) na Divokém   Západě. Snímku kraluje   svým démonickým výkonem   Guy Pearce (jeho kazatel je   opravdu odporný tvor). Film   zaujme i "barevným"   pojetím jednotlivých   vyprávění, které dávají   dohromady celé vyprávění.

Devadesátky byly pro Nicolase   Cage zlatým obdobím.   Natočil filmy, které z něj   udělali hvězdu nejen   uměleckých snímků, ale i   akčního žánru. Con Air je   filmem s mnoha chybami -   logickými, apod., ale tak   pěkný na pohled. Navíc s   Johnem Cusackem jako druhým   kladným hrdinou a Johnem   Malkovichem a Stevem Buscemim   kopajícími za bandu   záporáků. Jasná sázka na   jistotu skvělých herců a   tradiční žánrová klišé   s chutí a zvednutou hlavou   konkuruje i filmům nového   tisíciletí.

Kam až může zajít touha po   dokonalosti? Co byste pro ni   obětovali? Přátele? Rodinu?   Zdravý rozum? Svůj   život?
Nina je baletka   - ač dospělá, stále   spíše panenka či šachová   figurka, se kterou ovládá tu   matka, tu umělecký ředitel   Thomas. Tahle drobná bytost   hnaná touhou po dokonalosti   je kvůli ústřední roli v   Labutímu jezeru ochotna   cvičit hodiny, je dokonalou   Bílou labutí, křehká,   nevinná. Ale postrádá onu   lehkost a dravost Černé   labutě. Při zkoušení role   se čím dál tím hlouběji   noří do nebezpečných   zákoutí své duše, ze   kterých již není úniku.   Stává se dokonalou a přesto   lidskou troskou.
Darren   Aronofski přímo miluje   prozkoumávání lidské   duše, odhalování   nejniternějších představ,   přeludů, chtíčů a nebojí   se ukázat temné stránky   lidské existence. Což   samozřejmě není pro   každého diváka. Zároveň   každý jeho film zaručuje   herecký koncert   zúčastněného ansámblu   hvězd větší i menší   zářivosti. Black Swan je od   začátku do konce psaná pro   Natalii Portman, která se   dokázala proměnit v   "dokonalou" baletku.   Ani ostatní herci ale   nezůstávají se svými   postavami pozadu - zaujme   Vincent Cassel coby Thomas,   pro kterého je každá   primabalerina   "princeznou". Pro   mužské oko je příjemné   podívání na Milu Kunis,   jejíž Lily představuje opak   Niny. V každém svém   záběru také zaujme Barbara   Hershey coby matka hlavní   hrdinky i Winona Ryder alias   bývalá hvězda souboru   Beth.
Samozřejmě by   film byl poloviční bez   skvělé kamery a hudby,   která vyzdvihuje film o   příčku výš.

Čokoláda - sladká,   podmanivá, hořká, chutná,   jednoduchá, s mnoha   přísadami, způsobující   mnohé neduhy, léčící   lidské srdce. TAková je a   taková bude - pro každého   jiná. A takový je i film. Do   jednoho zapadlého městečka   několik let po válce   přichází jedna neobyčejná   cukrářka a otevírá si   kavárničku s proslulou   pochoutkou. Městečko, které   je představováno hlavně   starostou je zpočátku proti,   se začne hlavně díky   "odpadlíkům"   měnit. Ze strohého světa se   stává svět barevný,   životy se začínají   naplňovat láskou. Ale i   bolestí.
Tak jako   samotná čokoláda, i film   není pro každého. Je trochu   dramatický, trochu komický,   trochu romantický, trochu   mysteriózní, ale hlavně   poetický. A pokud se touto   poetikou nechá divák unést   (a možná i inspirovat),   nebude zklamán.

Scénaristi se moc nesnažili,   chlapíci z vizuálních   efektů naopak nejspíš pili   hodně redbulů a nonstop   práci zakončili až   přehnanými digitálními   atletickými kousky, lanka   nám taky hodně pomáhali,   že ano. A přitom základní   námět vypadá slibně. Film   by mohli zachránit aspoň   herecké výkony, ale   bbohužel. Sice na nás   pomrkávají skvělé camea -   Stan Lee, Kevin Smith, ale   hlavním hrdinům schází   šťáva. Ben je tak jen   celkem nezáživný právník   kosící po nocích zločince,   Jennifer Gardner sice   krásná, ale jinak plochá   (hereckým výrazem!) Electra.   Michael Clark Duncan je super   herec, ale jako Kingpin   prostě špatný tah. Tyhle   herce s obrovským náskokem   přebíjí Colin Farrell jako   Bullseye, kterého si   náležitě vychutnal, škoda   jen, že ve filmu moc scén s   ním nebylo.

Triky, triky, triky.... ale   kde zůstal příběh? A   nějaký smysluplný   scénář? Film od začátku   do konce spoléhá na jediné   - fanoušky prvního Dne   nezávislosti od Rolanda   Emmericha - a to je vše na   čem staví plus přidává   hodně triků. Na jedničku z   devadsátek se tak dívá z   pohledu mravence.

Na to, že to je   katastrofický film, jsem se   celkem nudila. První půlka   filmu vybudovaná pěkně, ale   pak se to začíná tak trochu   hroutit. Atmosféra strachu o   hrdiny jde kamsi.... no hodně   hluboko, a triky samotné film   nezachrání. Ono zahrávání   si s počasím není jen tak -   což platí i pro tvůrce.   Postupem děje se tak   vynořují stále větší   pochybnosti o reálnosti   událostí tak, jak nám je   Emmerich předhazuje. Konec je   také tak trochu utnutý a moc   do příběhu nesedí. Jinak   po té stránce herecké: je   milé vidět Dennise Quaida ve   větší roli, přece jenom je   to pořád docela sympaťák,   Jake Gyllenhaal potěší   hlavně fanynky svým neviným   kukučem, no a vytřeštěné   oči Emmy Rossum ve filmu zas   tak často nejsou.

Dva muži. Neustále   soupeří. Nikdy si   nevydechnou dokud nepokoří   toho druhého. Nikdy   nepoleví. Nikdy nepřestanou   chtít víc. Posedlí trikem,   který by ohromil diváky.   Neříkají plnou pravdu, jen   to, co se jim hodí. Postupem   času nesoupeří jen o   pozornost diváků, ale o   něco víc. O své životy.   Kdo si s kým hraje? Kde je   pravda? Co je ukryto před   zraky ostatních? Opravdu   spolu ti dva soupeří?   Opravdu jsou jen dva?
Ten, kdo si tady hraje je   Christopher Nolan. Chytře   vytváří obraz dvou mužů,   pohybuje se v několika   časových rovinách, které   mu pomáhají příběh   vyprávět. Na závěr klidně   můžete říct: to jsem   čekal. Ale je to opravdu   pravda?
K hereckému   obsazení se nebudu   rozepisovat, protože stačí   jediné slovo, které shrne   všechny výkony: skvělé.   Snad jen vyzdvihnout hlavní   postavy. Oba hlavní   představitelé (Christian   Bale i Hugh Jackman) do svých   rolí dali vše a z jejich   postav tak lze vyčíst   posedlost, které oba   kouzelníci propadli.   Doplňuje je pak Michael Cain,   jehož Cutter vše uvozuje i   zakončuje.

Takže popořadě. Název a   děj. Jak to spolu souvisí?   Asi deseti minutami, po které   je titulní doktor (absolutní   klaďas) v Africe. Scénář.   Děje se ve filmu něco? Ale   jo - Hodný doktůrek je   kolegou (záletným   hajzlíkem) přemluven   (nikoliv nezištně) k   pracovnímu pobytu u jednoho   jezera v Africe. Doktůrek tam   (i přes šílený strach snad   z čehokoliv) odletí (cestou   stačí zaujmout hezkou   letušku. Jak? Holky se přece   dokáží zamilovat i do těch   nejméně pravděpodobných   týpků. - Už vůbec se   nezaobíráme tím, že v   takovém stavu by ho do   letadla nejspíš pustili jen   pokud by měl letenku v první   třídě a náležitě tučnou   peněženku v kapse, které by   se nebál v takovémto   případě odlehčit - a to   jen v krajním   případě.(Nebo pokud by to   letadlo prostě nevlastnil.)   Nicméně cestuje obvyklou   turistickou třídou.) Na   místě ho místní   sestřička stačí informovat   o všem důležitém, rychle   se do něj zakoukat a za pár   minut už je nahý doktůrek   ušknut podezřelým hadem.   Poučen od místního chlápka   (dobře zapadajícího i   hrajícího Klepla - což je v   tomto filmu taková malá   rarita) si ránu ošetří   podle vyslechnuvší rady. A   jede se (pardon - letí se)   zpět do Prahy. Nesnesitelná   manželka a ještě   nesnesitelnější tchyně   jsou vzteky bez sebe. Zuří a   přitom vymyslí plán na   nový život, ve kterém   místo hodného doktůrka   figuruje jeho záletný   kamarád. Nicméně všechno   dobře dopadne. Pozor SPOILER:   Manželka a tchyně se   ocitnou před novým životem   bez vyhlídnuté oběti,   doktůrek zakotví v rodné   vesničce se svojí letuškou,   nemocnice v Africe konečně   dostane nového doktora.   Konec SPOILERu.
Téměř všechny postavy   jsou šablonovité (zlá   manželka, ještě horší   tchyně, vypočítavý doktor,   hodný hoch, který za odměnu   dostane hodnou   letušku........). Navíc je   herci hodně přehrávají   (např. ve většině filmů   výborná Holubová je tady   nesnesitelná), scénky jsou   hodně nahrané a zacházejí   až za hranici trapnosti -   viz. scéna s baletkou (paní   Gondíková buĎ nehraje nebo   hodně přehrává) a   výpraskem.