hmmm...
Zábavná krvavá jízda,   která se nesnaží hrát na   něco víc. Jde o vynikající   béčkový šplíchanec. Není   to horor se snahou děsit nebo   nedej bože budovat nějakou   atmosféru. Násilí zde   nabývá až groteskní podoby   a v podstatě tvoří podstatu   celého filmu. Pro fanoušky   podobných šíleností   povinnost.

Snímek plný laskavého   humoru se sympatickým   hlavním hrdinou podtrhuje   mrazivá severská atmosféra.   Příběh je zaplněn   postavičkami, které   divákovi nejsou lhostejné a   každá z nich přispívá k   duševnímu vývoji hlavního   hrdiny, který se dá označit   za lajdáka a poměrně   podivného člověka nejen   vzhledem, ale i chováním.   Přesto ho však nejde nemít   rád.

Film oplývající skvělou   atmosférou a sympatickým   hrdinou, který nejde kvůli   záchraně životního   prostředí pro ránu či   kopanec daleko. Snímek je   poměrně brutální, ale   zajímavě se mu povedlo   skloubit podivnou indiánskou   mytologii a rešení   ekologických problémů.   Jinak Michael Caine a pěkná   hudba taky nejsou k zahození.   Leckomu může připadat   poselství, které se Seagal   snažil sdělit, a to v jedné   scéně i doslova, trapné a   prvoplánové, ale já jsem mu   to žral a žeru mu to i   dneska.

Opravdu vydařený pohled na   celou problematiku natáčení   filmu. Je sympatické, že se   nezaměřuje pouze na jednu   filmovou profesi, ale snaží   se jich obsáhnout co nejvíce   a to s vtipem i nadsázkou.   Zároveň však nesklouzává   k pitvoření ani   prvoplánové   "řachandě". Je až   s podivem, jak se Truffaut s   celým příběhem   vypořádal. Je to vlastně   jakoby točil dva filmy naráz   a ještě si tam střihl jednu   z hlavních rolí. Snímek je   neuvěřitelně laskavým   pohledem na vztahy mezi   jednotlivými členy štábu a   jejich vlivem na samotné   natáčení. Protože při   natáčení filmu se   většinou pokazí to, co se   může pokazit a neustále   Vás někdo svádí od vašeho   záměru. Nejen lidé, ale i   počasí, zvířata ba dokonce   i smrt. I ten nejjednodušší   záběr se může zvrhnout v   procházku peklem. Myslím,   že snímek vše perfektně   vystihl.

Tento snímek není žádné   velké umění, přesto se mu   daří budovat určitou   atmosféru. Kdo má   zkušenosti s podobným typem   filmů, určitě si ho užije.   Je zde všechno, co k   podobným snímkům patří.   Drastické scény, podivná   hudba, která chvílemi   hraničí s výplachem mozku a   nelogicky se chovající   postavy, které dělají   všechno pro to, aby byly   zmasakrovány. Spoustu filmů   by tyto nedostatky pohřbily,   tady jde však o čistou   zábavu a člověk mu leccos   odpustí. Samozřejmě   záleží na každém, jak ke   snímku přistupuje. Kdo   hledá působivý a   přesvědčivý horor, měl by   hledat jinde, ale divák,   který si libuje v podobných   obskurních krvácích a   neustále sjíždí italská   béčková jatka a podobně,   může zajásat. Je až s   podivem, jak se tvůrcům   podařilo sugestivně   vybudovat atmosféru, která   neustále houstne a po   šíleně nudném začátku   už jde vše jen k lepšímu.   Mrtvých přibývá, naděje   na únik je mizivá a všechny   postavy svazuje totální   bezmoc. Hlavní padouch je   správně odpudivý a člověk   mu snadno uvěří jeho   obrovskou sílu.
Jinak   hudba je strašná a kameraman   musel bejt zlitej, ale i tyto   věci jsou v tomto snímku   spíše sympatické a člověk   se, pokud není totálně   znechucen, nad nimi jen   pousměje. Noční scény   nepostrádají přirozenost a   je až s podivem, jak   vypadají hezky oproti těm   denním. Prostě skvělá   úchylárna, která se   vyznačuje zvláštní   zvrácenou poetikou.
Zajímavé je, že ve   snímku se objevila i česká   herečka Zora Ulla Keslerová.

Film vybroušený jako   diamant. Líbí se mi jak   Coppola postupně dávkuje   atmosféru strachu a nejistoty   symbolickou cestou proti   proudu řeky. Ve filmu je   opravdu málo racionálně   smýšlejících postav a   postupem času jich neustále   ubývá. Líbí se mi scéna,   kdy důstojníci pouští   Martinu Sheenovi záznam s   hlasem Marlona Branda. Jde o   chytrý tah jak navodit pocit   strachu a povzbudit diváka,   aby vydržel až do konce   filmu a počkal si na Branda v   celé jeho kráse. Jeho   postava je dokonale napsaná a   každé jeho slovo mě doslova   přikovalo k filmu.   Samozřejmě je zde spousta   zajímavých postav a   událostí, ale všechny se   sbíhají a vyúsťují v   Brandově promluvě o hrůze.  
Nevím proč, ale film   ve mně vyvolal vzpomínku na   Tenkou červenou linii. Oba   dva se vyznačují určitou   fascinací přírodou.   Zatímco Malick v   "linii" nacházel v   přírodě klid a vysvobození   z nesmyslnosti lidského   počínání, Coppola   používá cestu do hloubi   pralesa jako metaforu cesty do   záhuby. Příroda je zde   nelítostná, má až   horrorové vzezření a   skvěle doplňuje pocit   neustále se stupňujícího   šílenství, které obklopuje   hlavního hrdinu, excelentně   ztvárněného Martinem   Sheenem.

Nile, Nile...Nile
Divoká jízda, která   neubírá nohu z plynu po   celou stopáž a nezastaví se   před ničím. Humor, který   hraničí s totálním   výplachem mozku a vtípky se   zde střílí a střílí a   střílí, neexistuje zde   žádné síto, které by je   filtrovalo a pokud ano,   prošlo jím naprosto   všechno. Je to až   neuvěřitelné. Po nudné   jedničce jsem nečekal vůbec   nic, obzvlášť takovou   perlu. Alain Chabat se zde   nezapře. S tím českým   dabingem to je pravda.   Pouštěl jsem si to v   originálním znění a byla   to slabota (to se mi stalo   poprvé a zatím naposled).

Baz Luhrman vždycky umně   pracoval s kýčem, ale   dařilo se mu balancovat na   pomyslné hranici mezi   trapností a dobrým vkusem.   Tentokrát však trapnost a   patetičnost vítězí na   plné čáře. Snímek je   svým způsobem naprosto   strhující, ale jeho   zpracování ho zbavuje   veškeré působivosti. Herci   přehrávají jako zběsilí a   režisér tlačí na osudově   romantickou strunu vší   silou, ta se však přetrhla   již v polovině filmu. Mohla   to být parádní   dobrodružná podívaná se   špetkou romantiky, ale   nakonec je to limonáda se   špetkou dobrodružné   podívané.

Do komedie má snímek   poměrně daleko, ale o to   víc přesvědčí jako   vztahové drama se spoustou   zajímavých dialogů o   lásce, porozumění,   randění a všemu co patří   k pořádné romantice. Je   velká chyba, že film je   prezentován jako komedie,   protože ani přízvisko   romantická ho nijak   nevystihuje. Spíše romantika   s lehoučkým humorným   nádechem. Mě bylo většinu   času hlavně do breku. Je tu   několik vyloženě   originálních scén,   výborný a cynický Justin   Long a spousta krásných   žen. Dobře zvládnutá   limonáda...

Neuvěřitelně zábavný   snímek, který se nebere zase   tak příliš vážně   (alespoň doufám, že to byl   záměr) a je opravdu dobře   natočený. Hned na začátku   nám Ruggero naservíruje   výborně zmáknutou honičku   s povozem a pak valí dál a   nenechá člověka vydechnout.   Ústřední dvojice   dementních gumáků v   odporných outfitech je o dost   sympatičtější, než by se   dalo dle obrázků čekat a   myslím, že vzhledem k tomu   jak vyrůstali, je jejich   tupost na místě a nedá se   říci, že by byla   zarážející. Tu a tam   nějaká osvěžující   brutalita, Michael Berryman a   sexy herečky nejsou rozhodně   na škodu. Když si   připočtete cool atmosféru   osmdesátkových vypalovaček,   není co řešit. Příjemná   fantasy blbina se spoustou   zajímavých nápadů a   zarážejících dialogů.

Snímek, který funguje jako   namazaný stroj od začátku   dokonce a připraví Vám   nejedno překvapení.   Nádherně pracuje s   mystifikací a okouzlí   jemným černým humorem. Pro   fanoušky hororů,   především slasherů, je to   povinnost. Příběh mladíka,   který se rozhodl propracovat   do nejvyšší ligy zabijáků   a postavit se do řady k   takovým kapacitám jako je   Michael Meyers nebo Freddy   Kruegger, je přesně takový,   jak zní jeho námět.   Chvílemi absurdní, chvílemi   děsivý, někdy příjemně   brutální, ale na druhou   stranu smrtelně vtipný.   Nikdy nepřekročí hranici   dobrého vkusu a i přesto,   že vychází ze zdánlivě   stupidní myšlenky, je   nesmírně inteligentní a   daný žánr nezesměšňuje,   skládá mu poctu a pracuje s   ním. Příběh se drží   daného žánru stejnou   měrou, jakou se žánr   přizpůsobuje tomuto   příběhu.

geniální
Absolutně odvázaná komedie,   která ze začátku působí   rozpačitě, ale to si jen   oťukává diváka před   brutální smrští hlášek a   zvláštního humoru, který   hraničí až s absurditou. To   vše ale nepřekračuje   hranici dobrého vkusu,   právě naopak, tvoří si   svou vlastní. Postavy jsou   sympatické a nelze s nimi   nesympatizovat. Will Ferrell v   nejlepší formě a Mark   Wahlberg mě mile překvapil,   jeho potenciál nezná hranic.   Jako výbušný detektiv si   svou roli vyloženě užívá.

Béčková vyvražďovačka,   která není ničím   originální, ničím   nepřekvapí, o nic se   nesnaží a postrádá   jakýkoliv spád a filmařskou   invenci. Tenhle film se dá   brát jako pocta brakovým   krvákům a vlastně to   jediné, co je na něm   zajímavé, jsou právě gore   efekty. Co na tom, že   atmosféra je pro tvůrce   sprosté slovo, střihač byl   zřejmě na speedu a zvukař   je úchylák na hřmění a   blesky. Je to tak   přemrštěný a debilní až   je to dobrý. A ještě body   navíc za Billa Moeseleyho a   Danielle Harris, asi jediní   herci v celém filmu a hned   takový kapacity. Tenhle film   si užijí pouze zarytí   fandové shit hororů a   možná ani ti ne. Co naplat,   mě se to líbilo.

Odpudiví hrdinové, kteří   jsou tak odpudiví až to   není vtipné. Navíc vtípky   jsou z toho nejubožejšího   soudku. To většinou není na   škodu, ale tenhle film je   zkrátka nuda k posr... . Snad   jen dvě hvězdičky za   skvělý konec s hudební   vsuvkou. Zázrak, že jsem se   k němu vůbec dohrabal.

Ti West je zřejmě expert na   filmové návraty do dob již   dávno minulých a nejinak je   tomu i u Spring Fever.   Podobně jako ve vynikajícím   The House of the Devil, kde   pečlivě těžil s atmosféry   přelomu 70. a 80. let, i tady   je vidět vysoká míra   stylizace. Snímek je variací   na již tisíckrát viděné   osmdesátkové   vyvražďovačky plné   nechutností, mdlých postav a   šeredných účesů. Pravda,   postavy nejsou mdlé, což je   oproti jedničce značný   pokrok. Nechutnost je na   mimořádně vysoké úrovni a   nezalekne se prakticky   ničeho. Účesy jsou na tom   ještě lépe. Je vidět, že   Ti West se s ničím nepáře.   Když už dělá satanský   atmosférický horor, tak se   vším všudy a ještě   pořádně přitlačí na   pilu. U Spring Fever tlačí   na o dost krvavější a   ujetější pilu, která má   však tak vysoké otáčky,   že zkrátka chytne a   nepustí, dokud všechny   nesemele. Pokud připočtete   podivné animované vsuvky,   vyjde Vám nechutný krvák   plný laciného humoru a   jednoduché přímočarosti.   Aspoň se nezabývá kretény,   kteří se baví střílením   veverek v lese a karate   albíny se zálibou v   kousání. Dokonce i ten   dementní policajt je   tentokrát o něco   sympatičtější.

Přiznávám, že tento film   se příliš nepovedl, ale pro   mě má určitý nostalgický   význam. Do té doby jsem   neviděl nic tak brutálního   a temného. Určitým   způsobem, který je pro mě   ne docela pochopitelný, mě   Carnosaurus děsí do teď. Je   v něm notná dávka pesimismu   a bezvýchodnosti.
Dostal mě i finální   souboj dinosaura s bagrem.
Možná bych ho   potřeboval vidět teď, když   už se nebojím medvědů,   kteří číhají v noci na   záchodě.
Nevím ale   kde ho sehnat.

Tvůrcům se podařilo   úspěšně vystihnout   charakter knižní předlohy a   vše je podbarveno nádhernou   hudbou Nicka Cavea a Warrena   Ellise. Pomalejší spád   vůbec filmu neuškodil a ty   retrospektivy nemají chybu.   Opravdu silný emotivní   zážitek okořenění   kanibalismem a   postapokalyptickou vizí   našeho světa. Co víc si   člověk může přát? John   Hillcoat po vynikajícím   Proposition ještě   přitlačil na pilu a ve   spojitosti s tímto filmem se   nezdráhám použít slovo   "dokonalý".

cool
Na poprvé mě tento film   poněkud vyděsil svým   stylem, který se vydal   spíše trikovou cestou.   Původně jsem čekal, že   půjde o temný atmosférický   thriller s mysteriózními   prvky, ale nakonec jsem si   zvykl, že tohle je jiný   šálek kafe. Atmosféru jsem   zde žádnou necítil, ale   hlavní hrdina je tak cool,   že zachraňuje absolutně   všechno. Ostatní postavy   jsou stejně cool, prostě   tady je všechno cool a tak   nějak sympatické.

Na to v jakých sračkách se   odehrává, neuvěřitelně   sterilní film. Je vidět   snaha tvůrců vybudovat   hutnou atmosféru, která by   perfektně vystihla temné   období, do kterého je děj   zasazen. To se jim však   absolutně nedaří.   Naštěstí je tu krásná   Carice van Houten a sympaťák   Sean Bean, kteří filmu   dodávají určitou stylovost.   Celkově však vcelku mdlá   podívaná s několika   zajímavými scénami. Za   filmy jako Maso a krev, nebo   Kladivo na čarodejnice   zůstává hodně pozadu, co   se přesvědčivosti a   hutnosti týče.

nemrtví otroci
velké zklamání... Byl to   první film, co jsem kdy   viděl od Umberta Lenziho a   musím říct, že jsem od   něj ještě nic dobrého   neviděl. Každý náznak   napětí utne v tom   nejlepším a místo toho nám   servíruje trapné dialogy a   blbé postavy, které strkají   samy hlavu na špalek. Což o   to, u podobných snímků je   to zvykem, ale tady je to   dovedeno do extrému. Je to   celé takové těžkopádné a   nemá to koule. Z celého   snímku můžu zmínit jen   jednu scénu, která   hraničila s genialitou a   dokonce jsem se u ní i bál,   ale to je na celovečerní   film hodně málo. Je zde   spousta slibných náznaků,   které jsou okamžitě   pohřbeny pod nánosy nudy a   nechtěné komičnosti.

Film z dob, kdy ještě Rob   točil první ligu. Tenhle   film má sice ve scénáři   pár dírek, ale vše   zachraňuje tíživá   atmosféra, sympatický   hlavní hrdina a naprosto   geniální hudba (Randy ani   jinak neumí). Film sice   postrádá jakýkoliv náznak   nadsázky a tlačí na tu   nejvážnější strunu, ale   pro fanoušky katastrofických   filmů a Sylvestera jde   prakticky o povinnost. Tenhle   snímek je nedoceněný až   hanba.

tak nevím
Film se mi líbil do té doby,   než přešel do akčního   módu a veškerá ta podivně   nekomfortní atmosféra se   rozplynula jako naděje, že   sledování tohoto snímku   bude prostě neopakovatelný   zážitek. Nevěděl jsem co   mám od tohoto filmu čekat a   co si mám o něm myslet a to   se nezměnilo ani po jeho   shlédnutí. To se mi stává   málokdy. Možná, že to   nakonec byl neopakovatelný   zážitek. Jen se těžko   rozhodnout zda v dobrém či   špatném slova smyslu.

Tenhle film je debilní po   všech stránkách. Nesnaží   se budovat žádnou atmosféru   ani vyvolat strach. Mohl se   vydat podobnou cestou jako   Hostel, který nebyl taky nic   moc, ale alespoň dokázal   diváka vtáhnou do děje a   zaujmout několika   působivými scénami. Zato   tady je všechno špatně.   Mučení vůbec není   šokující a děsivé a   přitom to měla být hlavní   atrakce filmu. Postavy jsou   neuvěřitelně špatně   napsané a ještě hůř   "zahrané". Celé je   to prostě nuda k posr... .   Já to vlastně ani   nedokoukal. Zatím nejhorší   film, který jsem kdy viděl.   Nejhorší z nejhorších.

Mimořádně působivý   realistický film plný   psychického, ale i fyzického   mučení. Je bezvýchodný a   prakticky se mu nedá nic   vytknout. Téma je však tak   silné, že jsem se   vzpamatovával ještě hodně   dlouho po tom co doběhly   závěrečné titulky. Není   to horor, ale přesto jeden z   nejděsivějších filmů,   které jsem kdy viděl.

80's
Tvůrci se očividně snažili   celý film stylizovat v   osmdesátkovém hávu,   úvodními titulky   počínáje, závěrečnými   konče. Každý detail,   včetně oblečení i   automobilů, je jako   vystřižený z tohoto   období. Snad jen baterie v   koupelně není na kohoutek,   ale ovládá se pákou (i   když v Americe už možná   tou doubou byly, co já vím).   Podobným zkoumáním jsem si   krátil dlouhou (nikoliv však   nudnou) chvíli, když se   snímek rozjížděl. Tempo   vyprávění se plazí jako   šnek a Vám nezbývá než   sledovat osudy mladé   studentky ve zvláštních   riflích, která se potýká s   neutěšenou finanční   situací. Co se může jevit   jako pomalý rozjezd, je ve   skutečnosti jenom prostor pro   budování husté atmosféry,   která se shlukuje sice   nenápadně, ale o to víc   Vás na konci zaskočí a mile   překvapí. V dnešní době,   kdy spousta hororů sází na   šílené střihy a brutální   násilí (nic proti tomu), se   Dům ďábla jako vánek   prohání zapšklou žánrovou   škatulkou a čistí vzduch. V   jednoduchosti a úspornosti je   síla, což pro horor platí   dvojnásob. Musím zmínit i   vynikají zvukové efekty a   výborné herce, kteří Vám   přirostou k srdci, pokud se   Vám ho nepokusí zaživa   vyrvat z těla. Spousta lidí   si při sledování připadá   jako při čekání na Godota,   já se ho však dočkal a   tenhle milý výlet do   minulosti nemůžu už pár   dní pustit z hlavy.

Začal jsem se dívat jen   kvůli Elize, Olivii a   Jossovi, který už zpáchal   nejeden zajímavý projekt.   Dollhouse začíná jako   epizodický seriál, který   však postupně přechází do   plynulejšího děje, který   se line díl za dílem a   epizodičnost nabourává   stále více a více. Na konci   mě vyflusl jako ubrečenou   trosku, na kterou tvůrci   neustále útočili ze všech   stran a ač jsem byl   odhodlaný nenechat se   zaskočit, momentů   překvapení (které zároveň   dávají smysl) je zde tolik,   že jsem se zkrátka v   polovině druhé série   přestal bránit a jen žasnul   na komplexností a uceleností   celého příběhu. Série,   která je napínavá,   dojemná, akční, třeskutě   vtipná a zalidněná tolika   zajímavými postavami, z   nichž každá nakonec má   svůj smysl, si rozhodně   zaslouží pozornost a hodně   hvězdiček.

Povídkový film, který není   strašidelný a není v něm   snad jediná lekačka, ale   atmosféra, která se jím   line je hustá a   bezvýchodná. Může se   zdát, že ve Vás snímek nic   nezanechal, ale ta   nepříjemná husina a   podivná pachuť není jen   tak.

suše odvyprávěno
Tento film je velice efektní   podívanou, která měla   všechny předpoklady k tomu,   aby mohla autenticky   vyjádřit problematiku a   diváka vtáhnout do   příběhu a celkové   atmosféry prosycené strachem   a nejistotou. Bohužel se tak   nestalo. Příběh není   totiž vyprávěn filmovým   jazykem. Divák nemá šanci   se ztotožnit s postavami a   důvody jejich chování,   protože vše je jim jen suše   naservírováno v komentáři,   který se line celým filmem.   Nemám nic proti vypravěčům   ve filmu, ale v tomto   případě jde o extrém,   který zkrátka působivost   snímku pohřbil. V   komentáři jsou dokonce   vysvětlovány i myšlenkové   pochody a vlastnosti hrdinů a   celé se to veze tak nějak   povrchu, takže divák   zůstává stranou a nemůže   si udělat svůj vlastní   názor na tu či onu postavu.   Vše je jen suše   konstatováno a my jsme   ochuzeni o opravdové emoce a   opravdovost je podle mě u   podobných filmů, které se   snaží o autenticitu, to   nejdůležitější.

Původní záměr, dát   všechny (nebo alespoň)   většinu nejslavnějších   "akčních" herců   dohromady v jednom filmu, se   nezdařil. A je docela chyba,   že i přesto je snímek takto   prezentován, protože   nemůže následovat nic   jiného než zklamání.   Spousta oněch herců zde   není a když už, tak na   plátně vydrží 2 minuty.   Potom je tu jen vata, takže   jediné legendy, které zde   zbyli, je Sylvester Stallone,   Dolph Lundgren, Mickey Rourke   a Eric Roberts. Nemám nic   proti Jasonu Stathamovi a   Jetu-Li, ale podle toho, jak   byl film prezentován, sem   zkrátka nezapadají. Pokud se   ale vykašlu na všechny ty   sliby, že film bude   přehlídkou legendárních   akčních borců, kteří jdou   spolu do akce, musím uznat,   že jsem se královsky   pobavil. Sylvester je   výborný režisér i herec.   Láduje do diváka spoustu   nabušených akčních scén a   pár hlášek se zde také   najde. Pohodová oddychovka.

Vcelku příjemná oddychovka,   která funguje výborně jako   kulisa ať už člověk dělá   cokoliv. Moderátoři jsou   sympatičtí a soutěžící   zajímaví. Baví mě   poslouchat ty jejich   patetické proslovy a   prostoduché machrování.   Samozřejmě jsou zde i v   pohodě soutěžící, ale to   se člověk zase tolik   nepobaví.