Antropofág

Tak za ty záběry ve tmě děkuji. Hned se mi   film lépe chápal, když jsem věděl, která   skvrna v té tmě, komu patří. Celkově jde   o klasický snímek tehdejší doby, ničím   nezajímavý a bez nároků na vyšší   hodnocení. Ani paní Kesslerová se nepředvedla.   Těch pár pitomých masek to zachránit nemohlo.   Přesto přiznám, že dva či tři záběry   trikaři zvládli perfektně a dávám jim   dvacítku.

Tento snímek není žádné velké umění,   přesto se mu daří budovat určitou atmosféru.   Kdo má zkušenosti s podobným typem filmů,   určitě si ho užije. Je zde všechno, co k   podobným snímkům patří. Drastické scény,   podivná hudba, která chvílemi hraničí s   výplachem mozku a nelogicky se chovající   postavy, které dělají všechno pro to, aby byly   zmasakrovány. Spoustu filmů by tyto nedostatky   pohřbily, tady jde však o čistou zábavu a   člověk mu leccos odpustí. Samozřejmě   záleží na každém, jak ke snímku přistupuje.   Kdo hledá působivý a přesvědčivý horor,   měl by hledat jinde, ale divák, který si libuje   v podobných obskurních krvácích a neustále   sjíždí italská béčková jatka a podobně,   může zajásat. Je až s podivem, jak se   tvůrcům podařilo sugestivně vybudovat   atmosféru, která neustále houstne a po   šíleně nudném začátku už jde vše jen k   lepšímu. Mrtvých přibývá, naděje na únik   je mizivá a všechny postavy svazuje totální   bezmoc. Hlavní padouch je správně odpudivý a   člověk mu snadno uvěří jeho obrovskou sílu.  
Jinak hudba je strašná a kameraman musel bejt   zlitej, ale i tyto věci jsou v tomto snímku   spíše sympatické a člověk se, pokud není   totálně znechucen, nad nimi jen pousměje.   Noční scény nepostrádají přirozenost a je   až s podivem, jak vypadají hezky oproti těm   denním. Prostě skvělá úchylárna, která se   vyznačuje zvláštní zvrácenou   poetikou.
Zajímavé je, že ve snímku se   objevila i česká herečka Zora Ulla Keslerová.