Televizní povídka   začínajícího režiséra   byla uvedena v bloku s   Krátkým filmem   "Javorový guláš",   vyrobeno v České   televizi.

Tento   i následující TV film   natočili dva mladí   avantgardní režiséři.   Nevím, v čem má avantgarda   spočívat - ve větší   symboličnosti, menší   pochopitelnosti, bizarnostech?   No opět jsem moc nepochopil,   co autor chce říci svým   dílkem. Hlavními hrdiny jsou   15letí Adam a Eva. Oba   studují na nějaké střední   škole, asi učňáku. Každý   chodí do jiné třídy. Eva   je dcerou profesorky a těžce   nese, že se Eva zamilovala do   mladíka z této školy. Adam   má stále se zhoršující   pověst, protože jeho rodiče   se rozvádějí a právě se   vrátila matka (Francouzka se   špatnou češtinou) domů,   aby se dohodla s manželem,   že by si chtěla odvézt   syna. Posledních pár dní   žije Adam v hádkách   rodičů.

Když   jsou spolu u Evy sami,   nezdaří se první milostný   pokus, protože Adam je   nepatrně zraněn v oné   oblasti, (asi ze sportu,   protože závodně šermuje).   Eva jej ošetří a pak   mladík omdlí, protože si   vzpomene na okamžiky z   domova. Eva jej vzkřísí a   jdou se ven projít. K večeru   je hledají všichni rodiče a   oni se bezstarostně a   uvolněně procházejí a   smějí. Nedaleký strom je   vyzdoben nafouklými   prezervativy.

Zajímavá ukázka propagandy   toho nejhrubšího zrna.   Tentokrát ještě doplněná   rádoby vtipným a   ironizujícím komentářem.   Udivuje jméno Jana Špáty za   kamerou - škoda, že se   podílel i na podobných   filmech. Zjednodušení typu   vše na západě (v západní   části Berlína) je špatné   a vše na východě je   téměř ideální. A hranice   je zde stavěna samozřejmě   na obranu před západními   vojsky (včetně amerických   vojáků) a vůbec vlivem   imperialismu.

Tento americký western je   oficiálně volně ke   stažení na této adrese:
http://archive.org/details   /TheDesertTrail

Nejde o životopisný film. Ve   filmu velkou část zabírají   záběry na obrazy, ateliér   Jana Zrzavého a jeho monology   (žádný moderátor či   komentář film nedoprovází)   a - kyvadlo hodin. Sledujeme   malíře nejen v ateliéru ale   i při procházce městem.

Historické drama je volným   pokračováním mnohem   známějšího a oskary   oceněného filmu „Roucho“   z roku 1953 s R. Burtonem.

Myslel jsem si, že půjde o   milý starý dokument o   exotické zemi dnes zvané   Kapverdy (Ostrovy Zeleného   mysu). Ve skutečnosti jde o   těžce tendenční dobový   dokument o Senegalu. Zelený   mys (Presqu'île du Cap-Vert)   je totiž nejzápadnější   výběžek Senegalu, který je   dnes součástí Senegalu a   vlastně jeho hlavního města   – Dakaru. A tak slyšíme   výzvy «bílému muži»,   který je strůjcem všeho   zlého, bývalý kolonizátor   (Francouz), od něhož se   teprve v roce 1958   částečně osamostatnil (rok   vzniku dokumentu je 1962). A   tak záběry na hezké centrum   Senegalu střídají záběry   na chudinskou část města s   výčitkami «bílému   muži».
Zajímavý je   i kratinký záběr na ostrov   Gorée, který je součástí   Dakaru a současně   součástí Světového   dědictví UNESCO. Je zde dnes   muzeum v místě pevnosti,   odkud byli vysíláni otroci z   Afriky. Název ostrova však v   dokumentu vůbec není   zmíněn.

Odkaz na video
Kompletní film lze vidět   např. na stránkách   "Feature Films" na   adrese

http://www.archive.org/det   ails/verkaufte_braut

Šlo o první německý film   Hany Vítové, která v tomto   filmu dokonce i zpívala.

Náklady na   výrobu filmu byly 1 131 000   říšských marek.
Do   března 1944 vydělal film 2   023 000 říšských marek.

Film byl označen   v Německu jako   "umělecky   hodnotný"   (="künstlerisch   wertvoll"). V Německu se   směl film promítat i na   Velký pátek o dalších   váznamných svátcích.

V Praze měl film   premiéru 2.7.1943 (kino   Viktoria), v Berlíně až   17.9.1943.

Obvykle se koukám na podobné   staré dokumenty s   pochopením. Tady šlo o   zajímavé téma, dudácká   hudba z různých regionů   Čech a Moravy a dokonce i   Anglie a Bretaně. Náznak   popisu výroby dud. Ale ten   příšerný tón   komentátora, který   odpovídá snad těsně   poválečným filmům mi celý   zážitek hodně kazil.

Nemůžu hodnotit   (výjimečně) jinak než 10.   Výprava skvělá, hudební   zpracování - bez chyb a   samozřejmě herecké a   pěvecké výkony na   špičkové bezchybné   úrovni. Překrásný   zážitek. Na závěr   doplněno ještě slovem   samotného A.L. Webera a na   jevišti se objeví i   původní sestava (včetně S.   Brightman) z roku 1986 a znovu   zapějí nějznámější   árie opět v neskutečném   nasazení. Následuje dlouhá   děkovačka.

Dokument sice podle   oficiálního popisku   zachycuje romantická   zákoutí, ale současně   mírně tendenčně   (adekvátně roku vzniku) ale   i velmi zajímavě   přibližuje život prostých   lidí, kteří v této   pražské čtvrti žili. A   šlo opravdu o ty nejchudší.   Ve filmu jsou zmíněny   především prostitutky.   Poměrně podrobně jsou zde   popisovány tehdejší   statistiky, zdravotní   prohlídky i smutné životní   příběhy těchto žen. Na   dobových fotografiích i   filmových (!) záběrech je   ale také zachycen život na   ulicích této městské   čtvrti na počátku 20.   století.

curil
Také ve filmu "Tři   tygři proti třem   tygrům" sice hrála   kdysi populární dvojice   herců P. Villagio a R.   Pozzetto, v obou případech   jde o italské komedie,   nicméně jde o dva různé   filmy.

Film byl uveden v České   televizi roku 1983 jako   3dílná minisérie. Informaci   je možno nalézt i ve   Wikipedii, ale zatím jen na   francouzských stránkách.

Už podle názvu jsem čekal,   že půjde o buranskou   komedii. A nemýlil jsem se,   ale bylo to mnohem horší,   než jsem čekal. Vtipy   opravdu od toho   nejkalnějšího dna a navíc   - žádný náznak, ale   opravdu když už - tak   pěkně explicitně (a do   závěrečných titulků   ještě jednou). Celá   zápletka - hodně trapná.   Přehrávání obou hlavních   hrdinů i trapného super   dikžokeje Bulvy - hrozné. A   české nakřáplé hlasy obou   "puběrťáků" byly   hodně nepřííjemné. Takže   - marně přemýšlím, jestli   jsem někdy viděl něco   horšího...

Podle mě jde o trapné   historky z cestování a   trapné výstupy na jevišti,   které přijdou Američanům   asi vtipné, ale pro mě jsou   z 90% trapné, nevtipné,   vulgární či rádoby   vtipné. Prostě jsem to   dokoukal u počítače a až   po skončení jsem koukal do   novin a na internet, co že je   to za trapárnu.

Prostě - podobné   záležitosti nejsou pro   mě...

Film je moožné shlédnout   online např. zde:
http://www.archive.org/det   ails/L_Eclipse_Du_Soleil_En_Pl   eine_Lune

Fantasy film pro děti. Film   jsem viděl vzápětí po   přečtení prvního dílu   knihy a celkem se mi líbil.   Je na něm poznat, že je   natočen především pro   děti, ale je pravdou, že   atmosféra ve filmu je na   děstký film dost   depresivní. Do filmu je   přidáno pár drobností (ve   srovnání s knihou) tak, že   je na co se koukat. Kulisy   jsou nápadité, i když se   natáčelo v průmyslových   halách v Belfastu. Zajímavé   jsou stroječky u Doonova   tatínka (např. ztvárnění   krabičky). Do filmu byl   přidán obří krtek, který   v knize vůbec není, mi ve   filmu i skoro „zavází“.   Takže – hezké kulisy,   občas napínavý děj,   pěkná podívaná, která   příjemně doplní   přečtenou knihu.

Jde o filmové   zpracování první knihy   spisovatelky Jeanne DuPrau   „City of Ember“ (2003)   česky – „Město Ember“.   Existují další 3 knižní   pokračování: „The People   of Sparks“ (2004) –   „Vesnice Sparks“, „The   Prophet of Yonwood“ (2006)   zatím je ohlášeno jen   slovenské vydání   „Veštkyňa z Yonwoodu“ a   „The Diamond of Darkhold“   (2008). Případné   zfilmování druhého dílu   tetralogie ale zatím nikde   není avizováno.

Film vznikl ve dvou   jazykových verzích.   Německá verze (uvedená i   v českých kinech) pod   názvem "Unsere kleine   Frau" a italská verze   pod názvem "Mia moglie   si diverte" . Obě   verze režíroval Paul   Verhoeven (1901-1975).   Herecké obsazení se lišilo   pouze zčásti.

Příjemně hororový krátký   film. Na výstavě Tima   Burtona na Staroměstském   náměstí (2014) jej   promítají s českými   titulky.

Před pár dny jsem film   dokoukal, přečetl jsem si,   že jde o komedii. V polovině   filmu jsem pochopil, že bych   se měl asi smát - ale   žádná situace (snad jen s   výjimkou ustřihnutí   poloviny knírku) mi   nepřišla vtipná nebo k   smíchu. Bylo to smutné,   stísňující a bral jsem to   spíše jako pokus o analýzu   Hitlerovy duše nebo spíš   motivace k tomu, že se choval   tak, jak se choval.

Nechci psát, že   by film byl špatný, ale já   se u podobných filmů smát   nemůžu...

Dnes jsem viděl film podruhé   a opět jsem se dobře   pobavil. Film má nejen velmi   povedené triky a příšerky,   ale film má i děj a oceňuji   hlavně inteligentní hlášky   a vtípky, takže se určitě   má smysl dívat ještě   jednou.

Film je možné vidět on-line   na této adrese:

http://www.archive.org/det   ails/call_of_the_wilderness.

Čekal jsem zajímavý   dokument o jednom filmovém   fenoménu. Ale bohužel film   obsahoval pár krátkých a   velmi krátkých ukázek z   filmů, velmi málo   zajímavých informací a   především mnoho úvah a   pseudoúvah na téma zvíře   ve filmu - bohužel velmi   často ve spojení s církví   a náboženstvím. Dokument   byl pro mě zklamáním, i   když je mi jasné, že filmy   o Rin Tin Tinovi asi nikdy   nebyly velkým uměním, ale   známé a populární byly ve   své době určitě a to se   jim nedá upřít.

Dle stránek ČT vznikly   celkem 4 díly s názvy Sedm   žen Alfonse Karáska; Alfons   Karásek v lázních; To byla   svatba, strýčku; Poslední   leč Alfonse Karáska.

Na tyto dvě postavičky si   dobře vzpomínám. Vždycky   mi na nich vadila   vypočítavost toho staršího   a dobrota toho mladšího,   která byla zneužita. Teď   bych řekl, že to zavání   až šikanou a tehdy se mi to   hodně příčilo. Co se mi   ale naopak moc líbilo, byla   obrovská fantazie autorů   při přeměnování zajíců   v nejrůznější mašinky a   zařízení. Vzpomínám si i   na příjemné hlasy obou   zajíců.

Grand Prix
Film se promítal na MFF   Zlatá Praha v roce 1972 a   získal zde i Grand Prix.
Je ale možné, že to   bylo jediné uvedení tohoto   filmu u nás.Alespoň více   informací nenacházím.

V češtině vyšel překlad   knihy v Praze roku 1963 pod   názvem "Republika   Škid". Překlad Antonín   Brousek, Eva Dolejšová a   František hrubín.

Krátký dokument je možné   vidět např. zde
http://www.youtube.com/wat   ch?v=ehdxytFM2I0&NR=1.   Hlavní hrdina Eugen Sandow se   objevil ve třech krátkých   filmech z období počátků   kinematografie.

Komedie, parodie na horory,   kdy nějací brouci,   mimozemšťani či jiné   potvory v „přestrojení“   za lidi nejprve infiltrují a   pak lidstvo zničí.

Tentokrát mají   být těmi „zlými“ brouci   z Amazonie. Ve skutečnosti se   mají tito velmi inteligentní   brouci bránit před   likvidací pralesa a chtějí   zlikvidovat příčinu –   tedy člověka. Čtveřice   brouků se vydá do centra   amerického velkoměsta v   přestrojení za tuctovou   rodinku. Mají nejprve   prozkoumat chování lidí a   pak začít likvidovat ve   velkém. Jenže zjistí, že   lidé přece jen nejsou až   tak úplně zlí a ani   všechny jejich zvyklosti   nejsou až tak k zahození.   Své obětí pouze omráčí a   uchovávají v jakési kukle.   Když mají doma plný sklep   těchto kukel, lidé se   dozvědí pravdu, ale nakonec   se spřátelí a lidé pak za   nimi přijíždějí do   Amazonie koukat, jak roste   první brouko-člověk.

Vtipné, milé, i   když bez větších   uměleckých ambicí.

Čekal jsem nové informace k   filmu Svatý Václav (1929),   který ČT uvedla před tímto   dokumentem, ale byla   zopakována čísla stokrát   omílaná v tisku i   literatuře - nic nového.   Musel jsem si znovu   vyslechnout skoro celý   životopis sv. Václava.   Zajímavá byla zmínka o   peripetiích s hudebním   zápisem k filmu - jistě by   to vydalo na celý dokument.   Všechno bylo zmíněno jen   poměrně stručně, další   filmy o sv. Václavu byly   zcela vynechány (pokus o   zpracování v roce 1942).   Prostě hodně témat a málo   zajímavých informací k nim.