Smutné příběhy
Adelheid byl filmem, který z   Vláčilovy tvorby vybočoval   i ,,nevybičoval",   protože ukázal na   zdánlivost protikladů   poválečné doby, ale nic si   také nemaloval..jako dnes   režisér Bohdan Sláma svým   filmem, který zůstane jen   malým českým režisérem,   který nepochopil to, že   někde na počátku dějin   byvá příčina a pak   přicházejí následky v   podobě křivdy, která je   reakcí na to, co bylo   předtím...

Každá doba má své černé čaroděje
Klimov zde zachytil obraz   země, která stojí nad   propastí a přesto v ní se   některým daří lépe   než-li těm, kteří umírali   ve válce..Rasputin   reprezentoval, to co se   vynořilo z venkova, aby se   stal černým čarodějem   nejen pro Romanovce, ale pro   celou zemi..
I dnes po   zemi chodí spousta nepravých   čarodějů..

Nemají se točit filmy, které nemají ani hlavu či
člověk přemýšlí o tom,   kdo točí filmy, které nám   mají vykládat vlastní   dějiny: Heydrich přišel do   Prahy v září 1941, ale z   úst české herečky se   doví, že tady byl již v   září 1939, ale těch   laptusů by člověk nalezl   více, jen mu je líto   příbuzných, které Němci   popravili 28. října 1941 a   Kobyliská střelnice se stala   místem hromadných poprav   (např, Vladimír Vančura),   dokud se nezbavíme nových   těch správných   ,,vykladačů" jejich   jediné pravdy, tak si   tragickou podobu dějin znovu   zoopakujeme..
Náš   film z šedesátých let   svědčí o tom, proč jsme   měli výborné herce i   kinematografii, což o té   dnešní říci nelze..

Hollywod a filmy z 60 let..
Končila éra obrazu   tradičního obrazu   nepřítele, kterým byl   ,,Apač"
a musel   být nahrazen jinou figurou,   která by ho nahradila..na   řadě
se ocitly   Komančové a Mexičané.. K   doplnění příběhů,   natáčených tehdy americkou   kinematografií patřila i   proměna hlavního protivníka   v osobě Vittoria v hodného   indiána i když masakr   Apačů se doopravdy   odehrál..Konec filmu   probíhá v rámci - co jsme   si udělali, tak jsme si   udělali..promin mi a já zde   zůstávám s tvojí ženou,   ale tobě to na té bryčce   sluší...vypadáš jako   arizonský chovatel doytka...

Doplnění
Na filmu se jako kameraman   spolupodílel režisér   Oldřich Lipský. Jako autor a   režisér dokumentu pro   zpravodajský film byl   režisér Bohumil Musil.   Jednalo se o cestu Karla   Zemana na filmový festival v   San Francisku. Cesta   posloužila i propagaci   postavičky pana Prokouka.

Na hranici westernu a snu
Film byl natočený zpětným   obrazem, kdy se spojují vedle   sebe umírající hrdina a   záporák - oba mají však   jedno společné najít poklad   indiánů (Apačů kmene   Chirahuaha) a jejich příběh   se spojuje s životem hrdiny,   který se stal šerifem v   blízkém městě..nejlepší   jsou asi záběry z přírody   a poletujících orlů,
doplněné o duševní   stavy, kterými prochází   hlavní hrdina po celý   průběh filmu..toto   promítání mysli mělo   přispět k atraktivitě filmu   a prohloubení jeho hloubky   (cožse podařilo jen   zčásti)

Umění okamžiku
,,Rozloučil jsem se Drdou a   slíbili jsme si,že o   povstání natočíme   film..já(Vávra) jsem   spěchal zpátky do National   Filmu, dohlédnout na   natáčení dokumentu, který   byl základem o pražském   povstání..roli režie,   scénáře a námětu si vzal   Otakar Vávra, důležitá   byla role kameramanů   Františka Pečenky a Josefa   čepeláka

Tanec na dálnicích zvaných svět
Indiánský humor je humorem,   kterému mu člověk často   obtížně porozumí..je to   jak se vnímáním   času...indián v převážné   většině chodí pozdě,   protože má čas k dispozici   a čas nemá k dispozici   jeho
I v tomto   filmu..krásně vykreslené   obrazy tancování spojující   dotyčného s jeho vizemi o   předcích nám vypráví, jak   je důležitý nadhled nad   věcmi, které nejsou   důležité...Když   Američané letěli na   Měsíc, tak se Navahů ptali,   jak zajistit návrat   kosmunautů na planetu zpátky   a uslyšeli toto: Tak tam   pošlete indiána, ten si   najde vždy cestu domů....

Westerny jako námet pro remake
Tento film se jako mnohokrát   námětem pro další   zfilmování - zmizeli   Francouzi jako nepřátelé   (nahradili je tradiční   nepřátelé Apači), ale   příběh si uchovával svojí   základní pointu (v remake   obohacený o
mučení   ze strany indiánů)   iluzionickou pomůckou v obou   filmech byl slunečník,   kterým dáma disponovala....V   určitém období měly   westerny svojí   romantizující podobu, která   jim díky hereckým   představitelům tvář, ale   ta se v druhém deetiletí   tohoto století vytrácí..

Dějiny se opakují
Již samotný komentář   svědčí o jeho   autorovi/Colorado Mangas byl   zavražděn americkou   armádou, což vyvolalo u   zetů zmíněného   náčelníka z tří kmenů   Apačů odvetu..Je zajímavé,   jak čeští diváci přijali   ,,Hollywodský pohled" na   historii (autora zmíněného   komentáře omlouvají léta,   kdy to napsal.. Vedle toho i   vznikly další vesterny -   johnny Yuma popisující osud   vojáka navracejícího z   války do městečka, kde byl   jeho otec šerifem .Tento film   daleko lépe vypovídá o   vztazích v městečku   samotném, ale i o vztazích   mezi lidmi
POLYEKRAN

Film a dějiny a režiséři
Juraj Hertz byl dítětem,   když prošel koncentračním   táborem, ale také   režisérem, který natočil   film, de mu herečky   omdlévaly při scénách,   které se odehrávaly v   prostředí plynové komory a   on si hrál počítačové   hry..když si člověk   promítne některé jeho   filmy, pak si uvědomí, že s   tím člověkem nebylo něco v   pořádku, že ho některé   prostředí fascinovalo a   přitahovalo- morbitnost a   narcismus mohly takto   existovat vedle sebe a občas   se to projevilo ve filmovém   díle...

hranaři - bankrotáři a mafie....
Možná, že někdo natočí   dříve nebo později film o   rozkladu společnosti v této   zemi (včetně těch zlatých   ,,devadesátek"), ale   bude to vyžadovat odvahu,   kterou měli například   italští režiséři, když v   některých filmech zachytily   syndromy, kterými byla a   dosud je Itálie nemocná   dodnes. Nejen Itálie má své   politiky, lobisty a mediální   magnáty (jeden měl   půlmiliardy na Kypru a dodnes   oblbuje lidi skrze svou   televizi). tento film   vypovídá o průšvihu ve   kterém dnes se nacházíme a   ještě dlouho budeme, když   na takové filmy jsou   peníze...

Hledání otázek
Pátý film Pawela   Pawlikowskiego, který byl   natočen v klasickém formátu   a černobílý nám   představuje Polsko konce   padesátých a šedesátých   let z období tzv. ,,malé   stabilizace" a otevírá   témata, která v dnešních   Čechách nejsou příliš   známa (těch dětí, které   byly zachráněny bylo okolo   dvou stovek, motiv   zavraždění rodičů Idy v   období let 1942-1943 nebyl   ojedinělým případem,   každá země se s tímto   obdobím vypořádává po   svém). Je to dosti   podstatné, ale režisérovi   se podařilo v postavě Idy   zachytit člověka, který   hledá teprve svoji cestu a je   konfrontován s nalézáním   své pravé identity a jedinou   příbuznou (Wandou), jež ji   zbyla. Sblížení mezi dvěma   ženami, jež každá   přicházejí z jiného   břehu, ukazuje, že cesta   životem se někdy pěkně   zamotává - Idino ,,nejsem   připravena" poukazuje na   nadčasový přesah, který   spočívá v kladení otázek,   nikoliv v definitivní   odpovědi...Vertikála -resp.   otázka víry, či hledání   smyslu života je zde   konfrontována s životem v   podobě jazzového hudebníka,   který vstupuje Idě do   života. Zásadní rozkol mezi   osudem Wandy, která musela   prožít své válečné   trauma, aby patřičně   ztvrdla do podoby   prokurátorky a osudem Idy   nevidím...po pogromu v   Kielcích by málokdo měl   odvahu přihlásit se ke své   příbuzné a neemigrovat mimo   svou vlast....vnitřní   trauma,které si Wanda sebou   nese jí požírá až ji   zcela pohltí....jeden z   nejlepších záběrů filmu -   vrah obou rodičů v jámě a   ženy později hledající   rodný hrob (resp.: v hrobě   by měla sedět celá Evropa,   že tu dobu připustila viz.   konference v Evianu v květnu   1938). Neherečka Agata   Trzebuchowska zahrála svoji   roli úžastně, jako Agata   Kuleszová nebo Dawid   Ogrodnik (postava mladého   jazzmana z doby, kdy byl   polský jazz hodně mladý a   teprve mířil k budoucím   výšinám). A ještě ke   konci samotného filmu...Ida   kráčí po cestě, která   vede ke klášteru, ale my   neznáme definitivní   odpověd, protože otázky si   klade člověk at je za zdmi   kláštera nebo mimo   ně.....

POlYEKRAN - kino AERO -   srpen 2015

Krása skla a poezie Karla Zemana
K filmu ,,Inspirace"   nalezl tehdy Karel Zeman   protiklad v Jaroslavovi   Brychtovi, který mu tehdy   figurky ze skla vyrobil..tento   film překročil tehdejší   dobu nejen zpracováním, ale   i poetikou barevného obrazu i   hudby..Vidění světa u Karla   Zemana bylo vizuální, ale i   doplněno o prvky komična,   takřka grotesky..

Smysl pro černý humor
Ten nelze záměru autora   scénáře a režisérovi   upřít. Filosof a profesor   bere spravedlnost do svých   rukou, zatímco na svých   seminářích cituje jednoho   klasika ze svého oboru za   druhým a znechuceným svým   dosavadním bytím a mladá   studentka je přitahována   ,,osobností   intelektuála" než-li   ten se rozhodne jednat podle   svého vidění neštastné   kolegyně, kterou deptá   nespravedlivý soudce.   Profesor se rozhodne pro jeho   odstranění a vymyslí   dokonalou vraždu...
Vše mu vyjde a on opět   našel svůj smysl života -   může jíst, může milovat,   prostě činit cokoliv až do   té doby, kdy se jeho žačka   a přítelkyně propracuje k   poznání, že smrt nebyla   náhoda, ale akce jejího   přítele, který však   odmítne se přiznat a počne   uvažovat i o její   zavraždění..
Závěr   je krásně provedený,   profesor uklouzne na baterce,   kterou pro svou milou vyhrál   předtím v lotýnce....dle   pořekadla, kdo jámu druhému   kopá, sám do ní padá   (resp. do prostoru výtahu,   který měl přinést smrt   kdysi milované osobě..ano,   komedie, ale s černým   přesahem......mluvící o   tenké hranici mezi tím,   může-li člověk sám   rozhodnouti o smrti někoho   druhého..

POlYEKRAN

Benátky
Tarkovského film byl tehdy   promítán na Filmovém   festivalu v Benátkách jako   Vláčilův Film   ,,Holubice"..Co oba   filmaře pojilo byla velká   obraznost, smysl pro lyriku   obrazu, vizuální propojení   situačního momentu s   příběhem. Tarkovský byl   mistrem krajiny, kterou měl v   sobě...

Tenhle film se Jiřímu Svobodovi nevyvedl
Natáčet historický film   vyžaduje znalost tématu i   uplatnit dramatické prvky   přímo ve tvorbě filmu   (literární předloha   Kantůrkové je rozsáhlá a   někdy méně znamená více,   skutečností je, že   televizní film bývá   odlišný svým pojetím,   než-li hraný film..
Historické téma láká k   akčnímu pojetí, protože   dodává dynamiku a na   přitažlivosti. Skutečností   asi bude to, že dnešní   divák málo zná dějiny či   obsah událostí, které   předcházely pozdějšímu   králoství ,,dvojího   lidu" a daleko   pozdější vzpouře stavů v   roce 1618..Jiří Svoboda v   devadesátých letech hledal   pro sebe téma, ale tento film   přiliš nevyšel...

Madarský film - jJen vítr to ví
Tento snímek představuje   madarskou filmovou produkci v   tom nejlepším světle,   protože ukazuje problematiku   soužití majoritní většiny   s romskou menšinou v   středoveropském prostředí.   Vedle výborně zvládnuté   kamery
a scenáře,   který nám umožnuje sledovat   příběh jedné romské   rodiny v několika rovinách -   matky, dcery a syna a starého   dědečka. Vypovídá nejen o   těžkých podmínkách, ve   kterých romské rodiny   žijí, ale je příběhem o   aktivním přístupu k životu   i když slunce nad   protagonisty filmu právě   nesvítí. Nese v duchu drsné   poetiky, ale i lyrických   scén, kdy je zachycen obraz   nejen rozopadajících se   vztahů, ale i silných vazeb,   které jsou pro romskou rodinu   charakteristické. Je zde   nastíněn nejen obbraz   rasismu, který však může i   mít svoji odvrácenou tvář,   že i rasisty se mohou stát   příslušníci etnické   menšiny. Madarská   kinematografie měla a asi   bude i mít štěstí na   filmové režiséry a   scenáristy, což se však   nedá říci o současné   české produkci

Mezi spiritualitou a svobodou
Film vyprávějící příběh   ženy ve Francii na konci 18.   století. Vypovídá nejen o   fungování klášterů i   církve, ale také o boji za   svobodu a právu na vlastní   život (matka, která dává   dceru do kláštera, kvůli   tomu, že vznikla v   nemanželském spojení,   otčím, který jako advokát   nechce riskovat skandál, tři   abatyše - a každá je jako   žena jiná, první, která   má pochopení, druhá jež   požaduje absolutní   podřízenost a třetí -   která je zmítaní vášní   ke svým věřícím sestrám.   Tedy něco mezi spiritualitou   - láskou k bohu a také   nevyjářený citový zmatek v   hlavě hrdinky. Film Jeptiška   byl natočen v polovině   šedesátých let a nesl v   sobě otisk francouzského   nového románu i francouské   filmové nové vlny.   POLYEKRAN

Pozor! Uwaga
Je to v Polsku populární,   plebejská, umělecká forma,   jako divadlo, ale není   prostoduchá..Její jazyk je   nový, nejednoduchý, ale to   neznamená,že by umělec se   neměl vyjadřovat způsobem,   co   nejprogresívnějším..pokou?   ?ím se točit commedii   dell´arte, pro omezený   počet milovníků polské   animace....

Když přicházejí mongolové
Film vypráví o osudech   jednoho z knížectví, které   vznikly po rozpadu Kyjevské   Rusi a na jednotlivé země   podnikaly útoky nejdříve  
Mongolové a později   i Tataři na pomezí   jednotlivých zemí, které   ležely na pomezí mezi Litvou   a tehdejší vznikající   Moskevským knížectvím.   Vypovídá o roli ženy,   která se dostává do   situace,jež má plnit jako   žena o jejíž přízen   usiluje protivník jejího   manžela..Musí se vyrovnávat   nejen s obležením   knížecího sídla, ale   sestoupit k obyčejným lidem,   kteří se rozhodli bránit   sami sebe i své rodiny..tehdy   počala vznikat identita,   která se brání
tomu,aby lidé i občina   byla zotročena..Ironií   dnešní doby je fakt
že dnes už nevíme, že   některé ruské kněžny byly   i českými kněžnami na   dvorech pražských,   brněnských a olomouckých   Přemyslovců

Dějiny se opakují
Novozélandský film   vypovídá o této civilizaci   daleko více než-li se   zdá...Maorskou menšinu vzali   obyvatelé na vědomí někdy   na počátku
šedesátých let. Film   vypovídá o tom, jak   probíhalo a ještě probíhá  
setkání dvou   různých kultur a na pozadí   střetů stojí obyčejné   lidské příběhy plné   strastí, tragedií a   lásky..Zdá se, že i   filmová tvorba na Novém   Zelandu je životu blíž,   než-li filmy natáčené   zde..

Mexiko a jeho postavy
Italské filmy -,,Spagetti   Westerny" bylo jedním   odstínem celého žánru,   který se prosadil v   šedesátých   letech....Všeobecně lze   konstatovat, že se od   amerického stylu odlišovaly   tím, že byly více   stylizované a nevytvářely   iluze, že je lze možné   vydávat za realitu. Italští   režiséři této doby a   jejich filmy se tehdy   vyznačovaly dvěma kontrasty   - jedním byl smysl pro ironii   a humor a druhým byl tak   trochu ,,naturalismus"   natáčených scén..Do   jisté
míry vzniká   tehdy obraz ,,revoluce",   kde někteří jejich   představitelé jednají ve   smyslu ,,Banderos",   kteří zabíjejí a loupí   jen ve svůj prospěch -   trochu zjednodušené vidění   dějin, pokud si neuvědomíme   souvislosti..jako, kolik lidí   tehdy vlastnilo půdu v celé   zemi a Portofio Diáz nebyl   žádný liberál, ale začal   jako generál ve válce proti   intervenci Francouzů v   Mexiku..Rozdílnost v   italském vesternu a   americkém té doby je v tom,   že Američané zde vystupují   jako pragmatici, kterým vždy   šlo o peníze a moc..

Mezi proudy
Odchod Alfréda Radoka a jeho   odvolání v červenci 1960   vyvolalo nesoulad mezi   režisérem a spoluautory:   Miloš Forman:na Radokovi mi   vždy záleželo, ale na tohle   gesto jsem neměl..Neměli   jsme odvahu ani Já, nebo   Roháč se Svitáčkem.   tantiémy byly rozděleny bez   ohledu na Radoka a o posudek   byl požádán Elmar Klos..

Film o spravedlonosti
Zjagincův film vypráví o   životě v dnešní   společnosti, jak již bylo   napsáno může se odehrávat   kdekoliv na této planetě,   ale důležité je, že ruská   kinematografie kontinuálně   na sebe navazuje   (připomenutí na Tarkovského   a Rubleva ve filmu není   otázka náhody, je   příkladem k čemu se   režisér ve filmu   hlásí...hlavní hrdina zde   prohrává nejen se starostou,   ale s těmi, kdo drží   moc....v podmínkách   dnešního Ruska nejen   oligarchové či špičky   pravoslavné církve.   Zdařená je především   kamera i zvolený exteriér.   Tento film rozhodně vybočuje   z řady filmů natáčených v   zemích Střední a Východní   Evropy a většinou jsou o   ničem..
POlYEKRAN

Estonská animace
Estonská animační škola se   nebojí natáčet   celovečerní animované   filmy. Film Lotte hledá draky   je pokračováním celé   série filmů, které vznikly   v koprodukci mezi studiem   Rijafilms (RIGA) a Eesti
Joonis Film v Tallinu.   Jednalo se o film ,,Lotta a   drak"

Balada je neúprostná cesta
,,Mám rád staré rozžaté   lampy. kam až dosáhnou. čas   stojí na místě a láska na   počátku. A smrt je vůči   nim bezmocná"   L.Fikar.

Zachytit a podat celistvý   obraz takové osobnosti, jakou   byla je Marta Kubišová, byl   nelehký úkol a filmové   režisérce a dokumentaristce   Olze Sommerové se to ve Filmu   ,,Magický hlas rebelky"   povedlo. Na 75 minutách
můžeme sledovat   příběh osudu zpěvačky,   která se stala
již   ,,legendou", ale nikdy   neztratila smysl pro vlastní   autenticitu a vlastní názor.   Vzlety a pády k životu   patří
a v případě   Marty Kubišové to platilo   dvojnásob. K filmu patří   nerozlučně i její hlas,   nejen jako průvodce, ale   především, svojí   barvitostí, syrovostí i   podáním..nesoucí v sobě   prvky šansonu i lidové   písně...(příkladem jak   silnou osobností musela být   Marta Kubišová již na   počátku své kariéry, je   okamžik, když líčí jak od   klavíru vyhodila
B.   Ondráčka se slovy ,,já si   to zahraju sama". Stejný   textař a hudebník se   podílel na tvorbě programu   ,,Golden Kids" v roce   1968. K dispozici pro   zpracování filmu bylo dost   dokumentárních snímků   (záznamy československé   televize,Filmy Jana Němce,   Videožurnál atd). a hlavní   kooproducent(česká   televize), nám i takto   poskytuje pohled
na   české dějiny v průběhu   několika desetiletí. Máme   tak předobraz ženy, která   měla a má překrásný hlas,   vypadala i vypadá jako   překrásná ženská (k tomu   patří umění   stárnout).Fenomén ,,Marta   Kubišová" byl a je   odrazem vnitřní integrity   člověka, věřícího v lidi   i sama sebe, víry v baladu,   kdy člověk někdy musí   draze zaplatit i když mu   zůstanou jizvy na duši...

  Jdou tajnou tichou tajgou   půlnoční
  jdou tajgou vlčí   stezkou pod stráží
    sluneční
  Na mapách   místa bílá
  a prázdné stránky   knih
  A v očích divná síla

  Tajga-blues tajga blues   ozvěnou
  hučí   v nich
  Hukot řek větru šum   bouře smích
  Za dlouhých   nocí....

Kino   AERO: 25.7. 2014.

Kolumbové nejsou, došli
Tento film vznikl v výročí   60. let varšavského   povstání a určitě   nepřekoná Wajdův film z   roku 1956..Okomentovat se dá   jen slovy básníka, který   při povstání zahynul: Je   třeba umět milovat lidi/
jestli-že ne plamenem,   ústy vyhodit světlo/život   jako granát   vybouchne/bouchne/pohasne/Krzy   stof Kamil Baczynski/

,,Komedie" s hořkým námětem
Britská filmová scéna měla   vždy štěstí na režiséry   i náměty..Zápletka o tom,   jak lze si koupit zátoku i   půdou vypověděla o tom, co   přišlo později ..např.o   hávarii lodi přepravující   ropu u břehů Aljašky (Exxon   Valdés) - výborná scéna je   ta, kdy prodej vesnice i   zátoky je závislý na jednom   člověku a z něho se stává   shodou okolností ,,místní   hrdina". Asi by se to   shrnout do věty, že jinou   planetu neseženeme, protože   není k dispozici...

Půda, krev a tzv. selský film..
Termín ,,Selský film"   použil filmový publicista   Sulc po zhlédnutí filmu Jan   Cimbura v roce 1942. Do této   řady můžeme i zařadit i   další filmy jako např.   ,,Děvucha z Beskyd".   Premiéra filmu proběhla
14.1.1944 a byla   předvedena představitelům   protektorátních   zemědělských institucí.   Měla představovat krajinu   českého venkova a představu   o životě selského rodu,z   jehož osudu se nikdo   nevymkne, tedy ani mladý   Vojta (R. Hrušínský)
POLYEKRAN