Ida [2k digital]

Černobílé artové psychodrama dvou žen   příbuzné krve, ale naprosto odlišných   životních priorit a zkušeností, zaujme   nadčasovým námětem a dokonalým provedením,   ale někoho dost možná odradí svou pomalostí.   Přiznám se, že ta trošku vadila i mě, takže   z celkového hodnocení ubírám jednu   hvězdičku. Film přesto vřele doporučuji ke   shlédnutí.

Hledání otázek
Pátý film Pawela Pawlikowskiego, který byl   natočen v klasickém formátu a černobílý nám   představuje Polsko konce padesátých a   šedesátých let z období tzv. ,,malé   stabilizace" a otevírá témata, která v   dnešních Čechách nejsou příliš známa   (těch dětí, které byly zachráněny bylo okolo   dvou stovek, motiv zavraždění rodičů Idy v   období let 1942-1943 nebyl ojedinělým   případem, každá země se s tímto obdobím   vypořádává po svém). Je to dosti podstatné,   ale režisérovi se podařilo v postavě Idy   zachytit člověka, který hledá teprve svoji   cestu a je konfrontován s nalézáním své   pravé identity a jedinou příbuznou (Wandou),   jež ji zbyla. Sblížení mezi dvěma ženami,   jež každá přicházejí z jiného břehu,   ukazuje, že cesta životem se někdy pěkně   zamotává - Idino ,,nejsem připravena"   poukazuje na nadčasový přesah, který   spočívá v kladení otázek, nikoliv v   definitivní odpovědi...Vertikála -resp. otázka   víry, či hledání smyslu života je zde   konfrontována s životem v podobě jazzového   hudebníka, který vstupuje Idě do života.   Zásadní rozkol mezi osudem Wandy, která musela   prožít své válečné trauma, aby patřičně   ztvrdla do podoby prokurátorky a osudem Idy   nevidím...po pogromu v Kielcích by málokdo měl   odvahu přihlásit se ke své příbuzné a   neemigrovat mimo svou vlast....vnitřní   trauma,které si Wanda sebou nese jí požírá   až ji zcela pohltí....jeden z nejlepších   záběrů filmu - vrah obou rodičů v jámě a   ženy později hledající rodný hrob (resp.: v   hrobě by měla sedět celá Evropa, že tu dobu   připustila viz. konference v Evianu v květnu   1938). Neherečka Agata Trzebuchowska zahrála   svoji roli úžastně, jako Agata Kuleszová nebo   Dawid Ogrodnik (postava mladého jazzmana z doby,   kdy byl polský jazz hodně mladý a teprve   mířil k budoucím výšinám). A ještě ke   konci samotného filmu...Ida kráčí po cestě,   která vede ke klášteru, ale my neznáme   definitivní odpověd, protože otázky si klade   člověk at je za zdmi kláštera nebo mimo   ně.....

POlYEKRAN - kino AERO - srpen 2015

Černobílé komorní drama vyniká nejen svým   námětem a hereckými výkony, ale i perfektně   zvolenými lokacemi. Tak jsem si říkala, kde se   mohou taková špinavá a odrabaná místa (jak   exteriéry tak interiéry) ještě nacházet.   Dávám 85%.

Komorní snímek Pawla Pawlikowskiho nás svou   chladnou narací konfrontuje s asi   nejintenzivnější fází života hlavní   hrdinky. Onen kontrast akce a chladu vyprávění,   spolu se strhujícími hereckými výkony, se   zarývá pod nehty a myslím, že tam nějaký ten   čas vydrží.

Přišla, viděla, okusila, popřemýšlela... a   za kratičkého pobytu ve světě   "živých" si utvořila názor...   Poeticky drsná ochutnávka života.

Vizuálně velmi zajímavý film se zajímavým   námětem, výborná kamera, obdivuhodné jsou   výkony obou hlavních představitelek. Díky tomu   všemu vydržíte bez problémů dokoukat   černobílý film ve formátu 4:3 s minimem   dialogů a dlouhými tichými záběry a nenudíte   se. Přes to všechno se mi film nějak nedokázal   dostat pod kůži. Jsem ráda, že jsem jej   viděla, ale z kina jsem odcházela víceméně   bez emocí. Proto jen za 7.