Až do konce

Díky Cupákovi i Jandákovi, kdyby se film trochu   povedl, mohlo jít o slušně odvedený film. O   chybách již psali mí předřečníci, ono toho   děje zase moc nebylo, nějaké vsuvky, pár   černobílých dokumentů, přes půl filmu v   temném sklepě a 5 minut nějaká akce na konci a   to je tedy dost slabé...

Výborně napsaný psychologický příběh z   posledních hodin války o nadějích, zoufalství   a snaze se duševně ospravedlnit. Film za   použití dobových materiálů vsazených do   vzpomínkových častí připomínají hrůzy   války a její absurdnost. Příběh má vlastně   dvě dějové linky, i když pojednávající to   samé. Dva prchající nacisté a sedm zajatých   dívek. Všichni vzpomínají na minulost a   všichni projevují snahu se hrozivé budoucnosti   vzepřít. Vzniká tak otázka komu se to nakonec   povede a komu ne. Sovětské vojsko se blíží a   tak se musí vydržet až do konce. To se ukáže   až na samém konci děje. Pro Eduarda Cupáka v   roli hauptsturmführera SS rozhodně herecký   koncert a je vidět, že si s takovou   psychologickou rolí velmi dobře poradil.   Děvčata v rolích zajatkyň dramatizaci také   zvládli na jedničku. A zvládl to i režisér   Antonín Kopřiva, neboť toto zfilmovat na   základě knihy Otakara Chaloupky taktéž nebylo   nic jednoduchého. Ztvárnění myšlenkových   pochodů jednotlivců se hodí spíše pro divadlo   než pro film, ale co se týče komornosti   zpracování, klobou dolů. Film vhodný snad jen   pro fanoušky psychologických dramat či pro   filmové fajnšmekry.

Mohl by to být zajímavý film, ale pro mne to   byla zkouška nervů. Nesnáším, ba jsem přímo   alergický na kecání do děje, nebo hlasitého   "přemýšlení", jak tomu bylo v tomto   filmu. No, a protože se ani po 4O minutách   neobjevil náznak děje, či jakékoli akce, jen   spousta retrospektiv, vzdal jsem to. Pro mne tedy   podprůměr. 170920114500/9124/9220

Za všechny trapné nedostatky uvedu raději   (abych to zkrátil) jen ten, který nejvíc   ilustruje, jaké nejapné pitominy jsou podobné   válečné filmy: Kdyby Rusové (Sověti)   používali stejnou bojovou taktiku jako ti ve   filmu, nikdy by válku nevyhráli, protože by je   každý postřílel jako hejno holubů na báni.   Vojáci přijedou na tanku, ale když je na ně   zahájena palba, voják, místo co by se kryl za   tankem, seskočí z něho a utíká nekryt k   děravému zábradlí mostu. Tank naopak couvá z   bojové pozice kamsi dozadu, aby uvolnil místo   přijíždějícímu nekrytému otevřenému   džípu (zn. GAZ). To není drama, ale groteska -   stačí zrychlit.

Myslím si, že je škoda, že tento film není   úplně povedený. Přitom má poměrně výborný   námět i průběh. Sledujeme osudy několika   postav odehrávající se na sklonku druhé   světové války. Každá z nich nám   útržkovitě vypráví něco o sobě a o své   minulosti. Ať už jsou to nacističtí padouši v   podání Jandáka a Cupáka, či německé a   německo-české dělnice.
Filmu ubližuje   křečovité a prvoplánovité zpracování.   Sledujme tedy osudy všech hrdinů až do   úplného jejich konce.