Belyj tigr

Duch války. Co si pod tím představit? S takovou   myšlenkou si pohrál ruský romanopisec Ilya   Boyashov ve svém literárním románu 'Bělyj   tigr', který svou filosofií předčil danou   myšlenku svou poplatností v každé době.   Příběh se odehrává na sklonku druhé   světové války, ve kterém je hlavním   válečným hrdinou tankista Naydenov, který byl   po bitvě nalezen v tanku popálený na   devadesáti procentech těla. K překvapení   všech, přežil a vrátil se do služby. Nezná   své jméno, nepamatuje si minulost, ale získá   úžasnou schopnost porozumět řeči tanků. Jeho   úhlavním nepřítelem je německý bílý tank,   který se zázračně v bitvě objeví,   nemilosrdně likviduje své nepřátele a zase   jako duch zmizí. A nikdo neví jak a kam. A tak   se stalo, že o tomto tanku vznikla legenda,   které však málokdo věří. Přesto sovětské   velení rozhodne vytvořit speciální tank model   T-34 a předá ho Naydenovi, který jako jediný   si je jistý, že nepolapitelný německý tank   existuje. A tak jako jediný, v nepochopení   ostatních, je rozhodnut Bílého tygra za každou   cenu zničit neboť je ztělesněním války,   její hrůzy a krve. Z toho vyniká mystická   myšlenka, že znovuzrozený Naydenov a bílý   německý tank nejsou výtvorem člověka, ale   samotné války. Lov s mystickou příšerou tak   začne. Kdo vyhraje? A lze vůbec nad takovým   tankem vyhrál? To je právě to oč tu běží.   Nadčasová rozprava se odehraje v závěru filmu,   kde se odehraje filozofický dialog mezi   kontrarozvědným důstojníkem a Naydenovem.   Důstojník chce aby šel Naydenov domů, že   válka skončila. Naydenov však nesouhlasí.   Skutečná válka neskončí, dokud nebude Bílý   tygr zničen. Ten se jen schovává a zotavuje se.   Věří že přijde doba, kdy se zase objeví. Za   pozornost nejvíce na celém filmu stojí   závěrečná scéna, ve které vystupuje samotný   Hitler se svým monologem směřující k tajemné   postavě. Začíná myšlenkou, že on a Německo   budou od nynějška považováni za příšery,   pokračuje narážkou na ničení Židů a útok   na Rusko, které bylo pouze realizací toho, co   celá Evropa tiše chtěla, což nikdy nedokázala   přiznat. Ve finále končí tím, že válka   nemá začátek ani konec. A je to ovlivněno   tím, že je to přirozená lidská politika.   Takže další obyčejný ruský válečný film?   Tak to ani omylem. Svojí myšlenkou zasahuje i do   dnešní doby, právě k postavení evropských   států k Rusku. Po výpravné stránce se však   snímek od starších ruských válečných   filmových počinů ničím vymaňuje. Takový   realismus prostředí se od jiných světových   tvůrců prostě nevidí. Příběh je vytvořen   značně jednoduše a dalo by se říci až moc,   neboť právě dané myšlenkové koncepce si   málokdo všimne. Ani ta mystická atmosféra moc   nevynikne. Snímek však právě svou myšlenkovou   hodnotou stojí za pozornost. Její výpověď je   k zamyšlení víc, než se zdá.

Můj názor je že tenhle kříženec fantasy /   válečný / sci-fi moc nevyšel. Celkem nudný a   ničím zajímavý film, kde aspoň trochu   potěší lokace: příroda, lesy, staré   vesnice, kamera a ucházející válečné scény,   kterých není mnoho. Bohužel za 30% víc nedám.

Válka, boje, život a smrt vojáků. Vše mně   přišlo autentické a zasloužilo by si i   vyšší hodnocení. S tou mystikou, v podobě   tanku-přízraku, jsem si zpočátku příliš   poradit nedokázal, tedy v tomto konkrétním   filmu, nakonec jsem přijal i ji. Za zbytečné   považuji příliš dlouhou scénu s kapitulací a   Hitlerům monolog. Vynikající způsobem   snímaná bojová technika. Obecně byla kamera   dobrá i v ostatních záběrech. Když to   zlehčím a vezmu kolem dokola, tak se jedná o   vynikající reklamu na tanky.