Božská Ema

Božský film...proniknutí do   nitra duše osobnosti. Když   uvážíte, pod jakým tlakem   a v jakých podmínkách mistr   Krejčík natáčel...

Ten film ve své době patři   podle mne k tomu nejlepšímu   co mohlo běžet v kinech.   Bohužel moc neběželo. Film   se promítal v   "okrajových"   kinech. Stejně tam lidi   přišli vrchovatě. Já ho   viděl v kině Vyšehrad v   Praze (bylo pod   "Karlákem). Když film   skončil tak lidi vstali a   tleskali. Na tu atmosféru   nezapomenu.
Film není   o ději či akci, ale o   pocitech, atmosféře, hudbě.   Myslím že to není ani   životopisný film. Je to   spíže jakási férie ze   života velké osobnosti.

Na taková filmová díla je   radost se dívat. Fantazie ze   života Emy Destinové patří   k nejlepším filmům   československé tvorby. Dnes   filmaři marně pátrají po   námětech pro svoji tvorbu.   Naše historie je bohatá a je   v ní plno osobností, které   si zaslouží pozornost. V   tomto snímku je oslavována   žena, která na ty bohatší   z nás kouká z   dvoutisícovky.
Obdivuji u filmu výpravu,   která na jednu stranu je   skromná a na druhou stranu   veliká, obdivuji smysl pro   detail a obdivuji i Mahlerův   scénář, který nepostrádá   vtip.

Pamatuji se, že film v době   svého uvedení vzbuzoval   velké dojetí. Byla doba   normalizace a film s tak   silným národnostním prvkem   byl pochopitelně vnímán   citlivěji než je tomu dnes.   K tomu přispěla i hudba a   vynikající výkon hlavní   představitelky. Rozhodně   doporučuji zhlédnout i když   některé scény nejsou   historicky přesné. Ale   nejedná se o film historický   takže to neruší.

Film o Emě Destinové se mi   líbí, má sice trošku   mouchy, ale působí jako   obraz naší velké operní   pěvkyni a vzhled k době tam   není příliš zobrazena   kariéra v Americe. Paní   Turzonovová je skvělá a i   její čeština je   přijatelná a milá.

Snímek popisující život   naší slavné operní   pěvkyně let   minulých.Nějakou akci nebo   strhující děj nečekejte.Je   to klasický životopisný   snímek,pro dlouhé chvíle   nudy.

Životopisný film o Emě   Destinové vypráví její   životní etapu, kdy po   návratu z Ameriky do rodné   vlasti roku 1916 je   internována C. a K. úřady   na svém zámku ve Stráži   nad Nežárkou. Dostala zákaz   veřejně vystupovat a   nesměla vycestovat za   hranice. Docela se divím, že   soudruzi film hned neuklidili   do trezoru, situace v   tehdejším Československu   byla nápadně podobná. Když   ho tedy nezamkli do trezoru,   tak ho aspoň stáhli z kin a   omezili jeho promítání po   okrajových městech. Jiří   Krejčík filmování pojal   velkolepě a tak některé   scény, když Ema zpívá po   krajích českých za   doprovodu mohutného komparzu,   působí efektivně. Podzimní   toulky lesem dodávají   melancholický ráz. Obsazení   Emy Destinové slovenskou   herečkou Božidarou   Turzonovovou bylo více než   povedené. Ostatní role taky   klasa, ale to už jsme u   Krejčíka zvyklí. Jediné,   co mě opravdu dost vadilo,   bylo předabování Juraje   Kukury Radkem Brzobohatým.   Jak promluvil, okamžitě jsem   si vybavil Brzobohatého. To   docela nechápu, vždyť   Kukura umí česky perfektně.   Celkový dojem zdůrazňuje   kamera Miroslava Ondříčka.

Lehce nadprůměrný   životopisný film. Ničím   nepřekvapí, ale ani   neurazí.

Místy nezáživné.
Nápad natočit životopisný   film o velmi významné   osobnosti, jakou bezesporu   byla pěvkyně Ema Destinnová   - to oceňuji, ale výsledná   forma se moc nepovedla. Film   má poněkud zdlouhavý   průběh, místy opravdu   nudný, namísto pouze   řešení soukromých vztahů   by bylo dobré, kdyby film i   více vypovídal o činnosti   této velké umělkyně.   Oceňuji ale perfektní   připravenost paní   Turzonovové, která se učila   pěvecké árie, i když   operní party byly   samozřejmě dabované,   přesto klobouk dolů před   ní, neboť texty operních   skladeb musela ovládat, aby   operní zpěv mohl být   "nadabován". Toto   skutečně oceňuji, ale v   globálu vidím film jako   slabší.

Božská Ema
Emu Destinnovou známe hlavně   kvůli vyobrazení na   dvoutisícové bankovce.   Většina lidí ale už ví   pouze to, že byla operní   pěvkyní a dál ani ťuk.   Božská Ema se snaží   přiblížit návrat této   dřívější star z Ameriky   zpět do Čech (respektive do   Rakouska-Uherska) a člověk   si tak může udělat širší   obrázek o tom, kdo vlastně   tato žena byla. Ovšem pro   mě strašná nuda. Operu rád   nemám, a celkově, pominu-li   tu pěveckou stránku, ani   dějově mi nepřišlo   záživné. Nebýt Kempra,   Somra, Kopeckýho a   podobných, hodnotil bych asi   ještě míň. Na film o   naší legendě už se nikdy   nepodívám, ale na druhou   stranu mě to donutilo zjistit   si o této obdivuhodné   umělkyni něco víc.
Ale abych nekřivdil, je   tu jedna scéna, kterou jsem   si vyloženě užil. Slečna   Destinnová stojí před   sálem, kde jí zakázali   zpívat, tak nedbajíc   strážníků, spustí za   doprovodu všech   zúčastněních Kde domov   můj. Opravdu nádhera.   Čiší z toho úplně to   vlastenectví, na které jsem   zvyklí z Hollywoodských   filmů, ale tak nějak jinak,   úplně nenásilně,   nekýčovitě...

Nechutná propaganda!
Pořádný životopisný film   neumí nikdo udělat, aniž by   to nesklouzlo buď do   bulváru, anebo do devótní   hagiografie. Božská Ema má   z obojího vrchovatě. Ke   konci dostoupila   schematičnost portrétu Emy   Destinnové takového vrcholu   nechutnosti, až jsem se skoro   Já sám styděl za nestydaté   autory této odporné   slátaniny. Ema Destinnová by   si zasloužila lepší poctu   než tuto chatrnou   slaboduchost urážející   kritický vkus diváka.