Božská Ema

Životopisný film o Emě Destinové vypráví   její životní etapu, kdy po návratu z Ameriky   do rodné vlasti roku 1916 je internována C. a K.   úřady na svém zámku ve Stráži nad   Nežárkou. Dostala zákaz veřejně vystupovat a   nesměla vycestovat za hranice. Docela se divím,   že soudruzi film hned neuklidili do trezoru,   situace v tehdejším Československu byla   nápadně podobná. Když ho tedy nezamkli do   trezoru, tak ho aspoň stáhli z kin a omezili   jeho promítání po okrajových městech. Jiří   Krejčík filmování pojal velkolepě a tak   některé scény, když Ema zpívá po krajích   českých za doprovodu mohutného komparzu,   působí efektivně. Podzimní toulky lesem   dodávají melancholický ráz. Obsazení Emy   Destinové slovenskou herečkou Božidarou   Turzonovovou bylo více než povedené. Ostatní   role taky klasa, ale to už jsme u Krejčíka   zvyklí. Jediné, co mě opravdu dost vadilo, bylo   předabování Juraje Kukury Radkem Brzobohatým.   Jak promluvil, okamžitě jsem si vybavil   Brzobohatého. To docela nechápu, vždyť Kukura   umí česky perfektně. Celkový dojem   zdůrazňuje kamera Miroslava Ondříčka.

Velmi zajímavý film
Božská Ema pro mě je,byl a bude zajímavým   filmem navždy. Nejvíce se mi zde líbilo to jak   si Božidara Turzonovová tahala Juraje Kukuru do   postele. Ostatní herci hráli taky dobře,ale   jediné VELIKÉ MÍNUS tohoto filmu bylo   předabování Juraje Kukury Radoslavem   Brzobohatým (pan Kukura má hezký hlas a česky   umí taky tak proč ho předabovávat?) Hlas   Brzobohatého se na Kukuru prostě nehodí.

Film o Emě Destinové se mi líbí, má sice   trošku mouchy, ale působí jako obraz naší   velké operní pěvkyni a vzhled k době tam není   příliš zobrazena kariéra v Americe. Paní   Turzonovová je skvělá a i její čeština je   přijatelná a milá.

Ten film ve své době patři podle mne k tomu   nejlepšímu co mohlo běžet v kinech. Bohužel   moc neběželo. Film se promítal v   "okrajových" kinech. Stejně tam lidi   přišli vrchovatě. Já ho viděl v kině   Vyšehrad v Praze (bylo pod "Karlákem).   Když film skončil tak lidi vstali a tleskali. Na   tu atmosféru nezapomenu.
Film není o ději či   akci, ale o pocitech, atmosféře, hudbě. Myslím   že to není ani životopisný film. Je to spíže   jakási férie ze života velké osobnosti.

Nechutná propaganda!
Pořádný životopisný film neumí nikdo   udělat, aniž by to nesklouzlo buď do bulváru,   anebo do devótní hagiografie. Božská Ema má z   obojího vrchovatě. Ke konci dostoupila   schematičnost portrétu Emy Destinnové takového   vrcholu nechutnosti, až jsem se skoro Já sám   styděl za nestydaté autory této odporné   slátaniny. Ema Destinnová by si zasloužila   lepší poctu než tuto chatrnou slaboduchost   urážející kritický vkus diváka.

Na taková filmová díla je radost se dívat.   Fantazie ze života Emy Destinové patří k   nejlepším filmům československé tvorby. Dnes   filmaři marně pátrají po námětech pro svoji   tvorbu. Naše historie je bohatá a je v ní plno   osobností, které si zaslouží pozornost. V   tomto snímku je oslavována žena, která na ty   bohatší z nás kouká z dvoutisícovky.  
Obdivuji u filmu výpravu, která na jednu   stranu je skromná a na druhou stranu veliká,   obdivuji smysl pro detail a obdivuji i Mahlerův   scénář, který nepostrádá vtip.

Pamatuji se, že film v době svého uvedení   vzbuzoval velké dojetí. Byla doba normalizace a   film s tak silným národnostním prvkem byl   pochopitelně vnímán citlivěji než je tomu   dnes. K tomu přispěla i hudba a vynikající   výkon hlavní představitelky. Rozhodně   doporučuji zhlédnout i když některé scény   nejsou historicky přesné. Ale nejedná se o film   historický takže to neruší.

Božská Ema
Emu Destinnovou známe hlavně kvůli vyobrazení   na dvoutisícové bankovce. Většina lidí ale   už ví pouze to, že byla operní pěvkyní a   dál ani ťuk. Božská Ema se snaží   přiblížit návrat této dřívější star z   Ameriky zpět do Čech (respektive do   Rakouska-Uherska) a člověk si tak může udělat   širší obrázek o tom, kdo vlastně tato žena   byla. Ovšem pro mě strašná nuda. Operu rád   nemám, a celkově, pominu-li tu pěveckou   stránku, ani dějově mi nepřišlo záživné.   Nebýt Kempra, Somra, Kopeckýho a podobných,   hodnotil bych asi ještě míň. Na film o naší   legendě už se nikdy nepodívám, ale na druhou   stranu mě to donutilo zjistit si o této   obdivuhodné umělkyni něco víc.
Ale abych   nekřivdil, je tu jedna scéna, kterou jsem si   vyloženě užil. Slečna Destinnová stojí před   sálem, kde jí zakázali zpívat, tak nedbajíc   strážníků, spustí za doprovodu všech   zúčastněních Kde domov můj. Opravdu nádhera.   Čiší z toho úplně to vlastenectví, na které   jsem zvyklí z Hollywoodských filmů, ale tak   nějak jinak, úplně nenásilně,   nekýčovitě...

Místy nezáživné.
Nápad natočit životopisný film o velmi   významné osobnosti, jakou bezesporu byla   pěvkyně Ema Destinnová - to oceňuji, ale   výsledná forma se moc nepovedla. Film má   poněkud zdlouhavý průběh, místy opravdu   nudný, namísto pouze řešení soukromých   vztahů by bylo dobré, kdyby film i více   vypovídal o činnosti této velké umělkyně.   Oceňuji ale perfektní připravenost paní   Turzonovové, která se učila pěvecké árie, i   když operní party byly samozřejmě dabované,   přesto klobouk dolů před ní, neboť texty   operních skladeb musela ovládat, aby operní   zpěv mohl být "nadabován". Toto   skutečně oceňuji, ale v globálu vidím film   jako slabší.

Snímek popisující život naší slavné operní   pěvkyně let minulých.Nějakou akci nebo   strhující děj nečekejte.Je to klasický   životopisný snímek,pro dlouhé chvíle nudy.