Obsah filmu Červená pustina
Jediným barevným filmem cyklu, Červenou pustinou, zakončil v roce 1964 italský režisér Michelangelo Antonioni svou „tetralogii citů“. Zopakoval v ní ústřední téma z Dobrodružství (1960), Noci (1961) a Zatmění (1962). Okouzlující Monica Vittiová, procházející všemi díly tetralogie, tu znovu dokonale ztělesňuje ženu, jejíž vnitřní duševní a citový svět nenachází nejmenší kontakt se zdánlivě normálním světem okolo. Ve světě prudkého rozvoje průmyslu a technologií, italského „hospodářského zázraku“, její Giuliana přes veškerou snahu jako by zaostávala za ostatními a jejich způsobem myšlení. Nerovnoměrný, až protichůdný vývoj technické...
Film je situován do okolí Ravenny, nedaleko míst, kde architektura a mozaikové malby připomínají kulturu dávno minulých století, a kde v moderní době vyrostl nový, nezvyklý svět funkčních staveb, kovových potrubí, cisteren, komínů a vysokých pecí. Svět zalidněný techniky a dělníky, kteří toto prostředí vytvořili, a v jejichž myšlení se začínají rodit kvalitativně nová etická a estetická kritéria, nová morálka a nová psychologie. Svět, v němž Giuliana nenachází pro sebe žádné záchytné body.
Zatímco za první Dobrodružství získal Antonioni na MFF v Cannes v roce 1960 „jen“ Cenu poroty a uznání několika málo osvícených kritiků, za Červenou pustinu, v níž zcela upustil od příběhové zápletky a naopak posílil obrazové sdělení záběry nehostinné průmyslové krajiny a především cíleným a symbolickým využitím barev, už byl na MFF v Benátkách v roce 1964 oceněn Velkou cenou Zlatý lev a navíc Cenou FIPRESCI.
V italském znění s titulky.
Zdroj: ČT < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (4)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 24.3.2013
Jak už je u Antonioniho zvykem, předvádí nám pocity osamělosti jedince mezi nepřátelským světem. Neurotické stavy Giuliany a její představy v odpuzujícím prostředí jsou zdůrazněny barevnými efekty, což je brilantní práce kameramana Carla Di Palmy, který i později našel celosvětové ocenění. Film jsem viděl v šedesátých letech v Klubu a stále hodnotím jako jeden z nejlepších režiséra Antonioniho.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 22.4.2012
Industriální krajina protkaná geometrickými tvary, zemité barvy v pravidelných intervalech překřikované červenou, vše podbarveno kvílejícími a rezonujícími tóny + stopáž 114 minut = spolehlivé docílení slušné deprese na dobrou noc. Pokud film sledoval tento účel, potom bylo zbytečné zabývat se neurotickou paní, tápající v mlze i v sobě způsobem dosti nepřehledným a matoucím. Pokud jeho výzvy mířily k ekologickým aspektům, v tom případě chvályhodně předběhl svou dobu, ovšem v šedesátých letech ještě plakal na špatném hrobě. Nicméně dávám, pro mě samotnou těžko uvěřitelných čtyřicet procent, už jen za to, že mě donutil cítit se tak mizerně.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 7.8.2011
Monika Vitti je zde krásná, ale film je pro diváka dosti náročný a kdo chce vidět nějaký akční film, tento film má hvězdičku a není pro něj vhodný...
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 22.1.2009
Vysoce ceněný film, poslední z tetralogie citů M. Antonioniho a podle toho to taky vypadá - deprese, psychická nevyrovnanost hlavní postavy, která ač má malého sympatického syna, kterému by se mohla plně věnovat a realizovat se, tak se zmítá ve svých vlastních pocitech být či nebýt.Jak je napsáno v komentáři od Noerony, která to perfektně vystihla - po tomto snímku se budete cítit velmi mizerně.
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film
