Obsah filmu Den po Mnichovu (1938)
První ze tří uváděných dílů historického cyklu České století se zastavuje v září roku 1938, kdy prezident Beneš čelí zahraničnímu tlaku na postoupení Sudet Němcům a zároveň napětí zevnitř, když je nabádán k vojenskému řešení. Jeho diplomatické manévrovací možnosti jsou přitom stále užší. Na druhé straně názorového spektra stojí v tuto chvíli ještě radikální vlastenec jménem Emanuel Moravec.
Z osmidílného televizního cyklu České století zavítaly na Letní filmovou školu hned tři exempláře, přičemž Den po Mnichovu je z nich chronologicky první (dalšími jsou Kulka pro Heydricha a Všechnu moc lidu Stalinovi), takže je na místě přiblížit...
Z osmidílného televizního cyklu České století zavítaly na Letní filmovou školu hned tři exempláře, přičemž Den po Mnichovu je z nich chronologicky první (dalšími jsou Kulka pro Heydricha a Všechnu moc lidu Stalinovi), takže je na místě přiblížit pojetí projektu právě zde.
Scenárista Pavel Kosatík s režisérem Robertem Sedláčkem se postupně zastavují u několika krátkých, leč klíčových období československé historie, od vzniku republiky až po sametovou revoluci. Ve dlouhých dialogových scénách nechávají aktéry, dnes známé především ze stránek učebnic a historických pojednání, zaplétat a rozplétat košaté výměny názorů a teorií, někdy přerůstající v dynamické slovní přestřelky, jindy tiše syčící pod tlakem nevyřčeného. Příležitostně si dovolí odlehčit situaci žertem či „demramorizaci" protagonistů lidským detailem, prim ale hrají „veliké" myšlenky, pronášené vycizelovanými slovy.
Pro dva příklady můžeme v tomto dílu zajít k prezidentu Benešovi (Martin Finger), poklidně nastiňujícímu aktuální situaci své manželce (Monika A. Fingerová) v intimním prostředí ložnice: „Problém je v tom, že demokracie je v současnosti hodně nemocná. Přijde mně, jako kdyby měla rakovinu. Oni se vůbec nepřizpůsobili tomu, že se o politiku začaly zajímat miliony malých lidí, jako jsme my, Hanči. Nedokážou se ještě v politice orientovat, proto poslechnou prvního, kdo přijde - Hitlera, Stalina..." A později naopak ve vypjaté konfrontaci s Emanuelem Moravcem (Daniel Landa) téměř hřímá: „Jste úplně vedle, když to vnímáte jako spor Beneše s Hitlerem. Tohle je spor Hitlera s celým světem, a s vesmírem, a s Bohem! A můj problém je jenom v tom, že to kromě mě nikdo nechápe."
Teoreticky mohl tento koncept vyústit v bloky kožených deklamací… ale nevyústil. V rámci zvoleného přístupu je totiž na vysoké úrovni odvedena scenáristická práce a především Robert Sedláček velmi dobře zužitkoval svůj cit pro obsazení herců a jejich samotné vedení. Ve Dni po Mnichovu možná i trochu zariskoval při obsazení herecky nepříliš vyspělého hudebníka Daniela Landy, který je však přesný typ a postavu Emanuela Moravce dokázal ztvárnit velice přesvědčivě.
Z dílů cyklu České století, promítaných na LFŠ, právě tento nejzřetelněji ukazuje televizní rodný list (proti čemuž ovšem Sedláček udatně bojuje - viz texty o dalších epizodách), když některé scény působí až příliš jako z levné inscenace. Na druhou stranu je v díle patrná i režisérova pověstná nekonformita.
Ondřej Vosmík, LFŠ 2013 < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 19.1.2023
Téma jistě po čertech zajímavé, ale proč proboha takový patos? Většina dialogů jen strojově a pateticky odříkaných, Karel Dobrý (generál Lev Prchal) je hysterický jak prvorodička a všichni ostatní hrají jako v nějakém ochotnickém spolku, to je fakticky děs! Nebo nahatej Finger, co to jako mělo být? Jediná opravdu silná scéna byla v závěru, kdy mezi sebou mají konfrontaci Beneš (Finger) s Moravcem (Landa). To má koule jak se patří!
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 2.12.2013
Tenhle díl z počinu České televize natočit něco o naší historii mohu zařadit k ještě těm zajímavým. Ale zase je to přeci jenom něco, co by stačilo předvést na divadelním pódiu. Za trapné mohu považovat scéna s nahým Benešem (tzv. full frontal). Je to projev neúcty a tvůrci si to mohli odpustit.
