Cizinka

„Přestaň snít!“, nabádá matka pětadvacetiletou dceru Umay (Sibel Kekilli), když ji vidí stát i s malým synkem Cemem přede dveřmi rodičovského bytu v Berlíně. Umay utekla z nešťastného manželství v Istanbulu, chce se natrvalo vrátit do Berlína a vést nezávislý život, jaký si sama určí. Doufá, že bezpečí, jež tak postrádala v cizí, vnucené vlasti, najde zde - u matky, otce, dvou bratrů a sestřičky. Záhy však pozná, že její rodina prostě nedokáže hodit přes palubu tradiční konvence.

Film se zabývá choulostivým tématem – jen za rok 2009 bylo na internetové stránce ehrenmord.de zaznamenáno dvacet osm případů žen žijících v Německu zavražděných pravděpodobně z důvodů cti, respektive její ztráty z pohledu mužů – mužů, kteří se dosud často nenaučili řešit problémy verbálně.
Das Filmfest 2010

Pětadvacetiletá Umay utekla z nešťastného manželství v Istanbulu, chce se natrvalo vrátit do Berlína a vést nezávislý život, jaký si sama určí. Doufá, že bezpečí, jež tak postrádala v cizí, vnucené vlasti, najde zde u své rodiny. Brzy však pozná, že její rodina je zatížena předsudky a tradicemi. Proto se rozhodne odejít do azylového domu pro ženy a začít sama. Snaží se postavit se na vlastní nohy, ale nedokáže se zcela oprostit od své rodiny, což pro ni má tragické následky.
Film se zabývá choulostivým tématem takzvaných „vražd ze cti“. Jen za rok 2009 bylo na internetové stránce ehrenmord.de zaznamenáno dvacet osm případů žen žijících v Německu zavražděných pravděpodobně z důvodu „ztráty cti“. Snímek získal filmovou cenu Evropského parlamentu LUX, přičemž režisérka Feo Aldag je vůbec první ženou, která se o toto ocenění ucházela. Výběr tématu při té příležitosti zdůvodnila vlastním přesvědčením, že „žijeme v multikulturní společnosti, která musí najít způsob, jak řešit rozdíly, které se objevují“.

(Cinema Mundi 2011)