Deváté jméno

Poválečné zadostiučinění bylo prováděno   způsoby nejrůznějšími. Známé jsou   především ty kolektivní. Byly však i osobní   a to taktéž z nejrůznějších důvodů a na   jeden takový se zaměřil režisér Jiří   Sequens St., čímž vytvořil hodně zajímavé   filmové dílo. Především psychologické drama   se veze v temnější, někdo se přiklání i k   noirové, atmosféře balancující na hranici   mezi psychické těžkosti s vyrovnáním se s   minulostí a s osudem a mezi domnělou romancí,   které vede k nečekaně šokujícímu finále. V   příběhu se připomíná sovětská   partyzánská skupina Jarmark působící na   Moravě a taktéž mající svou nemálo   diskutabilní historii v rámci svých činů. Ale   to jen na okraj, neboť to má hodně společné s   charaktery postav. Natáčelo se v Olomouci a   okolí, čímž jsou místní obyvatelé na   takový počin hrdí. Snímek vytváří   obzvláště hluboce ponuré drama, které se   musí pozorně sledovat, neb je ke správnému   uchopení děje potřeba také číst mezi   řádky. Třeba ono ´Deváté jméno´, které k   někomu patří. Ale ke komu? V minulosti za   války každý konal co musel, v rámci svého   přesvědčení a nebo že prostě chtěl. Mnohý   si za to také nesl své následky. Některé   činy však bylo lepší zapomenout a dělat,   jakoby se nestaly, jenomže jak známo, osud je   zrádný. Minulost každého jednotlivce může   kdykoliv dostihnout a to je v podstatě i případ   tohoto příběhu. Ota Sklenčka a Vlasta   Fialová, kteří předvedli úctyhodný herecký   výkon, by si zasloužili filmovou cenu.

Ponurý
film o svědomí a strachu. O. Sklenčka v hlavní   roli s Vlastou Fialovou
,která..   "mimochodem" byla velmi hezká.