Deváté jméno

Poválečné zadostiučinění   bylo prováděno způsoby   nejrůznějšími. Známé   jsou především ty   kolektivní. Byly však i   osobní a to taktéž z   nejrůznějších důvodů a   na jeden takový se zaměřil   režisér Jiří Sequens St.,   čímž vytvořil hodně   zajímavé filmové dílo.   Především psychologické   drama se veze v temnější,   někdo se přiklání i k   noirové, atmosféře   balancující na hranici mezi   psychické těžkosti s   vyrovnáním se s minulostí a   s osudem a mezi domnělou   romancí, které vede k   nečekaně šokujícímu   finále. V příběhu se   připomíná sovětská   partyzánská skupina Jarmark   působící na Moravě a   taktéž mající svou nemálo   diskutabilní historii v   rámci svých činů. Ale to   jen na okraj, neboť to má   hodně společné s charaktery   postav. Natáčelo se v   Olomouci a okolí, čímž   jsou místní obyvatelé na   takový počin hrdí. Snímek   vytváří obzvláště   hluboce ponuré drama, které   se musí pozorně sledovat,   neb je ke správnému   uchopení děje potřeba také   číst mezi řádky. Třeba   ono ´Deváté jméno´,   které k někomu patří. Ale   ke komu? V minulosti za války   každý konal co musel, v   rámci svého přesvědčení   a nebo že prostě chtěl.   Mnohý si za to také nesl   své následky. Některé   činy však bylo lepší   zapomenout a dělat, jakoby se   nestaly, jenomže jak známo,   osud je zrádný. Minulost   každého jednotlivce může   kdykoliv dostihnout a to je v   podstatě i případ tohoto   příběhu. Ota Sklenčka a   Vlasta Fialová, kteří   předvedli úctyhodný   herecký výkon, by si   zasloužili filmovou cenu.

Ponurý
film o svědomí a strachu. O.   Sklenčka v hlavní roli s   Vlastou Fialovou
  ,která..   "mimochodem" byla   velmi hezká.