Obsah filmu Děvčica z Beskyd
Poslední Čápův protektorátní snímek se podobně jako Tanečnice (1943) soustředí na dvě ústřední ženské hrdinky, které nadto opět ztvárňují Čápovy oblíbené protagonistky, Jiřina Štěpničková a Marie Glázrová. Kromě nich se ve filmu objevují další herecké ikony doby, Gustav Nezval, Jaroslav Vojta nebo Otomar Korbelář.
Nejvýraznější figurou je Heva s tváří Štěpničkové. Čápova dvorní herečka často představovala osudem stíhané venkovské ženy (obvykle ve folklorním kroji) ztělesňující vlastnosti jako ctnost, pokoru a věrnost. Zpravidla se tak objevovala v adaptacích české literatury, tj. ve filmech s vyššími uměleckými ambicemi lákajícími diváky...
Nejvýraznější figurou je Heva s tváří Štěpničkové. Čápova dvorní herečka často představovala osudem stíhané venkovské ženy (obvykle ve folklorním kroji) ztělesňující vlastnosti jako ctnost, pokoru a věrnost. Zpravidla se tak objevovala v adaptacích české literatury, tj. ve filmech s vyššími uměleckými ambicemi lákajícími diváky na národní hodnoty, což dodávalo její slávě svou specifičnost. Tuto část hereččiny kariéry odstartovala Maryša (1935) Josefa Rovenského a patří do ní také nezapomenutelná vedlejší role tragické Viktorky v Čápově Babičce (1940).
Dramatický příběh filmu Děvčica z Beskyd se odehrává na samotě v nádherných zimních lokacích divokých hor, kde vedle sebe sousedí dvě chalupy. V obou žijí ženy, o které se ucházejí dva muži. Terezka je svobodná a má dva nápadníky, Heva žije s manželem, ale dotírá na ni její bývalá láska. Tyto milostné trojúhelníky vytvářejí kromě žárlivosti také nebezpečné krizové situace. Do vztahových peripetií vstupují kromě citů i mocenské sousedské boje.
Působivé obrazy exteriérů, které ilustrují osobitou atmosféru místa, nasnímal Ferdinand Pečenka, Čápův stálý spolupracovník a velká kameramanská osobnost české kinematografie. Scénář napsal podle románové předlohy beskydského rodáka, národopisce a pedagoga Miloslava J. Sousedíka Paprádná nenaříká mladý spisovatel Jan Drda. Ten se s Františkem Čápem setkal později ještě na zajímavém noirově laděném snímku Znamení kotvy (1947). Nejznámějším Drdovým zápisem do učebnic filmu je pak bezpochyby drama Vyšší princip (1960), u nějž spisovatel přepsal do scénáře vlastní povídku.
Marie Barešová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (5)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 19.4.2017
Hudba jak u Čelistí a nic se neděje. Tedy jen v některých pasážích. Jinak je to však hezký film s krásnými horami, a ovšem trošku slabšími výkony herců. Dějově také nic moc. Takové dětské, nedomyšlené a primitivní. Ale rozhodně mohu doporučit.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 1.2.2010
TAK NĚJAK TO BYLO
Při vzpomínce na dojemný příběh početné rodiny odehrávající se v Beskydách,jsem si vzpomněl na scénu, kdy manželka porodí nevím už kolikáté dítě a jde na dvorek to oznámit mužovi a ten jí řekne: Nech těch řečí a přilož ruku k dílu.A ona tahá v rukách kulány dřeva a jak jí to šlo.
Že si herci, kteří něco umí, dělají navzájem legrácky, to snad už ví kdekdo. Ve filmu se to zaretušuje ale v divadle si to říká o průser. Nejhezčí srandičky jsou, když si z vás kolegové vystřelí. Kdo by neznal Václava Řepu, herce záporných rolí, i na něj došlo. Film Děvčica z Beskyd byl dotočen a jednou v létě, když slunce sálá, je okurková sezóna a herci mají zřejmě letní prázdniny, hrozná nuda, a někoho napadlo, si z něj vystřelit. On to také dělal. Poslali mu telegram, že se ve filmu musí přetočit nějaké scény, které se odehrávají v zimě. Václav Řepa, je poctivec, profesionál, legrácku neprokoukl, hodil na sebe kožich, pod paží vzal sáňky samochodky a zamířil na nádraží, k vlaku, a ty jeho kamarádi z toho měli takovou psinu. Doufám, že jim to vrátil z úroky...
