Dvě nevěsty a jedna svatba

Nic jsem od tohoto filmu neočekávala a vlastně   až tady z komentářů mi došlo, že rodinka má   stejné složení jako v Účastnících zájezdu.   Fascinovalo mě, jak je většina lidí   promiskuitních a za pár vtipů a Brutusáky to   je za šest.

Já ti nevím. Tak nějak to nefunguje. Divák se   nedokáže s žádnou postavou sžít. Klepl   trousí moudra, s hárem vypadá jako idiot,   Dolanský (ostatně jako vždy), má být   sympatický trhlouš... jenže není. Chybí mu   hlášky, charisma, trhlost. Naposledy se dal   přežít v zombie myslivcích. A Holubová?! Kde   jsou ty časy, kdy pobavila. Hory stejných   filmů, stejných rolí, stejných jedubab...dalo   by se koukat na Annu, ale ta pořád řeší jen   to píchání. Humor nikde. Dva pokusy a dvakrát   jsem to vypnul po deseti minutách.

Ze
začátku mě to celkem i bavilo.Když to   přeženu, připomínalo mi to nějakou lehkou   francouzskou letní komedii.Zhruba druhá půlka   mi bohužel již v pohodě nepřišla a závěr   teprve ne.Sázka na osvědčené herce se   tentokrát vyplatila(ani ta Anna mi tentokrát   tolik nevadila:-) ).

Nemohu se ubránit vzpomínce na knihu Nikolaje   Nosova - Neználek. Tam malíř Tubička maluje   malenky, které chtějí vypadat všechny stejně   vyumělkovaně a tak si pořídí šablonu...   Podobně působí mnohé české filmy nového   milénia. Tento nevyjímaje. Vezmeme pár lokalit,   trochu je v počítači přizdobíme a   rozsluníme, uděláme nějaké falešné   mečíkové záhony a zaplníme to lidmi. Necháme   je trochu blbnout a pak se všichni políbí.   Opona.
Tento režisér není umělec. Je to   rutinér. A vykradač. Když měli takový   úspěch Účastníci zájezdu, tak vzal   "rodinu" Holubová, Klepl, Polívková a   naplácal na ně spoustu klišé scénáře.  
Nějak to nevyšlo....

Zase jedna rádoby romantická rádoby komedie.   Asi 1001 a přitom pořád stejná kreace paní   Holubové na uštěkanou nesnesitelnou megeru   další neodolatelný excentrický potrhlík Jana   Dolanského (zřejmě se rozhodl hrát je až   do
důchodu) a Annu Polívkovou raději nechám   bez komentáře. I když se tvůrci snaží   předstírat romantiku víceméně vše se
točí   kolem sexu, nevěr a alkoholu a humor mají   obstarávat vulgarismy a vyložené sprosťárny.   Kam až může český film klesnout!!! Vyznavači   inteligentního laskavého humoru jako Jan Werich   nebo Miroslav Horníček se musí obracet v   hrobě. Jedna hvězdička nad minimum se snad dá   dát za pokus o originální způsob natočení   pomocí glosování děje hlavní představitelkou   do kamery a za pár dobrých hereckých výkonů   (B. Klepl). Kde jsou ty doby kdy naši filmaři   dokázali vyprodukovat několik velmi zdařilých   komedií každý rok!!!

V zásadě milé překvapení. Polívková   samozřejmě není krasavice a její   přehrávající herectví by v jiném typu filmu   porazilo i slona , ale v takové milé   prosluněné a opravdu i romantické komedii nic z   toho nevadí. Jednoznačně to celé táhne a   dokonce ony vypravěčské etudy, které hrozí   poklepáním na čelo, působí u ní tak nějak   lidsky. Děj odpovídá žánru, není složitý,   naštěstí ani příliš natahovaný a občas se   i zasmějete. Hlavní je ale obecně příjemný   civilní pocit, a když k němu přidáte pivo,   přežijete i Brutus. :-) Obsahem i zpracováním   by to nebyl žádný zázrak, prostě na jedno   skouknutí, to jen v české kapitalistické   tvorbě to zázrak je, vidět něco, u čeho   člověk neumírá nudou, trapností a stále   extremnějším ideologickým ohlupováním.

Romantické filmové příběhy jsou hlavní   doménou především americké a francouzské   produkce a tak když se něco takového objeví v   kinematografii české, už předem to bohužel   budí rozpaky. Máme tu snímek odehrávající se   na vesnici s typickou vesnickou náturou a   vesnickým dějovým námětem. A na české   poměry vcelku přínosné až charakterově a   koncepčně trefné, ale bohužel ve výsledku   tradičně omšelé, nezábavné a zcela bez   citů. Chybí tomu prostě živost, elán a vtip.   Součástí vyprávění je pohled hlavní   postavy, tedy Marie v podání Anny Polívkové,   do kamery, kdy nahlas dává najevo své   myšlenky. Snímek si tak pohrává s nadnesenou a   zábavnou atmosférou, která však postrádá   nadšení a prozíravost. Nám, jako prostým   divákům, jsou její myšlenkové pochody prostě   putna. Onen pohled do kamery má v podstatě   navodit pocit, že se prostě dívá na diváka a   tím vlastně narušit iluzi nezávislosti filmu   jako takového a tím tedy přesvědčit diváka,   že je všeho dění součástí. Ale funguje to?   Na to nechť si každý odpoví sám. Kouzlo   nechtěného se prostě nekoná, i kdyby čert na   koze jezdil. Jako jednoduchý vesnický vztahový   příběh nějaký ten potenciál má, ale   rozhodně upadne v zapomnění, než by řekl   švec. Ono když to vypadá jako celovečerní   televizní bakalářská povídka...