Dvojí hra

Snímek zabývající se průmyslovou   špionáží, který je ale spíše o konfliktu   dvou bývalých agentů, oba mající v úmyslu   něco víc. Nutno zdůraznit, každý opačného   pohlaví. Ano. Máme tu typické spory mezi mužem   a ženou, které se tentokrát neodehrávají   někde v kuchyni, jak to obyčejně bývá. Což v   podstatě znamená, že o nějaký špionážní   thriller tentokrát nejde. Julia Roberts a Clive   Owen tak striktně rozehrávají svoji hereckou na   anabázi ve snaze spíše pobavit. Lehce   eskapická zábava bez akčních scén a dramatu,   mající přes dvě hodiny, které jsou však na   neustálé hádky až příliš. Prostě to po   nějaké době přestane bavit, což zádrhell asi   největší. Popcornová atmosféra je sice z   prostředí cítit, ale skutečně něco   zábavného, které by po divácké stránce   vyvolalo úsměv na tváři, aby člověk hledal   snad mikroskopem. Scénář špatně napsaný   není, ale chybí tomu patřičný drive. Mělo se   daleko více táhnout na branku a to buď v rámci   romantické komedie a nebo v rámci thrilleru.   Tohle dějství se nerozhodně pohybuje mezi tím,   což ztrácí veškerý potenciál. Julie i Clive   se snaží, o tom žádná, ale kde nic není...

Krásná komedie o touze být první,   nejschopnější, nejúspěšnějsí a   nejbohatší se skvělým hereckým obsazením. Je   to svižný film, který ani chvilku nenudí,   scénář je promyšlený a přesto mi celkový   dojem nedovolí dáti plné hodnocení, možná   ten závěr, upřímně nevím.

Tony Gilroy má očividně rád komplikované a   těžko rozluštitelné příběhy, které si   pohrávají s filmovými postavami i samotnými   diváky. Po několika úspěšných   scénáristických kouscích a jedné režii   přináší další thriller, kde si opět libuje   v překombinované zápletce a hodně postavách a   tentokrát přidává i špetku romantiky.   Bohužel se však z divácky atraktivního tématu   (souboj muže a ženy na pozadí konfliktu   monopolních firem) nepodařilo režisérovi   vyždímat všechno co by divák očekával.   Zápletka je překombinovaná zbytečně moc,   tempo filmu mohlo být o dost svižnější,   napětí se takřka nevyskytuje a chemie mezi   ústřední dvojicí vůbec nefunguje, což   považuji za největší mínus celého filmu. Ze   všeho nakonec zbyl průměrný thriller, který   od diváká očekává velkou pozornost, za kterou   se mu však nakonec vůbec neodvděčí.

Zmatený film, neustále přeskakuje v čase až   nevíte, kde jste. Nepovedený snímek, který   stačí vidět jednou (pokud ovšem vydržíte do   konce).

Slátanina, která nemá hlavu ani patu.   Neustálé časové skoky. Od takového hereckého   obsazení bych čekal víc. Dvě hodiny rozhovorů   - podle mě ztráta času.

Příliš utahaná a komplikovaná filmová   jednohubka , která diváka prakticky ničím   výrazněji neupoutá a působí hodně vlažným   dojmem a to včetně hereckého výkonu hlavních   protagonistů. Jen občas jsem měl pocit s dobře   odvedené filmařské práce , ale to na víc než   průměrné hodnocení nestačí.

Duplicity
Tenhle film mě opravdu docela zklamal   nezachránilo ho ani výkony C.Owena a J.Roberts.   Pro mě film celkem hodně zmateční,   přeskakování z jednoho roku do druhého a pak v   tom byl celkem guláš. Nic moc extra. Tenhle film   stačí vidět jednou a už se k němu podruhé   nevrátíte, nebo teda alepoň já ne.

nudné, žiadná akcia, len samé spletité   dialogy. Toľko námahy pre ukrytie vyrobného   tajomstva... ak vôbec nejaké bolo?!

Dvojita nuda.
Ked prihliadnem na herecke obsadenie,rozpocet a   ambicie tohto filmu musim trpko konstatovat,ze je   to hlupost.Malo by sa jednat o krimi komediu,ale   krimi ani komediu som tam skoro nevidel.Film mal   byt zalozeny na iskreni medzi obomi hlavnymi   hrdinami,ktore sa vsak vobec nekonalo.Predovsetkym   Julia Roberts ma sklamala svojim chladnym   vykonom.Myslim,ze tato herecka,ktorej kariera je   zalozena na legendarnej ulohe "ku..y" je   neskutocne precenovana.Ked k tomu pridam biedny   scenar,tak tento film drzo cerpajuci z Dannyho   partakov a Pana a Pani Smithovych nemozem   doporucit.

Film , jehož potenciál pro mě osobně znamenal   hodně velký těšení, se ovšem stal chaotickou   nepřehlednou směsí scén, které sice byly   často cool, ale právě chaos v nich a neustálé   vracení se zpět o dny, týdny, měsíce či roky   zpátky, nutil člověka víc zasazovat události   do správné časové roviny a přemýšlet jak to   vůbec je, než se bavit dějem jako takovým.   Škoda.