Eden a potom...

No nazdar, tady si někdo hraje na umění. Parta   pseudointelektuálů si natočila improvizaci pro   sebe. Mám moc rád experimentální filmy nové   vlny, ale tohle jde mimo mě. Ani by mě nevadilo,   že příběh nemá hlavu ani patu, ale je   mučivé sledovat otřesné neherecké výkony a   utahaný těžkopádný styl, který je mizerně a   nudně natočen. A nezachrání to ani zvířátka   bobříci a kozenky, které jsou zastoupeny v   docela hojném množství. Předchozí Grilletův   Muž, ktorý luže, byl úplně na jiné úrovni.   V tomto případě se hulilo a používalo LSD,   řekl bych až nezdravě.

Psát či nepsat (toť otázka!)
Protože jsem jen obyčejný trouba, film jsem   nepochopil. A protože jsem film nepochopil,   nemohu ho ani odsuzovat. Jenže když ho   neodsoudím, bude to vlastně jako bych ho   pochválil. To ale nemohu a nechci. Co tedy s   tím? Je tedy východiskem vůbec komentář   nepsat? Ale vždyť už ho píšu...
Jste zmateni   tím, co tu čtete? To nic není proti zmatku,   který jsem cítil při sledování Edenu a potom.   Holt jsem si měl napřed přelouskat obsah jak   jej uvádí Filmový přehled (najdete tady na   stránce po rozkliknutí „zobrazit všechny   obsahy“). Stačí tu z něho ocitovat poslední   větu a jste v obraze:
„...poetika pohrávání   si s konvencemi vyprávění se může jevit dnes   jako prázdná a chladná a film Eden a potom . .   . jako neplodný experiment, zajímavý pro nás   obsazením některých slovenských herců a   dokumentující dobu svého vzniku.“
Po   přečtení celého obsahu budete mít jasno,   jestli si film pustit anebo raději ne (já bych   si ho po tom přečtení ale stejně pustil!).

Vzpomínky na mou nejoblíbenější herečku   konce šedesátých let Catherine Jourdan a také   atmosféru filmového klubu v té době, kde byly   dostupné filmy nemyslitelné v běžné produkci.   Režisérovy filmy určitě nejsou vhodné pro   běžného diváka, ale to už záleží na jeho   výběru. Pozdě si stěžovat a psát nesmyslné   komentáře. Mě nikdy režisér nezklamal, i   když jsem si vyslechl od přátel poznámky o   snobech atd. Rád jsem se nyní podíval znovu na   ČT Art, možná po pětačtyřiceti letech, a   opět mi nezbývá než obdivovat výtvarnou   stránku filmu a kameru. Minisukně dívek ze   začátku sedmdesátek se už nikdy nevrátí a je   to velká škoda, to byla krásná doba. Škoda,   že nebývá uváděna slovenská verze filmu s   jiným obsazením z řady domácích herců.

Když jsem tenhle film objevila,myslela jsem   si,že to bude něco dobrodružného (jak je zde v   žánru psáno). Ovšem když jsem film Eden a   potom zhlédla,nestačila jsem se divit co to bylo   za miš-maš (svázané ruce řetězem,oči   zavázané červeným šátkem,štír na provázku   atd.). Mám-li to hodnotit,tak bych řekla,že to   byl surrealistický guláš. Jediná věc,kvůli   které jsem film dokoukala byl tehdy   krásný,mladý a černovlasý Juraj Kukura,ta   hlavní hrdinka mi přišla příliš vylekaná   (ale asi se bála v tom filmu i doopravdy).

No tak tohle jsem nedal ani omylem. Někde jsem   vyčetl, že jde o experimentální film. Podle   mého soudu se experiment nepovedl a vznikl z toho   exkrement. Je to prostě věc, které asi rozumí   jen autor sám a v tomto případě i o tom   pochybuji. Režiséra filmu poslat na detox a pak   zakázat chlast. Nebo odstřelit, vyjde to   nastejno. Chtěl jsem vydržet poctivě celých   třicet minut, co u každého filmu slibuji, ale   bohužel. Vydržel jsem dvacet a to ještě ani   netuším proč.271120112000/9346/0