Hadí vejce

Bergman skáče mezi žánry a je mu úplně   jedno, jaký si vybere. Pokaždé ho zfilmuje   takovým způsobem, že mě jde brada dolů. V   Hadím vejci si odskočil do Německa roku 1923,   tedy poválečné krize a vrcholícího fašizmu.   Dokáže vystihnout takovou atmosféru, která   dnešním tvůrcům naprosto chybí. Příběh   začíná příjezdem Abela do Berlína, aby   navštívil svého bratra, kterého najde s   prostřelenou hlavou. Sebevražda. Vyšetřující   inspektor ho obeznamuje s dalšími vraždami,   které se během pár dnů staly a vypadá to, že   podezřívá Abela. A možná jen kvůli tomu, že   je Žid. Abel vyhledá bývalou ženu svého   bratra Manuelu, ke které se nastěhuje. Je   alkoholik a potřebuje mít pořád nějakou   láhev po ruce. Vzrůstá v něm nenávist vůči   celému zřízení a začíná pracovat v   místním archívu, kde se nakonec dozvídá   děsivou pravdu......Snímek oplývá nádhernou   kamerou a sytými barvami, to je úplná nádhera!   Obsazení Davida Carradineho do role Abela mě   hodně překvapilo, zároveň ale i nadchlo,   nečekal jsem, že zahraje takhle přesvědčivě.   Liv Ullmann mě opět dostala a roli Manuely jsem   sledoval s velkým zaujetím. Neznám podobnou   herečku, navíc tak zvláštním způsobem   melancholicky krásnou. Některé výjevy jsou   dost brutální, v hlavě mě určitě zůstane   úvodní scéna sebevraždy bratra Abela, potom   záběry z márnice, dále scéna v bordelu, kde   jsou sjetý kurvy i zákazníci a šňupou koks,   Abelovo delirium na policejní stanici, nebo   pokusy na lidech, které promítá Abelovi   ředitel archívu. Těch scén je tam mraky,   Bergman prostě umí! Význam slova Hadí vejce je   vysvětlen v úplném závěru. BOMBA!! Produkce   opět Dino de Laurentiis.