Harakiri

Šedesátá léta, zlatá éra   samurajského filmu. Harakiri,   Zběsilost, Vzpoura … To se   točily kvalitní filmy s   určitým přesahem a se   sociálně kritickým   pohledem, žádné bezduché   sekačky.
Démonický   Tatsuya Nakadai, dokonalé   scény, např. kdy správce   domu sedí v prázdné   místnosti a v pozadí jsou   slyšet zvuky probíhajícího   střetu, v nichž by se   napětí dalo krájet,   samozřejmě samurajským   mečem :). Dramatičnost a   napětí se ovšem, tímto   poněkud kratším snímkem   (135 min), line po celou dobu,   ač se tam zdánlivě nic   neděje. Dlouhé záběry,   decentní střih a pomalu   plynoucí děj ocení v   dnešní době málokdo, ale   pro mne je to přesně ten   šálek saké, který zahřeje   a potěší.

Kobajašiho mistrně   natočený   "samurajský"   snímek, který je ovšem   hlavně kritika morálního   kodexu samurajů. I přesto,   že filmu již táhne na 50,   neztratil vůbec nic ze svých   kvalit. Krásné dramatické   vyprávění, které mohu   každému vřele doporučit.