Horizont události

Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Když v roce 1979 s tímto sloganem přišel do kin kanonický Vetřelec (Alien), odstartoval svým úspěchem renesanci subžánru sci-fi hororu. Ten se těšil velké popularitě v Americe 50. let, kdy snímky o zlovolných mimozemšťanech napájela paranoia z východního bloku, případně strach z jaderné katastrofy i rapidně se rozvíjející vědy. S ochladnutím ideologického běsnění a především pak tváří v tvář reálnému závodu o dobytí kosmu přišel žánr o svou hybnou sílu a jeho příspěvky se staly zábavnou výplní nočního vysílání televize.

Vetřelec coby čistokrevný horor postavený na psychologických a mytologických archetypech připomněl, že neprobádané dálky mezihvězdného prostoru mohou skrývat hrůzy, které ze Země, kde vědecký pokrok okrajoval sféry tajemna a iracionálna, závratně mizely. Nadcházející dekáda přinesla vedle přímého pokračování Vetřelce a desítek jeho laciných kopírek směřujících na bující videotrh také další dnes ikonické příspěvky, které sci-fi horor ukotvily jako jednu ze stabilních žánrových kategorií, jež se má čile k světu dodnes, jak ukazuje letošní premiéra Život (Life, 2017).

Devadesátková produkce Horizont události je sympatická tím, že nijak nezastírá svou brakovost. Vedle šestákové přímočarosti vlastní VHS titulům se chlubí ale také působivými efekty a výpravou i strhujícím formálním rukopisem. Režisér Paul W. S. Anderson, který proslul svými hyperrealistickými videoherními filmy v čele se sérií Resident Evil (2002–2016), za pomoci efektních kamerových kompozic a rychlého střihu proměnil omezené prostředky a několik málo studiových interiérů na pohlcující horskou dráhu vesmírnou archou hrůzy. Na rozdíl od děsu personifikovaného do roztodivných mimozemských tvorů Horizont události kráčí ve šlépějích lovecraftovského absolutního zla dalece přesahujícího malého člověka, které spojuje s prvky groteskně fyzických hororů Cliva Barkera.

Jiří Flígl
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Píše se rok 2047. Před několika lety zmizela v okolí planety Neptun experimentální kosmická loď Horizont události, vypuštěná k výzkumu sluneční soustavy. Nyní je z této lodi zachycen signál a tak je vyslána záchranná výprava. Jejím úkolem je loď najít, zjistit, co se s ní stalo a zachránit ty, kdo přežili. Členové posádky se však na palubě lodi setkávají s nepochopitelnými událostmi, které ohrožují jejich životy. Z jiné dimenze, kam se podařilo proniknout, totiž přišlo absolutní ZLO...

Osmičlenná posádka záchranné vesmírné lodi Lewis a Clark (pojmenované podle vůdců expedoce, která v letech 1804-6 prošla napříč Spojenými státy) se v roce 2047 setká podle příkazu z centra s experimentální vesmírnou lodí Horizont události, která před lety zmizela. Podle konstruktéra Weira měla tato loď překonat rychlost světla. A ajejí pusté palubě se posádka záchranářů setká s podivnými událostmi. Vyjde najevo, že Horizont události se vrátil z jiného časoprostoru prosycen Zlem. To teď pronásleduje lidi s Lewise a Clarka, z nichž většina zahyne. Jednou z forem, jež na sebe Zlo bere jsou halucinace, jimiž někteří kosmonauté trpí a v nichž se jim zjevují tragicky zemřelé osoby z jejich minulosti.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


V okolí každé černé díry existuje hranice, za níž je přítažlivost již tak silná, že z dosahu díry nemůže uniknout naprosto nic - hmota ani vlnění, tedy ani světlo. Z toho vyplývá, že ať se za touto hranicí odehraje jakákoliv událost, nikdo mimo černou díru se o ní nikdy nedozví. Tato hranice se označuje názvem "horizont události". A stejný název nese i první kosmická loď, která se vydala za hranice Sluneční soustavy. Srdcem Horizontu události je experimentální pohon, fungující na principu černých děr. Loď si prostě vytvoří miniaturní "černou dirku" a tou proskočí z jednoho místa vesmíru na druhé. V roce 2040 se loď vydala na svou první plavbu a zmizela beze stopy. A teď, po sedmi letech, se zničeho nic objevila poblíž Neptuna. Na její průzkum se vydává kapitán Miller (Laurence Fishburne) se svou posádkou a s nimi Dr. Weir (Sam Neill), konstruktér Horizontu. Když k lodi dorazí, najdou na palubě jen několik zohavených mrtvol. Přesto senzory ukazují, že na lodi je něco živého. Nebo snad - že samotná loď žije...? Po několika hodinách začne mít většina členů záchranné expedice podivně realistické halucinace a po několika dalších hodinách první nich zemře. A není zdaleka poslední...

Film Horizont události je drsný sci-fi horor se satanistickými motivy. Dokážete si představit hladké skloubení klasických snímků Vetřelec, Noční můra v Elm Street a Přichází Satan! do jednoho filmu? Asi ne. A ono také v případě Horizontu události o příliš hladké skloubení nejde. Největší vadou filmu je to, že jeho děj je přihlouplý a i když se Neill a Fishburne snaží téměř nadlidsky, nemohou s tím nic udělat. Za toto "zhloupnutí" pravděpodobně můžou producenti, kteří z dokončeného dvouhodinového filmu vystříhali půl hodiny neakčních a nehororových scén, díky čemuž diváka nakonec vlastně zajímá jen to, kdo umře jako další a jakou hroznou smrtí. Ale co se stalo, stalo se, a i když Horizont události není tak dobrý, jak mohl být, jistě si najde své fanoušky a pro některé diváky se může dokonce stát kultovním filmem. Konkrétně pro ty, kterým se líbila Vrána, The Shadow nebo Mortal Kombat. Poslední jmenovaný film je totiž dílem stejného režiséra - Paula Andersona - který, i když se mu nepodařilo ani tentokrát vykreslit na plátně působivý příběh, dokonale zvládá všechny vizuální a zvukové finesy, které poslouží k vytvoření atmosféry, ale jsou zatracovány každým "seriózním filmovým kritikem". To znamená, že na hrdiny každou chvíli něco "bafne" ze tmy (a je nutno přiznat, že i když jsem to vždycky čekal, stejně jsem se většinou lekl), cokoliv se pohybuje poblíž kamery, vydává nebezpečně znějící zvuk (i ve vzduchoprázdnu), kamera je značnou část filmu vzhůru nohama, na boku, třese sebou nebo někam rychle letí a střih (především v poslední třetině filmu) je prostě neuvěřitelný (perlička: V závěrečných titulcích je uveden speciální "střihač pekelných scén"). Na rozdíl od Mortal Kombatu Anderson tentokrát netočil mládeži přístupný film a jel skutečně "na doraz". Jen namátkou: Vytrhané oči, malé dítě v posledním stádiu smrtelné choroby (a po něm), chodba zaplavená lidskou krví, dekomprese bez skafandru... To vše zachyceno s neúprosnou syrovou brutalitou a do posledního nechutného detailu (a když už by některý záběr měl překročit nejzazší hranici vkusu, je vše aspoň dostatečně působivě naznačeno). Musím se přiznat, že i když jsem na plátně už viděl ledacos a Živí mrtví Petera Jacksona nebo The Evil Dead Sama Raimiho považuji za příjemné rozptýlení, po skončení Horizontu události mi ještě asi půl hodiny nebylo úplně dobře od žaludku (což výjimečně nemyslím nijak ironicky a berte to jako seriózní varování).

Když jsem si k výše uvedenému připočetl množství kvalitních triků, působivou výpravu a originální mix hudby (Michael Kamen, Orbital, Prodigy), zjistil jsem, že výsledek vlastně není tak úplně špatný. Samozřejmě, jak pro koho... Rozhodně na Horizont události nechoďte, pokud jste po infarktu, věřící nebo člen filmového klubu!

Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema