Hvězda padá vzhůru

Po roce 1960 se objevily   hudební filmy od Kdyby 1000   klarinetů přes Hvězda padá   vzhůru až Kdo je kdo a   takové je hodnocení těchto   děl či "děl".   Pozitivně lze hodnotit jen   jejich hudební úroveň -   přiblížení hudebních   klipů.

Nemožno to nijako ináč   hodnotiť ako - slabota.   Naozaj nič moc. Gott je   vynikajúci spevák, ale táto   rola herca mu vôbec nesedela.

Filmový muzikál či   písničkový film s Karlem   Gottem, v jeho první hlavní   roli, se uvádí jako jakási   parafráze na klasické dílo   Josefa Kajetána Tyla   'Strakonický dudák'. Svým   způsobem se však nejedná o   nic jiného, než zasazení   příběhu s určitou úpravou   do doby svého vzniku, tedy do   sedmdesátých let dvacátého   století. S úctou ke   klasickému dílu byl plně   natáčen přímo ve   Strakonicích a jeho okolí.   Ale samozřejmě, že diváci   poznají i Prahu a Karlovy   Vary. Bylo to ale všechno   houby platné. V době   uvedení do kin snímek   diváci nepřijali. Karel Gott   byl ve své roli   nevěrohodný, což se u   neherce v podstatě dalo   čekat, a dílo J. K. Tyla   bylo upraveno tak razantně,   že z něho v podstatě nic   nezbylo. Snímek, mimochodem   natočený na cinemascope, se   stal značně nezáživným.   Bez patřičné energie a   hlavně zábavného   charakteru. Písniček   nazpívané Karlem Gottem je   tu sice více než dost, ale   už videoklipy na jeho písně   vypadají daleko lépe. Vliv   trendu normalizace je na   snímku zkrátka hodně znát,   což snímek vcelku pohřbilo.   A to si na tom dal, podle   strakonických pamětníků,   kteří se natáčení   účastnili jako komparz,   režisér Ladislav Rychman   setsakramentsky záležet.   Inu, doba snímku nepřála,   ale čas dokáže udělat   své. Ani dnes sice snímek   nevypadá nijak povzbudivě,   ale s úctou ke Karlu Gottovi   a jeho písničkám se hlavně   jeho fanoušci s tichou   vzpomínkou na to jistě rádi   podívají.

Zajímavé jen jako dokument   doby a tehdejších představ   o zábavě. Celek ale nedrží   pohromadě a scéna zhýralé   společnosti je neskutečně   ulítlá.

Základním poznatkem z   tohohle filmu je fakt, že   Karel Gott není dobrý herec.   Ale známe to i z jiných   zemí - když je někdo ve   své zemi dlouhodobě   výborným zpěvákem, logicky   následuje snaha využít ho i   jinak. Jenže ne každému je   dáno být dobrým zpěvákem   i hercem (což je například   případ Barbry Streisand).   Gott sám sebekriticky uznal,   že s výsledkem filmu nebyl   spokojen. Navíc zjistil, že   filmování (zvláště když   je někdo špatný herec)   trvá dost dlouho, což on si   při své prioritní profesi   napříště nemohl dovolit.   Za což můžeme být jenom   rádi. A hudební potenciál   je velmi slabý. Ladislav   Štaidl prokázal překvapivou   neschopnost vybavit pořádnou   hudbou celý film a ani   nekonečné opakování   ústřední melodie Kufr   iluzí v různých aranžích   nepomohlo tomuhle filmu k   vyzdvižení z podprůměru.

Celý příběh je takřka   nepřijatelný pro diváky,   kterým vadí, že se dobrý   profesionální zpěvák   nechá zatáhnout do pokleslé   hudební komedie. To je   možná i začátek cesty   opačným směrem.

Tak tohle mě nebavilo ani   kdysi v mládí - a   nezlepšilo se to dodnes. I   když mám K. Gotta docela   ráda je jasné, že tady   vyhořel do ztracena. Zpívat   uměl fenomenálně, hrát ale   vůbec.

tak co dodat Gott opravdu   není žádní extra borec   jako
herec jako   zpěvák to je jiná parketa  
  film je v celku slušně   obsazen

Ani božský Kája tento film   nezachránil. Slabý průměr.   Připadá mi to všechno   spíchnuté horkou jehlou,asi   to tak bylo.Jen aby Gott   zapěl.Ne, nebrat a ani vidět   se mi to nechce. Už tenkrát   jsme si z toho dělali   legraci.

No jako film nic moc,takový   novodobý Dudák   Švanda.Jedinný kdo se mi tu   líbil,byl Josef Somr jako   Vocilka.Aspoň něco :-)

Gottův největší propadák,   co se mu ve své profesi   nepovedlo. Ale scénář byl   tak špatný, že to jinak ani   skončit nemohlo...

Před chvílí jsem se   podíval na oba Švandy   dudáky, takže mohu dobře   srovnávat. Pobavila záměna   hajného Trnky za majitele   vinárny. Kalenda měl asi   být Kalafuna ne? No, alespoň   že ten Vocílka zůstal   Vocílkou, kromě Švandy   tedy. Celkové hodnocení ode   mne je takové, že jde o   jakýsi paskvil, těžící ze   Strakonického dudáka. Hodně   jsem se u toho nudil. Teprve   až konec mne vytrhl z   letargie. Ne, že by se   bůhvíco dělo, ale zaujalo   mne to. Celých asi patnáct   minut. A teprve až zde se mi   líbily dvě skladby. Takže   za to musím tu dvacítku   dát, i když celkově bych to   řadil spíše k tomu velkému   podprůměru.

Z celého filmu jsem poznal je   jednu skladbu, jinak všechny   další byly pro mě   neznámé. Mistra Karla Gotta   si velmi vážím. Film se ale   nepovedl, působil na mě   velmi naivně.

Propadák i pro příznivce muzikálů...
...je mi to moc líto, ale   znovu se mi potvrzuje, že   Rychmanovy muzikály mne   míjejí totálním obloukem,   ač jinak jsem ten správný   muzikálový typ (myslím   samozřejmě ve formě   diváka!). Zatímco ze Starců   na chmelu se dá v paměti   vylovit alespoň pár   písniček, z Hvězdy padá   vzhůru ani to ne. Vzpomínám   si, že v dětství v   lázních tohle bylo jedno z   dobrovolně povinných   kulturních představení,   při nichž jsem trpěla,   prostě mě to nebavilo! A   názor se nezměnil ani   později, kdy jsem zkoušela   novodobého Švandu dudáka   sledovat v   televizi...bohužel. Karel   Gott také není zrovna můj   šálek kávy, nicméně   některé jeho písně z   vrcholného období v 70.   letech mám ráda, zde mne ale   nezaujal vůbec ničím. Není   to jen slabým hereckým   projevem, ale vůbec celkovou   nepřirozeností, na níž má   ale více vinu nežli sám   Gott, spíše hrozný a   nezáživný scénář celého   filmu.