Into the Forest

Možnost totálního blackoutu nad námi visí   každý den. Zde je to bráno osudem dvou sester,   zcela odtržených od reality a naprosto   nepřipravených na život "bez wifiny".   Reagují mnohdy zmateně, zvlášť starší z   nich raději chce vyplýtvat poslední kanystr   benzínu " hudbou a tancem", protože   musí tančit, než by ho použila smysluplně.   Zásoby vůbec nedoplňují, dům neopravují, jen   přežívají v lese. Když přijde mužský   element a mohl by jim pomoct, tak ho starší   nechá odejít. No a korunu tomu nasadí, když na   zcela viditelné nebezpečí v podobě   pološíleného prodavače reaguje defenzívně,   čímž ho vyprovokuje k útoku a znásilnění.   Pak, ačkoli měla moudré kecy na sestru, že   rozhodně dítě nepotřebují si chce parchanta z   útoku ponechat a bude ho milovat. Korunu tomu   nasadí, když po porodu zapálí dům a   odstěhují se do chatrče v lese. Tyhle dvě   ichtylky by nepřežily měsíc...natož šest   měsíců plus devět do porodu.

Sice se jedná o postapokalyptický příběh na   základě blackoutu, tentokrát se vyobrazuje v   daleko reálnějším konceptu ohlížející se   po osudu dvou sester žijící s otcem na samotě.   Nejsou tu jako obvykle žádné násilnické   ozbrojené skupiny, žádní zombie, žádná   armáda, prostě nic. A tak se příběh jeví   spíše jako lehčí psychologické drama, kde se   sestry snaží po náhlé smrti otce vlivem úrazu   přežít jak se jen dá. Jejich emoce jsou   přesně takové, jaké by v takové situaci   skutečně byli. I určité nelogičnosti v jejich   chování a nápadech připadají daleko věrněji   ke skutečnému životu. Dějová linka je   naprosto bez napětí, pořádné akce či   nějakého překvapení. Děj nikam nespěchá a   ubíhá plynule i když přeci jen v poněkud   pomalejším tempu. Snímek se tedy svým lehčím   příběhem zaměřuje jen na určitý okruh   diváků nemající rady až moc velké násilí.   Když se tvůrci rozhodli pro tuto cestu, mohli   už rovnou nezabrousit do artu. I když, kdo ví,   co bylo záměrem.