Jack staví dům

Tohle byl první von Trierův   film, který jsem viděl a na   rozdíl od některé jeho   dřívější tvorby je to   bomba. Takhle nějak jsem si   vždycky představoval   typického psychopata.   Obzvlášť se mi líbila   scéna s rodinkou na pikniku.   Ten konec byl ale hodně   nečekaný. Jaké pro mě bylo   překvapení, když jsem   zjistil, že ten hlas, který   celý film vede s Jackem   dialog, patří Bruno Ganzovi,   který přesto, že si ve   filmu zahrál jen pár minut,   ve své roli exceloval.   Ještě několik dní po   návratu z kina jsem o filmu   přemýšlel a vlastně o něm   přemýšlím doteď. EDIT:   Teď jsem po prvé viděl film   s českým dabingem a to byla   katastrofa. Všechno bylo   přeloženo téměř doslova.   Asi jsem byl naivní, když   jsem si myslel, že filmy pro   oficiální distribuci   překládají   profesionálové. Některé   dialogy vůbec nedávaly   smysl. Jedna z mnoha   perliček: full metal jacket -   celokovová nábojnice.

masterpiece
Někdo tu plakal nad   hranicemi, překračováním   nebo mainstreamem .. To je   fňukání nad špatným   hrobem.

Tohle je   masterpiece – mechanika   soukolí psychiky člověka,   která se pohybuje prostorem,   do kterého si   “mainstream” nedovolí ani   zamžourat.

Pozoruhodně zobrazená   cesta do pekla.

masterpiece
Někdo tu plakal nad   hranicemi, překračováním   nebo mainstreamem .. To je   fňukání nad špatným   hrobem.

Tohle je   masterpiece – mechanika   soukolí psychiky člověka,   která se pohybuje prostorem,   do kterého si   “mainstream” nedovolí ani   zamžourat.

Pozoruhodně zobrazená   cesta do pekla.

Jedinecne - sokujici - balancujici na pomezi geniality a kyce...
... niterny pohled   rezisera/tvurce do   nejtemnejsich zakouti lidske   mysli a duse! Film sokujici,   svym zpusobem jedinecny a   rozhodne ne hned tak   zapomenutelny! ???? Doporucuji   pouze pro filmove   "fajnsmekry"...   tento film ma s mainstreamem   spolecneho asi tolik, jako   slon s uatrednim topenim, cili   ze nic!

Magořina
Ten frajer co to natočil má   dobře vykradenou palici, ale   režírovat umí! 9   hvězdiček dávám, protože   to má stupidní konec!????

Jack, psychopatický sériový   vrah tvrdí, že umění   funguje a dá se pochopit i   jinak. Jak? Odpověď   naleznete v tomhle podivně   groteskně ujetém snímku   Larse von Tiera, plném   symbolických odkazů a   explicitních scén. Je to   zajímavej mix, který asi moc   lidí nepobere, já jsem se   ale docela pobavil, ostatně u   Triera už vím, že mám   čekat nevšední zážitek a   vyhraněný styl jeho tvorby.   A ve většině případech   mě jeho filmaření hafo   baví! Kdo na jeho filmech   ujíždí, nemůže být   zklamán.

Jack staví dům až do   samotného finále v podstatě   pouze metaforicky a symbolicky   (jeho prázdná duše).   Zároveň se jedná o   realistický portrét   masového vraha, který je   ještě věrnější, než   thriller Henry: Portrét   masového vraha. I proto, že   se Lars von Trier nebojí jít   na hranici, resp. leckdy až   za ní. Klidně mu za   inspiraci mohli posloužit i   jedinci typu Eda Geina. Pro tu   celkovou ucelenost možná   škoda, že se více   nezajímá o to, že   sériovým vrahem se přece   nikdo přímo nerodí. To až   okolnosti z dětství či   nějaká pozdější   konkrétní událost často   zapříčiní, že se něco   zvrtne. Tohle je opravdu   zajímavé téma, byť pro   přenesení na stříbrné   plátno asi poněkud   náročnější. Artově   začlenit ten zdánlivě   nesouvisející obraz na   loďce, jenž je vizuální   pastvou pro oči, se proti   tomu jeví býti úplnou   samozřejmostí. I když je   fakt, že filmu by více   slušelo, kdyby si jeho autor   tyhle nerealistické   výstřelky odpustil. Ale to   by pak asi musel režírovat   někdo jiný.

Trier zde překračuje hranici   akceptovatelnosti jako nikdy   předtím, ale opět mu to   (nejspíš) projde díky   osobitému uměleckému   rámcování. Anebo bude   prostě odignorovanej jako   již naprostej odepsanec.   Milovat tento film znamená   být jako Jack. To nechcete. A   uznat jeho umělecké kvality   je spíše póza než   vědění a otevřenost mysle.   I když kdo ví, jestli se   Jack časem nestane novodobou   verzí Henryho pro toto   tisíciletí. — Lovecký   segment, který zachází   nejdále, mi s odstupem   několika hodin přijde   paradoxně nejvíce zajímavý   svojí až karikaturistickou   abstraktností. Něco takové   přece nemůže v mainstreamu   nikdo s vážnou tváří   natočit, i když se to   netváří jakkoliv jinak.   [Cannes]

Príliš silné kafe
Moje druhé stretnutie s   umením Larsa von Triera. A   akosi v hĺbke duše chcem   veriť, že v jadre nie je tak   prepnutý človek ako náš   hlavný hrdina (ak sa dá   nazvať hrdinom), lebo inak si   neviem predstaviť aký   človek musí byť aby   natočil takýto film. Ako   bolo vo filme povedané, veci   čo človek napíše sú veci,   ktoré by si tajne prial   spraviť sám. Dúfam, že to   tak nie je. Už len čiste z   dôvodu, že chcem veriť, že   ľudskosť nie je len klam a   nie sme všetci tigre, ktoré   sa rozhodli dobrovoľne   správať ako jahňatá a   jediný kto vidí skutočnosť   ako skutočnú je Jack.   "The House That Jack   Built" bude jeden z   najnepríjemnejších filmov,   čo som videl za celý rok.   Možno za celý môj život.   Neviem ako by som to lepšie   popísal. No napriek tomu je   na tom filme niečo tak   fascinujúce, že som ho   dopozeral až do konca a bol   schopný to odsedieť. Istým   spôsobom sa za to obdivujem,   no musím povedať, že je to   skutočne fascinujúce vidieť   túto postavu. Vidieť mu do   hlavy, spoznávať ho a   premýšľať, či stretnutie   s Umou Thurman v ňom niečo   reálne neodblokovalo. Uma   Thurman totiž zvláda opäť   to, čo posledné roky   predvádzala. Byť maximálne   neznesiteľnou. A takou v   tomto filme rozhodne je. Matt   Dillon podáva absolútne   fantastický herecký výkon.   Skrz všetko to odpudivé čo   na jeho postave vidím ho   musím pochváliť. Ten   človek sa zmenil na niekoho   absolútne desivého. Niekoho,   koho by som nikdy v živote   nechcel stretnúť. A neviem   čo o mne vypovedá fakt, že   sledovať ho a počúvať ho   bolo miestami pre mňa   fascinujúce, inokedy   absolútne desivé. Ja sám   neviem čo si mám o tom   myslieť. Možno by som si mal   film pozrieť znovu na to, aby   som vedel čo si reálne   myslím, no rozhodne to   neurobím. V prvom rade je   skutočnosť taká, že toto   nie je film, ktorý by som   chcel vidieť znovu. Osobne   neviem, či by si ho niekto   bol ochotný pustiť znovu.   Možno áno. Ale ja tam   určite nepatrím. Raz a   dosť. A ak by som aj chcel   ten film vidieť znovu, tak   sú tam určité problémy,   ktoré by ma od toho   odrádzali a do toho práve   vstupuje Lars von Tirer a jeho   "umelecká" réžia.   Niektoré scénky sú tam   absolútne nasilu a podľa   mňa len zabíjajú čas. A   tento film je tak dlhý, že   miestami som už chcel, aby   sme došli k pointe a nemuseli   to obrazotvorne analyzovať a   opisovať, ako sa tu deje   veľmi často. A tento štýl   ma skutočne nebaví. Niekedy   to vie niečo pridať ako   napríklad prirovnanie chôdze   medzi lampami a tieňom, no   potom sú tu aj monológy o   dezertných vínach, ktoré ma   absolútne frustrovali. Film   je v tomto skutočne   natiahnutý a miestami veľmi   nudný. Napriek tomu, že Jack   je zaujímavou postavou, tak   niektoré scénky sú na mňa   moc nudné. A potom je tu   záver. Alebo jeho posledných   20 minút, kde som konečne aj   pochopil názov filmu. A   nechcem byť hnusný, ale   opäť sa tu snaží byť   režisér veľmi umelecký a   originálny. A mám pocit, že   je to len jeho ohromná   sebaláska. A jeho pocit, aký   je veľký umelec. Lenže ja   to až tak vysoko nevidím.   Pre mňa to v tomto nefunguje.   Možno by to mohlo mať   lepší spád, keby sme veľa   scénok odtiaľ vyhodili, no   asi by sme potom nedokázali v   tom vidieť Larsovu   "genialitu". A tento   pocit mi rozhodne uberá dojem   z filmu. Hlavnú myšlienku   moc rozoberať nebudem, lebo   ja s mnohým čo Jack tvrdí   nesúhlasím. Niekde má ale   pravdu. Najmä keď vidíme,   že ľudia nereagujú na   volanie o pomoc alebo krik. Je   to svet ignorácie. A osobne   to budú posledné slová, čo   tomuto filmu venujem.

Kdyby to mělo normální   stopáž, dala by se ta   dvacítka dát. To jako že   byla necelá třetina filmu   jakž takž. Tady při této   stopáži to však   nevychází. V závěru   zaujala jen narážka na   Kolský vrt, ale to, kdo se   o problematiku nezajímají,   nic jim to neřekne. Takže na   pár dobrých záběrů je to   jen o filosofování a ničem   jiném.