Jak je důležité zavazovat si tkaničky sám?

Švédský snímek sice pojednává o mladíkovi   Alexovi nemající to v životě zrovna   jednoduché, ale zároveň se opatrně poohlíží   i po životním údělu mladých handicapovaných   lidí s mentálním postižením. Alex je   pracovním úřadem poslán do pozice pečovatele   v domově starající se právě o takto   postižené lidi. A má s nimi plán, který by   rád dotáhnout do konce. Jenomže je tu i   nějaké to ale. Scénář byl napsán na   základě zkušeností, takže vše, co je   uvedeno, není nijaký hloupý výmysl.   Každopádně šablona příběhu není neznáma.   Něco takového je k vidění už např. ve   snímku z roku 1992 'Sestra v akci 2' a nebo z   roku 2003 'Škola ro(c)ku'. Snímek je lehce   úsměvný, atmosférou odpočinkový a to je asi   tak všechno. Je to hodně mírný film, takže   nějakou filmovou okázalost moc nepřinese. Oni   jsou dosti drženy na uzdě i emoční scény,   obzvlášť ta finální, což trošku snímek   shazuje. I když možná jak pro koho. Záleží   na divákovi, jak se dokáže vcítit k uchopení   správné podstaty života mentálně   postižených lidí a jejich radosti i z toho   mála, co jim život přinese. Filmů o mentálně   postižených lidech není zase až tak moc, aby   se z nich dalo vybírat. Budiž tedy ke chvále,   že alespoň na ně nezapomněla švédská   kinematografie.

Jak nemusím filmy, které se zabývají podobnou   tématikou, tj. postiženými lidmi, tentokrát se   mi film líbí. Ta skupinka chudáčků, kteří   mají takové velké ambice, ke kterým je   poňoukl Alex, je mi dokonce i sympatická. Takže   film je spíše pro ty náročnější diváky.