Kabinet dr. Caligariho

Na tomhle filmu je dokonalé úplně všecko.   Kupříkladu už jen gesta a mimika herců jsou   tak výrazné, že by se daly oželet i dobové   titulky z té úžasné zlaté němé éry a   rozuměli byste všemu! Ve srovnání Kabinetu dr.   Caligariho s dnešním pojetím výroby filmů   (už ne uměleckou tvorbou) působí moderní   filmy jako pouhá domácí videa či televizní   reportáže. Jak k tomu mohlo dojít?

Ranné období němého filmu je obecně   prezentováno jako éra grotesek, tudíž by mě   docela zajímalo jaké byly reakce tehdejších   diváků na tento druh filmů. Nebýt kulis, u   nichž jsem ocenil především židle   úředníků, jež působily zcela symbolicky, dal   by se celý příběh hodnotit jako laciný   hororový brak, ale retrospektivní vyprávění a   závěrečné rozuzlení jsem, u filmu z roku   1919, opravdu nečekal. To přeběhlo dobu o   několik desetiletí. Film se stává   nesmrtelným, když je inspirací pro další   generace tvůrců, a že např. takový Tim Burton   čerpal, je více než jasné. Viděl jsem   sedmdesáti minutovou zrestaurovanou verzi s   hudbou z roku 1993 od Rainera Viertlböcka, jež   působí značně psychedelicky a k atmosféře   snímku docela sedí.

Dnes uz spis usmevne nez hruzunahanejici, ale i po   tech letech si to udrzuje stale silnou atmosferu,   ktere prispiva i stara technologie pouzita pri   nataceni.

Neuvěřitelně živoucí fosilie. Samozřejmě   největší pozornost na sebe strhává   výtvarno - groteskně skácené budovy,   deformovaný nábytek, vyšinuté malby. Ale   film je dodnes působivý i jako celek včetně   dodatečného hudebního doprovodu. Při   některých scénách je hrůza skoro   hmatatelná, nechybí nečekané zvraty: hodně   takových starých klasických kousků si lze   vychutnat jako přelomové ale historicky   zaprášené dílo, kde není těžké děj   dopředu odhadnout. Caligari je   nevyzpytatelný i dnes a co se týče závěru,   znepokojivý je slabé slovo. Poslední výstup   ve mně zanechává podobný pocit jako Dale   Cooper před zrcadlem na konci Městečka Twin   Peaks. Vděčný námět k filozofickým   rozborům stejně jako horor, který zástupy   svých žánrových potomků strčí do kapsy.

Právem patří tohle dílo do top filmů na   světě. I po těch letech jde občas mráz po   zádech. Dal bych to do škol jako součást   zlatého fondu kinematografie.

Výborný film-sice je starý, černobílý takže   pro někoho je to film k ničemu, ale opak je   pravdou! Je to xxx let starý film, ale je to   dobrý horor jako například Upír z   nosferatu(1922).

Tenhle film jsem viděl s živou kapelou v pozadí   která jej hudebně dokreslovala vlastním   jazzíkem takže možná budu trochu   nadhodnocovat... Každopádně i po filmové   stránce se jednalo o nevšední zážitek,   skvěle promyšlený příběh s grandiózním   závěrem.

Vidět tento film je rozhodně zajímavý a velmi   silný zážitek. Pětihvězdičková záležitost   to však není...

Hodne zvlastni, expresionisticky film, ktery je   zajimavy hlavne jako jeden z milniku svetoveho   filmu a hororoveho zanru.

Osobně mám radši Upíra Nosferatu, ale i   Caligari je skvělou ukázkou toho, jací umělci,   skuteční umělci, natáčeli již téměř před   devadesáti lety. Kabinet je uměleckým dílem,   snad spíše výtvarným než filmovým a   rozhodně neztrácí svou hodnotu ani po tolika   letech, co už je mezi námi.