Kapsy plné dynamitu

Ať už pod kterýmkoliv názvem, je to příliš   dlouhé, obzvláště v závěrečné fázi boje.   A to prý Sergio Leone odstranil ještě dalších   40 minut děje!
Roda Steigera znám spíš jako   staršího muže a proto je tato jeho mladší   podoba celkem zajímavá. Z mého pohledu herecky   převálcoval Jamese Coburna.
Téma   specifického přátelství, které je v   Leonových westernech stěžejní, má obvyklý   vývoj a scény s dynamitem vnáší do děje   trochu neobvyklosti. Naopak kulomety a jiné   prostředky hromadného zabíjení mi dojem z   filmu kazí. Také extrémně zpomalené   vzpomínkové scény mladé trojice nejsou zrovna   příjemné.
Takže nejpoutavější je začátek   v dostavníku a Juanův monolog pod stanovou   plachtou.

Sergio Leone a Ennio Morricone. Tato jména ve   spojení už hovoří za vše. Máme tu další   drsný a zároveň zábavný spaghetti western,   který opět slibuje podívanou, jakou známe už   od dob dolarové trilogie či z naprostého   filmového spaghetti westernového fenoménu   'Tenkrát na Západě'. A tady vlastně nastává   takový malý zádrhel. Svojí atmosférou,   technickými postupy a zábavným aspektem snímek   nemá čím překvapit. Ale to vůbec neznamená,   že by to byl v daném žánru špatný film. Ba   naopak. Opět se zde ukazuje naprostá Leoneova   genialita v plné velikosti. Sestřih obrazů a   zvuků stále vytváří neskonale skvělou   podívanou, která patřičně hýbe dějem. Máme   tu dvě hlavní postavy. Obyčejného, a jak se   říká, vyčůraného, zlodějíčka, a tzv.   mistra dynamitu využívající své schopnosti ku   prospěchu svému. A jejich příběh se odvíjí   na pozadí mexické revoluce, což dává šanci   také dramatizaci a politickému poselství. To   vše smíchané s patřičnou dávkou humoru. I   tak scény poprav mexických revolucionářů   šokují stejně intenzivně, jakost scény   německého holocaustu u jiných snímků. Je to   však jen nutný doplněk pro lepší uchopení   doby, kdy se děj odehrává. Nechybí tu   samozřejmě ani nelogické situace. Například   scéna, ve které se uprostřed ničeho opravuje   prostřelená motorka. Ale proč s tím otrávit.   Snímek není tak známý, jako ty výše   zmíněné, což je vcelku škoda. A jen tak pro   zajímavost. Zahrál si tu i italský herec Rik   Battaglia, kterého známe převážně z   několika německých mayovek v rolích padouchů.

Ďalší westernák od majstra, avšak teraz je to   odlišné ako tie svetoznáme diela. Podľa mňa   toto dielo od S. Leoneho je „najkrvavejším a   najbrutálnejším“ a to zo všetkých strán.   S. Leone sa nebojí zobraziť druhú tvar   revolúcie a spraví to nekompromisný spôsobom.   E. Morricone opäť potvrdzuje, že v tematike   „western“ je najväčším umelcom všetkých   čias. Dvojica J. Coburn (parádny výkon) a R.   Steiger je skvelý, ale predsa len charakter R.   Steigera by mal hrať E. Wallach. PS. Pre   potenciálnych divákov odkazujem: „Hlavu   dolu!!!!“ Osobné hodnotenie: 80%

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo   $700,000║ No tak oproti dolárovej trilógii o   tomto filmu som doteraz nič nepočul a popri tom   sa môže úrovňou porovnávať s ktorýmkoľvek   z tej ospevovanej Leoneho elity. Je to akčné,   dramatické, drsné, surové a miestami až   neskutočne zábavné, no proste Sergio Leone   cvála po celý čas v plnej paráde! __James   Coburn a Rod Steiger sa stala vo filme dvojica na   pohľadanie, neskutočne im to sadlo. /videl v   kine: 95%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010)   __Vrecká plné dynamitu je jeden z filmových   vrcholov festivalu, úžasný zážitok, takéto   filmy patria do kina, pre ne milujem strieborné   plátno__

Sergio Leone má zajímavý filmový rukopis,   alespoň u těch filmů, které jsem viděl, ale   nemusí sednout každému. Dlouhé záběry,   dlouhé stopáže, zajímavé obsazení,   netradiční kamera, originální hudba a   nečekené zvraty a nápady, to je i tento film.   Přesto chvílemi utíkal pomalu a ani na druhé   podívání si vlastně nejsem zcela jistý zda   hodnotím správně...

Juan Miranda je sprostý bandita, který jako   vůdce své početné rodiny olupuje dostavníky   nebo náhodné kolemjdoucí a jediné co ho   zajímá je nějaký ten zisk. Nějaká mexická   revoluce, která zuří všude kolem ho ani   náhodou nezajímá. Při výkonu svého   povolání se náhodou střetne s tajemným   cizincem, jezdícím na motocyklu, který jednu   věc ovládá skutečně bravurně – zacházení   s dynamitem. Onen cizinec, Ir jménem John nemá   strachu z Mirandova gangu ani co by se za nehet   vešlo a všechny jeho zlomyslnosti mu vypečeným   způsobem vrací. Jenže Juan ho zabít nechce –   s jeho uměním v zacházení s dynamitem by mu   byl naopak velmi užitečný. V Mesa Verde totiž   zahálí spousta zlata a peněz za zdmi místní   banky a John by mohl být klíčem k jejím   zavřeným dveřím. Ir však nemá nejmenší   zájem se k Mirandovi připojit a tak se jejich   cesty na čas rozcházejí. Znovu se setkávají   právě poblíž onoho zlatýho dolu,   stráženýho velkým množstvím vojáků. Slovo   nakonec dá slovo a Miranda se těší na   největší akci svého života. Všechno však   dopadne jinak a z obyčejného bandity je najednou   jeden z velkých hrdinů revoluce…
V druhém   filmu z „Americké trilogie“ se přesouváme   do Mexika během revoluce, takže to není doba o   nic méně drsná, než v předchozích filmech. A   to je právě to, co Leonemu dokonale sedí. Jeho   typický styl je velmi čitelný i v tomto díle,   přestože ony slavné několikaminutové záběry   do obličejů špinavých mužů jsou omezeny na   naprosté minimum. Ovšem jiné devizy   zůstávají – režisér opět nešlápl vedle v   obsazení, kdy u mě sice Rod Steiger na   charismatického Jamese Coburna zpočátku docela   ztrácel, ale čím víc se stopáž blížila   oněm 150 minutám, svoje manko rychle smazával.   Film má navíc několik opravdu překvapivých   scén, jež se nebojím nazvat několikanásobnou   gradací. A i jinak je tu i pár opravdu   vypečených situací či hlášek, u kterých mi   cukaly koutky. Ačkoliv uznávám že žádné   velké překvapení či zásadní zlom se nekoná,   tak se na to celou dobu kouká opět výborně.   Navíc ta hudba! Leoneho dvorní skladatel Ennio   Morricone měl opět asi svůj den, když k týhle   věci komponoval svou hudbu. Opět tak   neuvěřitelně pozvedl zážitek z už tak   skvělýho filmu a já před ním můžu jenom   smeknout. A doufat že i přes svůj dnes již   požehnaný věk vydrží skládat i nadále.
PS:   Už se těšim na Tenkrát v Americe.
PPS: „K   zemi, troubo!“

Mene znamy snimek Sergia Leoneho, ale opet   klasika, Leone je pro me nejlepsi reziser westernu   (spolu s Fordem), coz Americane neradi   slysi.......Kapsy jsou hodne politicke a odhaluji   Leoneho levicacke presvedceni, mexicka revoluce,   Pancho Villa, knizka od Marxe v podpazdi, podobne   politicky zamereny je napriklad film Viva Zapata!