Klan

Skutečný příběh   argentinské rodiny Pucciů,   která se v osmdesátých   letech v podstatě živila   únosy lidí a požadování   výkupného. Tři z nich poté   byli usvědčeni ze čtyř   únosů a tři vražd. No jo,   uživit v tak těžké době   sedmičlennou člennou rodinu   zkrátka nebylo jen tak. Máme   tu další, svým způsobem,   životopisný film o   zločineckém rodinném klanu   ukazující průběh únosu a   dějství po jejich zatčení   na základě skutečných   událostí. Je to však jen   příběh, takže nějaké   vyloženě drastické etudy   ohledně únosu, když   pomineme obyčejné výstřely   z pistole, tady nejsou. Tedy   kromě pokusu o sebevraždu   jednoho z nich skokem z   pátého patra soudní budovy.   U této delší scény v   jednom záběru skutečně   zatrne. Každopádně i tak je   snímek prezentován jako   jeden z nejsilnějších   filmů roku. Všechny   podrobnosti jsou zpracovány   tak pečlivě, že i přes   předvídavost některých   částí dějový vývoj   překvapí. Je to vlivem nejen   dobře zpracovaného   scénáře, ale i dobře   odvedené režie Pabla   Trapera. Některá kritika   také uvádí, že jako   konkurence amerických   gangsterských počinů, jako   je třeba o Al Caponeovi, je   hodně silná. Děj je   dynamický, solventní a umí   vyprávět věci, které už   dlouho takto zpracované   vidět nebyli. Dramatická   stránka se občas zhoupne do   sebe grotesknosti v rámci   ohromné chamtivosti, což   znamená, že psychologie   jednotlivých postav se celý   koncept jen lehce dotýká.   Konají jak konají a to je   vše. Avšak jako ukázka   intimních sociálních dějin   Argentiny v době krvavé   vojenské diktatury v letech   1976 až 1983 působí hodně   okázale.