Klan

Skutečný příběh argentinské rodiny Pucciů,   která se v osmdesátých letech v podstatě   živila únosy lidí a požadování výkupného.   Tři z nich poté byli usvědčeni ze čtyř   únosů a tři vražd. No jo, uživit v tak   těžké době sedmičlennou člennou rodinu   zkrátka nebylo jen tak. Máme tu další, svým   způsobem, životopisný film o zločineckém   rodinném klanu ukazující průběh únosu a   dějství po jejich zatčení na základě   skutečných událostí. Je to však jen   příběh, takže nějaké vyloženě drastické   etudy ohledně únosu, když pomineme obyčejné   výstřely z pistole, tady nejsou. Tedy kromě   pokusu o sebevraždu jednoho z nich skokem z   pátého patra soudní budovy. U této delší   scény v jednom záběru skutečně zatrne.   Každopádně i tak je snímek prezentován jako   jeden z nejsilnějších filmů roku. Všechny   podrobnosti jsou zpracovány tak pečlivě, že i   přes předvídavost některých částí dějový   vývoj překvapí. Je to vlivem nejen dobře   zpracovaného scénáře, ale i dobře odvedené   režie Pabla Trapera. Některá kritika také   uvádí, že jako konkurence amerických   gangsterských počinů, jako je třeba o Al   Caponeovi, je hodně silná. Děj je dynamický,   solventní a umí vyprávět věci, které už   dlouho takto zpracované vidět nebyli.   Dramatická stránka se občas zhoupne do sebe   grotesknosti v rámci ohromné chamtivosti, což   znamená, že psychologie jednotlivých postav se   celý koncept jen lehce dotýká. Konají jak   konají a to je vše. Avšak jako ukázka   intimních sociálních dějin Argentiny v době   krvavé vojenské diktatury v letech 1976 až 1983   působí hodně okázale.