Obsah filmu Klub sebevrahů
Vlna kolektivních sebevražd mladých lidí otřásla na přelomu tisíciletí japonskou společností. Tímto tématem se nechal inspirovat i nezávislý režisér, scénárista, básník a performer Sono Shion (*1961), jehož tvorba se v posledním desetiletí těší značné pozornosti i v Evropě, kde pravidelně získává ceny na nejprestižnějších filmových festivalech (Berlín, Benátky – ale třeba i Karlovy Vary). V kultovním snímku Kroužek sebevrahů se pro něj skutečné události stávají odrazovým můstkem, domýšlí jejich možné důsledky, dodává jim alegorické vyznění. Kam až by mohl svět dospět, kdyby ti, kdo pohrdají vlastním životem, spojili své síly? Jakou roli...
Vlna kolektivních sebevražd mladých lidí otřásla na přelomu tisíciletí japonskou společností. Tímto tématem se nechal inspirovat i nezávislý režisér, scénárista, básník a performer Sono Shion (*1961), jehož tvorba se v posledním desetiletí těší značné pozornosti i v Evropě, kde pravidelně získává ceny na nejprestižnějších filmových festivalech (Berlín, Benátky – ale třeba i Karlovy Vary). V kultovním snímku Kroužek sebevrahů se pro něj skutečné události stávají odrazovým můstkem, domýšlí jejich možné důsledky, dodává jim alegorické vyznění. Kam až by mohl svět dospět, kdyby ti, kdo pohrdají vlastním životem, spojili své síly? Jakou roli může sehrát tradiční vědomí kolektivní sounáležitosti a jakou moderní komunikační technologie? Co by to mohlo znamenat pro společnost, která se zbavila prakticky všech hodnot, k nimž se stojí za to upínat? Při pohledu na rozesmáté tváře středoškolaček, které se vrhají pod vlak, člověka dodnes mrazí. Kroužek sebevrahů je mistrovský thriller s hororovými prvky, na který se opravdu nezapomíná. Film si odnesl cenu diváků a cenu poroty z Mezinárodního festivalu fantasy filmů v kanadském Montrealu.
Eigasai 2015 < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 24.8.2015
Suicide
Až na ty sebevraždy je film totálně o ničem.Jen jakési soustavně kladené otázky bez odpovědí. Děj žádný, dialogy nudné a pointa mohla být vysvětlena mnohem lépe. Jde vidět, že rozpočet filmu byl malý, když krev vypadala jako omáčka z guláše a to ještě přeháním. Námět filmu je velice slibný, prototže nikde neuvidíte skok 54 školaček pod vlak, kde kosti praskají a krev stříká až na druhé nástupiště, ale jinak tento film nenábízí nic.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 25.9.2010
Z počátku se film jevil jako psychologický thriller v němž se bude pátrat po příčinách hromadných sebevražd mladých lidí. Postupně se však děj ubírá směrem ke klasické „hororové“ řezničině, kde krev, končetiny a různé orgány létají na všechny strany. Zpracování odbočky, ve vztahu k ději ne zcela zbytečné, v podobě úchylné partičky vedenou exhibicionistickým Genesisem, a scéna, jež nemá v ději filmu logické opodstatnění, ve které si paní krájí, s úsměvem na tváři, vlastní ruku, degraduje film takřka do odpadové kategorie. Nic nového, ani šokujícího Největší hrůzu ve mně vzbudil poslech discopopové hudby v podání dvanáctiletých, byť japonských, holčiček. Závažné téma filmu by si zasloužilo rozhodně kvalitnější zpracování. Několik málo psychicky odolných jedinců spáchá sebevraždu. Po značné mediální pozornosti těchto případů se sebevraždy stávají módní záležitostí, jsou zkrátka in („v metru ukončilo svůj život padesát čtyři studentek, pojďme uděláme rekord“). Kdo nespáchá sebevraždu, jakoby nebyl. Jasná metafora na reklamní masáže a následnou masovou hysterii. Tato základní, do krajnosti přivedená, kritická myšlenka o vlivu médií na formování názorů se však rozplynula v neuvěřitelně trapném závěru. Filozofující dětičky předškolního věku opravdu nemusím.